Černý bez, král české krajiny: od magických pověr až po recept na domácí šumivou limonádu

Ke květnu a červnu neodmyslitelně patří omamná vůně bílých bezových květů, které jsou nedílnou součástí české krajiny odnepaměti. Černý bez je původní evropská dřevina a za staletí soužití s lidmi si vysloužil nejeden magický přídomek.

Když na vesnici půjdete kolem starého stavení nebo hřbitova, téměř vždy u něj dodnes bez najdete. Křesťanství navzdory lidé totiž odpradávna věřili, že pod bezem sídlí dobří bohové, kteří chrání před zlými duchy. Staří Germáni si bezu považovali tolik, že věřili, že v jeho dřevu žije Frau Holle, bezová matička, od níž je odvozený i německý výraz pro bez Holunder.

Související

Žádná exotika ani plevel. Češi neprávem přehlíží poklad mezi bylinkami

Jacob Grimm o ní píše ve své Německé mytologii (1835), kde zmiňuje, že kdo by černý bez poškodil, toho by podle pověry stihla krutá nemoc. Grimm v díle odkazuje i na písemné památky, podle nichž ještě i v 18. století lidé bezový keř prosili o odpuštění, když jej museli pokácet. Podobné příběhy jsou společné pro celý anglosaský a skandinávský svět, odkud se dostaly i do českých zemí.

Květ na horečku, plod na imunitu

Černý bez podle lidových pověr a rčení prý uleví v 99 nemocech, lidové léčitelství zpracovává jak květy a plody, tak i lýko nebo kůru. „Proto se k němu váže také plno pověr a věří se dokonce, že zahání i zimnici, jen když se jím zatřese a správně zaříká!“ píše se ve slavné knize Marie Úlehlové-Tilschové Česká strava lidová.

• Květy: Černý bez kvete zpravidla od května do června (ve vyšších polohách i v červenci), sbírají se v plném rozkvětu, ideálně za plného slunce, kdy jsou nejrozvinutější. Jsou bohaté na flavonoidy, silice, třísloviny a látky podporující pocení.
  Báby kořenářky je používaly při nachlazení či zahlenění, naložený do octa se používal jako obklad na plosky nohou a dlaně srážející horečky. Čaj ze sušených bezových květů podporuje kromě pocení i správnou funkci ledvin a celkově trávení. Připravuje se z nich květová voda (bezový hydrolát), tinktury, sirup, víno i likéry.

• Plody: Bezinky se sklízí na přelomu srpna a září. Syrové jsou lehce toxické, takže je potřeba je tepelně zpracovat. Tradičně se suší (a pak se z nich dělá čaj), nebo se z nich vaří džemy, povidla, sirupy či likéry, připravuje se z nich i tinktura. Lidové léčitelství je doporučuje při rýmě a nachlazení i při bolesti v krku. Bezinky jsou totiž bohaté na vitamin C, A a skupinu B, především ale na antokyany, tedy tmavá barviva se silnými antioxidačními účinky.

• Kůra a listy: Dříve se z nich připravovaly zejména obklady proti revmatickým bolestem.

Tohle je pořádný dryák!

Málokdo ví, že označení dryák je původně spjaté taky s černým bezem. Dnes se dryákem označuje léčivý nápoj, výkladový slovník k tomu dodává, že obvykle odporné chuti a ač je prodávaný jako zázračný, je ve skutečnosti neúčinný a pochybného původu a ceny.

Související

KVÍZ: Žalud a kaštan pozná každý, ale co dřínku či moruši? Otestujte se, jak dobře znáte plody stromů

Pravý dryák se ale původně vařil z černých bezinek, dalších bylin a medu, a v ulicích jej jako první pomoc při nachlazení a pro lepší zdraví prodávali speciální živnostníci - dryáčníci. Teprve s přesunem prodeje z tržišť do obchodů se z pouličních prodejců stali nedůvěryhodné osoby prodávající laciné zboží nevalné kvality.

Související

14 fotografiíProhlédnout si 14 fotografií

Nemá smysl do toho přírodě kecat. Postřiky se dají nahradit věcmi z kuchyně, radí zahrádkářka

Co báby kořenářky věděly, věda dokázala

A jak je to s tou neúčinností, kterou dnes pod názvem dryák cítíme? Že zatřást bezovým keřem zimnici určitě nezažene, je asi dávno jasné, ale většina tradované účinnosti bezu na lidské zdraví má své vědecké opodstatnění.

Ačkoliv zatím neexistují dlouhodobé studie, kvantitativní studie prokázala, že černý bez je při včasném nasazení účinný jak v případě běžného nachlazení, tak u potvrzené chřipky, a vědci tento výzkum uzavřeli s tím, že černý bez je efektivní alternativa k nesprávnému užívání antibiotik při obtížích horních cest dýchacích způsobených virovými infekcemi a potenciálně bezpečnější alternativu k lékům na předpis v běžných případech nachlazení a chřipky.

Zdroj: autorský text, Úlehlová-Tilschová, Marie: Česká strava lidová. Vydavatelstvo Družstevní práce v Praze, Praha 1945, webmd.com, pubmed, ujc.cas.cz, archive.org