Rozhovor – The Sun si denně koupí přes dva miliony lidí a společně s listem Daily Mail patří mezi nejčtenější noviny ve Velké Británii. Podle Jana Jiráka, mediálního experta z Karlovy univerzity, spočívá jedinečnost bulvárního deníku The Sun především v jeho politickém vlivu.
"The Sun při svém vzniku ovládl ohromnou část trhu, a jeho názor tak dokázal ovlivňovat velkou část populace," říká Jirák a v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz rovněž vysvětluje, v čem se liší české bulvární noviny od těch ostrovních a zda se může v Česku objevit mediální magnát velikosti Ruperta Murdocha.
Aktuálně.cz: Přesně před 50 lety vyšlo první číslo jednoho z největších bulvárních deníků na světě. Dá se vznik The Sun označit za zlomový?
Jan Jirák: Myslím, že se nedá považovat za vysloveně zlomový. The Sun nebyl ničím převratným. Navazuje na určitou tradici bulvárních deníků. Specifický je jeho vznik tím, jak velký politický vliv získal. Ale nemyslím si, že by představoval nějaký přelom. Představuje určité vyvrcholení vývoje bulvárních médií té doby.
A.cz: Počátky bulvárních médií se datují někdy do první poloviny 19. století, dá se však mluvit o bulváru takového typu?
Někdy bývá nástup bulváru spojován až s koncem 19. století a lordem Northcliffem. A co myslíte tím "takového typu"?
A.cz: Například tak politicky významného.
Média už dříve zpracovávala podobná témata a nástup The Sun neznamenal nějakou kvalitativní proměnu. Už dříve byla média často spojována s politikou. Vidět to už dříve můžeme například u zmíněného lorda Northcliffa, který po svém mediálním působení nastoupil do politiky, či v USA u Hearsta. Takže ta vazba mezi politikou a bulvárními médii, vlastně médii obecně, zde byla už dávno.
A.cz: V USA údajně nefunguje model, který je běžný v západní Evropě, a tištěný bulvár tam není tak populární. Američany celebrity nezajímají?
Je to trošku složitější, což je dáno rozdílným vývojem. Řadu bulvárních témat zde zpracovávají nějaké lifestylové časopisy. V Americe je zase specifické regionální televizní vysílání, které zpracovává část těchto lehčích témat. Ve Spojených státech část potřeb čtenářů začaly přebírat televize, stejně jako u nás v 90. letech, kdy zde vznikaly první bulvární deníky. V roce 1994 totiž nastoupila Nova, která přebrala část potenciálního publika bulváru – to je také důvod, proč u nás nemá bulvární tisk takový význam a sílu jako třeba právě The Sun. Část diváků a čtenářů si totiž rychle navykla na to, že určitá témata a informace nabízí televize.
A.cz: S deníkem The Sun je neodmyslitelně spojena také tzv. Page 3, která nabízí čtenářům polonahou dívku přes celý rozsah stránky. Jednalo se při vzniku v roce 1970 o něco převratného, nebo byly nahotinky už dříve v novinách?
Nepamatuji si přesně, kdy samotný ten jev vznikl, ale není to nic nového. Té dívce se říká Pin Up Girl, tedy dívka, která se dá přišpendlit. Nebyla odhalená, ale erotické podobizny to byly. Předpokládalo se, že si je do skříněk dávali vojáci a dělníci. Mění se pochopitelně grafika i míra erotizovaného odhalení, ale princip zůstává.
A.cz: Poslední dobou se pořád mluví o bulvarizaci médií. Zmiňuje se zlehčování obsahu i formy. Čím je to dáno?
Je to atraktivnější a snáze to udrží pozornost. To je samozřejmým důsledkem ekonomizace médií, tedy orientace na zisk. Ta vede k tomu, že vznikají jednodušší obsahy a i samotná forma zpracování je divácky atraktivnější. To pak samozřejmě vede k tomu, že se do určité míry může stírat ta hranice mezi seriózními a bulvárními médii.
A.cz: Když jsme u bulvarizace médií, dá se mluvit také o bulvarizaci bulváru? Proběhla například u nás za posledních 20 let nějaká výrazná obsahová změna?
Tak určitě se změnila forma deníků. Ale o obsahové změně se mluvit nedá. U nás, a to je potřeba říci, máme takový spíš "měkký" bulvár – pořád je v něm dost reálného zpravodajství, byť pojatého velmi jednoduše. Ani politický význam bulváru není velký – u nás by Heinrich Böll těžko napsal Ztracenou čest Kateřiny Blumové, což byla svého času dost vlivná kritika bulvárních praktik.
