Olga Hepnarová je prototypem člověka, který mi nahání hrůzu, říká Petra Nesvačilová

Andrea Vašáková
26. 3. 2016 9:00
Plány byly jasné. Po gymnáziu jít na DAMU a potom se vrhnout na dokument. Odchod Borise Rösnera, který byl pro Petru Nesvačilovou velkým hereckým vzorem, ale zamíchal kartami a nakonec to dopadlo úplně jinak. Všechno ale mělo svůj smysl. „FAMU pro mě byla ideální 'mentální' škola, která mi změnila pohled na svět. Naučila jsem se přijímat sama sebe takovou, jaká jsem,“ říká třicetiletá Petra Nesvačilová.
Petra Nesvačilová
Petra Nesvačilová | Foto: ČTK

Letos jste úspěšně ukončila studium dokumentární tvorby na FAMU. Veřejnost vás přesto vnímá především jako herečku. V jaké poloze se vy sama cítíte nejlépe?

Jednoznačně jako herečka a režisérka. Já jsem to tak měla už od dětství a vždycky jsem to cítila tak, že to mám půl na půl. Ale vím o tom, že lidé mají všeobecně rádi škatulky, i já je mám ráda. Nicméně, pro mě bylo vždy důležité si to udržet takto rozdělené, protože jsou to pro mě dva tak zásadní obory, které potřebuji dělat ve svém životě. Je to nejen vášeň. A neříkám, že vybalancovat to je jednoduché. Jelikož mám i osobní život a velikou rodinu.

Petra Nesvačilová
Petra Nesvačilová | Foto: Lucie Robinson

Jsou to jen dokumentární filmy, které režírujete, nebo by vás lákaly i filmy hrané?

Určitě. Už jen proto, že mě vždy zajímali lidé. A co se týče hraných filmů, možná se to nezdá, ale tyto dva žánry se pro mne dost prolínají. Když točím nějaký svůj dokument, tak jsou tam lidé, kteří mají své reálné příběhy. A z toho já osobně dost vycházím, když se snažím nastudovat nějakou roli. Proto se pak hodně vracím k těm reálným postavám, co dělají, jak se chovají, jak gestikulují, jak v jednotlivých situacích fungují. A to mě hodně baví. A na druhou stranu v herectví mi dokument pomáhá v tom, že si více uvědomuji ten celek toho filmu nebo divadelního představení, ve kterém hraji. Takže obojí se do velké míry prolíná, což je pro mě velice důležité. A navíc mě hodně zajímá psychologie, bez které se herectví ani dokument neobejde.

Co vám dokumentaristika dala?

Díky tomu, že jsem studovala na FAMU u osobností, jako je například Karel Vachek, Jan Gogola ml., Martin Mareček, Jan Němec, Martin Řezníček, Alice Růžičková, Míra Janek, Helena Třeštíková a další, jsem se naučila vůbec přemýšlet o filmu, ale nečekaně i o herectví. Dá se říci, že FAMU pro mě byla taková ideální „mentální“ škola, která mi změnila i pohled na svět. Protože prožít pubertu vedle těchto lidí bylo do velké míry formováním mé osobnosti a možností přehodnotit dosavadní životní priority.

Už se tolik nehroutím z problémů, protože jsem si uvědomila, že každý – byť se v tu chvíli zdá sebehorší – má řešení. Prostě se snažím užívat si život.

Proč jste dala přednost studiu dokumentaristiky před herectvím?

Já jsem chtěla studovat herectví a chtěla jsem jít na DAMU. Původně jsem to měla vymyšlené tak, že po gymnáziu půjdu na DAMU a potom budu studovat na FAMU dokument. A na DAMU jsem vždy chtěla studovat u Borise Rösnera, protože to byl pro mě velice zásadní člověk, co se týče herectví, doslova mě fascinoval. Proto jsem hrozně moc chtěla k němu do ročníku. Bohužel ale v době, kdy jsem se hlásila, už z DAMU odcházel. A najednou jsem neměla motivaci jít studovat na DAMU. Ale v té době už jsem hrála v Divadle Na Zábradlí, měla jsem před sebou film Pusinky, proto jsem se rozhodla jít rovnou na FAMU.

Je nějaká tematická oblast nebo metoda natáčení, které byste se ve svých dokumentech chtěla věnovat?

