Čekali dávné jezero, našli něco jiného. Jedno místo na Marsu zažilo vodu hned třikrát

Kráter „Jezero“ patří k nejprobádanějším koutům Marsu. Už od roku 2021 ho brázdí americké vozítko Perseverance a zkoumá 45 kilometrů širokou prohlubeň, kterou kdysi vyplňovalo skutečné jezero.

Z oběžné dráhy se zdálo, že takzvaná okrajová jednotka na vnitřním lemu kráteru je plná uhličitanů, tedy minerálů, které vznikají za přítomnosti vody. Z toho vědci vydedukovali, že před sebou mají usazeniny z dávných břehů.

Související

Mars vydal další tajemství. Přesto jsou vědci k nálezu vozítka Perseverance opatrní

„Než vozítko do okrajové jednotky dorazilo, platila hypotéza, že uhličitany viditelné z oběžné dráhy vznikly působením jezera, které kdysi v kráteru Jezero existovalo,“ uvedla v tiskové zprávě NASA hlavní autorka studie Candice Bedfordová z Purdueovy univerzity.

Laserové čtení z kamene

Když ale Perseverance na podzim roku 2023 dorazil přímo na místo, čekalo na něj překvapení. Vyšší polohy okrajové jednotky netvořilo jezerní bahno, ale hrubě krystalická vyvřelina plná olivínu.

Šlo o magma, které kdysi pomalu chladlo hluboko pod povrchem. „Pokud jsem se za deset let práce s vozítky na Marsu něco naučila, tak to, že vás Mars neustále překvapuje,“ glosuje Bedfordová. „Je velmi vzácné, aby věci byly takové, jak je očekáváme z orbitálních dat,“ dodává.

Vědci potřebovali zjistit, co přesně se s vyvřelou horninou dělo dál. Pomohl jim přístroj SuperCam, který umí ze vzdálenosti až šesti metrů vystřelit na kámen laserový puls.

Laser vytvoří vlastně malý výbuch plazmatu a spektrum tohoto plazmatu odhaluje chemické složení horniny. Během stoupání o 265 výškových metrů takto vozítko „prokleplo“ přes 185 skalních cílů v oblasti pojmenované Margin Unit a ukázalo se, že zkoumaná hornina funguje jako dokonalý geologický deník. „Vyvřelé horniny jsou výborní zapisovatelé,“ vysvětluje Bedfordová.

Tři různá setkání s vodou

Záznamy v kameni prozradily, že místo neomývala jen jedna voda, ale hned tři odlišné vodní systémy v různých obdobích.

Jako první prosakovala puklinami podzemní voda s oxidem uhličitým a reagovala s olivínem. Právě po ní zůstaly po ní uhličitany, které trhliny zanesly podobně jako vodní kámen v trubkách. Protože jsou tyto žíly odolnější než okolní kámen, dnes vystupují z horniny jako drobné hřbety.

Teprve druhá byla voda z dávného jezera, kterou vědci původně spojovali s uhličitany a která po sobě zanechala oproti předpokladu úplně jiný chemický otisk. V horninách, které se nacházely pod tehdejší hladinou, objevili vědci zvýšené množství oxidu křemičitého.

„Při přeměně olivínu na uhličitan může zůstat oxid křemičitý. A právě toho vidíme víc v horninách pod úrovní hladiny,“ vysvětluje spoluautorka studie Eleni Ravanisová z Havajské univerzity v Mānoa.

Poslední, nejdramatičtější fáze přinesla hydrotermální aktivitu. Sopečnou horninou protékala horká voda a vytvořila v ní žíly síranu vápenatého a fluoritu, jak to známe i z pozemských vřídel.

Křižovatka vodních světů

Spíše než obyčejný břeh jezera tak vědci objevili dynamickou „křižovatku vodních systémů“, v níž se v průběhu věků vystřídala podzemní voda, jezero i horké prameny.

Tento objev má přesah daleko za hranice samotného kráteru, Jezero je totiž jedním z největších nalezišť uhličitanů na planetě. Pokud tyto minerály nevznikly jen prostým usazováním na dně, musí vědci nejspíš opatrněji interpretovat snímky z oběžné dráhy i u dalších marsovských lokalit.

Související

Vypadá to znepokojivě. NASA ukázala, co po 14 letech potkalo vesmírné vozítko

Nové výsledky sice přímo nedokazují existenci života, jasně ale ukazují, že raný Mars nebyl jen vyprahlou planetou s jedním vysychajícím jezerem.

Byla to pestrá krajina, kde voda pod povrchem i na něm měnila chemické složení i teplotu svého okolí, a pestrost prostředí je pro vznik života důležitá, tak uvidíme, zda další výzkumy přinesou ještě závažnější zjištění.

Video: Co všechno člověk udělá pro peníze? Nový díl podcastu Prskavky je tu

Zdroj: sciencedaily.com, nasa.gov, sci.new, doi.org