A.cz: S tím možná také souvisí rozsah článků. Zatímco britské deníky přinášely při příležitosti narození prince George několikastránkové rozbory, ty české zůstaly při zemi i například u smrti Ivety Bartošové.
Když se podíváte do těch západních, například do deníku The Sun, tak se také nejedná o několikastránkové eseje a rozbory. Ty články často nenavazují ze stránky na stránku, ale pouze jsou nějakými střípky do mozaiky, která tvoří tematický celek. To téma, ať už právě zmiňované narození následníka trůnu, je do několika stránek spojeno tematicky, ale jednotlivé články na sebe nemají návaznost. Stejně to však funguje i u nás.
A.cz: Redaktoři časopisu Maxim kdysi přiznali, že se jim nevyplatí dávat na titulní stránku české celebrity, protože tolik netáhnou a těch zajímavých je poskrovnu. Je skutečně opravdových českých celebrit tak málo?
Já myslím, že u nás vlastně obě dvě strany, tedy celebrity i bulvár, vykazují určitou míru neprofesionality. Média si neváží celebrit, často je využívají "na doraz" a vyvaří je jako pytlík čaje. Celebrity se naopak snaží prodat svůj obličej, svou popularitu stůj co stůj. Nedostatečně si tak často kryjí své soukromí a mizí to zajímavé tajemství kolem nich, se kterým by mohla média pracovat. Oproti cizině je to u nás jiné tím, že to celebrity používají ve větším měřítku a často ještě nedomýšlejí důsledky. Bulvár a média jim totiž začnou znepříjemňovat život a zajímat se o jejich soukromí, které jim ovšem tito lidé předtím nabízeli.
A.cz: V Česku si donedávna téměř každý spojil bulvár s Ivetou Bartošovou. Fungují tato spojení i v zahraničí, nebo je tam těch celebrit více?
I v cizině jsou celebrity, které jsou pro bulvár zajímavější. V Americe byla dlouhou dobu například ta Hilary Hilton, která...
A.cz: Myslíte Paris Hilton?
Přesně tak. Tak na jejím příběhu je vidět, že hrozně přepálila začátek. Před pár lety byla každý den na stránkách časopisů a psalo se o každém detailu jejího života. Nyní mají lidé často problém si pouze vzpomenout na její jméno – jak jsem právě předvedl. V Česku není celebrit tolik, takže zatímco jinde už by se o ně bulvár nezajímal, zde se o nich píše dál. To byl i příklad Ivety Bartošové.
A.cz: S The Sun je také přímo spojen jeho majitel Rupert Murdoch, známý svou politickou angažovaností. Dá se dokonce říci, že spolurozhodoval několik voleb. Myslíte si, že se může něco podobného stát i u nás?
Myslím, že reálný politický význam českého bulváru není tak velký. Kdybychom to slovo bulvár rozšířili na všechna česká média, tak ani tady se nikdy ani nepřiblížíme tomu významu The Sun.
A.cz: Proč tomu tak není?
The Sun při svém vzniku ovládl ohromnou část trhu, a jeho názor tak dokázal ovlivňovat velkou část populace. To se v Česku nepovedlo.
A.cz: Ale náklady českých médií také nejsou malé.
Nejsou, ale pořád je zde určitá vyrovnanost těch sil. I při těch největších nákladech, které české noviny měly, tak se jejich náklady pohybovaly ve statisících a bylo to tak, že statisíce měl Blesk i třeba Mladá fronta. Žádné médium si v Česku nikdy nevybudovalo takovou pozici, která by mu dala možnost stát se skutečným hybatelem politické scény. Ani bulvár.
A.cz: Myslíte si, že je možné, aby se v Česku podařilo někomu koncentrovat takový mediální vliv jako Rupertu Murdochovi?
Myslím, že nástupu nějakého magnáta u nás se obávat nemusíme. Případ Ruperta Murdocha je specifický, navíc vyrovnanost českých médií, které jsou rozděleny mezi několik velkých domů, nenahrává tomu, že by některý z českých majitelů mohl ovládnout větší část trhu.
A.cz: Rupert Murdoch letos oslaví 83. narozeniny. Možná trochu předbíhám, ale myslíte si, že jeho odchod zásadně ovlivní deník The Sun?
Těžko říci, zdali si deník udrží pozici lídra. Já si osobně myslím, že se závěrem jeho životní poutě skončí také éra takto politicky silných listů typu The Sun.