V mém případě vůbec nejde o tematickou specifikaci, vždy se řídím tím, co mě v danou chvíli zajímá. O tématech svých filmů vždy přemýšlím spíše skrze lidi, se kterými se setkávám, skrze jejich příběhy.

Nedávno jste v jednom lifestylovém časopis přiznala, že jste netrpělivá a nebaví vás čekat, až vás nějaký režisér obsadí do hlavní role. Ve které dosavadní roli jste se cítila nejlépe a která by vás lákala do budoucna?

Řekla bych, že jsem v tomto ohledu dost přizpůsobivá a na každé roli si vždy najdu to dobré, co mne baví. Samozřejmě že hlavní role je veliká výzva, ale i na vedlejších rolích se dá skvěle vyhrát s různými nuancemi toho, kam lze danou postavu posunout. A co se týče rolí, které by mě lákaly, tak jsou to nyní určitě psychologické. Ale na druhou stranu bych si strašně ráda zahrála třeba i v pohádce.

Psychologické drama je film Já, Olga Hepnarová, ve kterém hrajete vedlejší roli. Jaké to bylo?

V tomto filmu se mi hrálo dobře, protože jeho tvůrci, Tomáš Weinreb a Petr Kazda, jsou mí přátelé a spolužáci. Od začátku jsem jim v jejich práci moc fandila. A z toho, že film dokončili a už teď má úspěch, mám velikou radost. I když je příběh filmu dost depresivní a Olga Hepnarová je prototypem člověka, který mi nahání hrůzu. A navíc se jedná o psychologické drama, a to mě – jak už jsem řekla – láká všeobecně. Ale hlavně, já tam mám úplně malinkatou roli.

V loňském roce jste natáčela film Mars, který půjde do českých kin v příštím roce. Jestli se nepletu, je to vůbec první sci-fi film, ve kterém jste se objevila. Jaký je váš vztah k tomuto žánru?

Než jsem odletěla do Spojených států, kde se film natáčel, režisér Ben Tuček a producent Zdeněk Janáček mi doporučovali, ať se před tím podívám na nějaké sci-fi filmy. Zhlédla jsem pár filmů. Musím říci, že sci-fi jako takové mě baví z toho hlediska, že představuje nějaký relativní prostor s nadčasovostí a přesahem. Co se týče natáčení Marsu, na něm bylo skvělé to, že jsem si poprvé zahrála v prostoru, který v podstatě není reálný. A celý ten „výlet“ byl výzva. Byli jsme uprostřed pouště v Utahu. Jedli dehydrovanou stravu, kterou jedí kosmonauti, ale občas jsme za zásluhy měli čokoládu a brambůrky (smích). A hlavně ta práce byla výborná, od rána do noci jsme natáčeli. Byla to hodně soustředěná a namáhavá práce, ale v dobrém slova smyslu.

V prosinci jste oslavila třicetiny. Spousta žen vnímá třetí dekádu jako životní přelom, kdy začne přemýšlet o zakořeňování, plánování rodiny... Jste na tom podobně?

Smysl pro partnerství a pro rodinu mám hodně vyvinutý už od dětství. Ale tím, že jsem si užívala – také v souvislosti se studiem na FAMU – ještě trochu puberty a školních mladistvých let, což bylo období, které jsem si potřebovala prožít a užít. Tak se vlastně teprve rozhlížím…

Vaše herecké začátky byly v Divadle Na zábradlí. Jaký je rozdíl mezi Petrou Nesvačilovou, která se tenkrát do divadla vydala s batůžkem z Českých Budějovic na konkurz, a dnešní Petrou Nesvačilovou? Co vnímáte jako svůj největší posun?

Určitě si myslím, že je to větší vyrovnanost sama se sebou. Naučila jsem se – a stále se učím – přijímat sebe sama takovou, jaká jsem, což je hrozně osvobozující. Co hodně vnímám, je určitě větší vnitřní stabilita a sebedůvěra. Také už se tolik nehroutím z problémů, protože jsem si uvědomila, že každý – byť se v tu chvíli zdá sebehorší – má řešení. Prostě se snažím užívat si život (smích).

Kdyby Olga Hepnarová žila v dnešní době, nic z toho by se nestalo, našli by se lidé, kteří by jí pomohli, domnívá se herečka Klára Melíšková. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 7 hodinami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 7 hodinami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 7 hodinami

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 7 hodinami

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
Další zprávy