Čech si plní sen a vyráží na malé plachetnici přes Atlantik. Čekají jej týdny samoty a boj s počasím

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
31. 8. 2017 9:45
Jako dospívající si domů přinesl knížku dobrodruha Richarda Konkolskeho o jeho zážitcích při osamělé plavbě Atlantikem. Před šesti lety se Pavel Roubal rozhodl své sny z mládí splnit, koupil si plachetnici a naučil se ji ovládat. V říjnu se společně se svou šestimetrovou Pogo Dancer postaví ve francouzském La Rochelle na start závodu malých plachetnic Mini Transat La Boulangére 2017. Čeká jej plavba přes celý Atlantik, boj s počasím i svými schopnostmi. Závod si chce především užít a vyhrát sám nad sebou více než nad ostatními účastníky.
Pavel Roubal na plachetnici.
Pavel Roubal na plachetnici. | Foto: Archiv Pavla Roubala

Pokud se jednačtyřicetiletý Pavel Roubal zrovna nevěnuje dennodenním pracovním starostem, nepečuje o dvě děti nebo se netočí kolem domácího hospodářství, trénuje na své 6,5 metrů dlouhé plachetnici Pogo Dancer. Již za měsíc totiž vyráží jako třetí Čech v historii na závod malých plachetnic přes Atlantik s názvem Mini Transat La Boulangére 2017.

"Je to můj splněný sen a dělám to hlavně pro sebe," uvedl Roubal v rozhovoru Aktuálně.cz. Nad pravým dobrodružstvím na moři rozjímal od té doby, co si domů jako dospívající donesl knížku dobrodruha Richarda Konkolskeho s názvem Sólo přes Atlantik. A před šesti lety si usmyslel, že je na čase plnit si sny z mládí.

7,5 tisíc kilometrů dlouhý závod startuje ve Francii

Pokud zrovna nebrázdí moře či oceán, nachází se jeho Pogo Dancer na vozíku na souši. Přesto jej však Roubal nevozí do Česka, plachetnici nechává ve Francii, kde také startuje 7,5 tisíc kilometrů dlouhý závod přes Atlantský oceán.

Profesionální i "volnočasoví" mořští vlci zvednou kotvy první říjnový den z městečka La Rochelle na západě Francie. První etapa závodu končí v kanárském Las Palmas a trvat by měla něco přes týden. Druhá, přibližně dvoutýdenní etapa, povede z největšího města Kanárských ostrovů do oblasti Marin na karibském ostrově Martinik.

Během obou etap jsou závodníci odkázáni sami na sebe, posádku tvoří totiž pouze jeden člověk. Rady, jak překonat samotu při dlouhé plavbě, dostal Roubal od zkušených českých jachtařů Milana Koláčka a Davida Křížka. Oba dva již podobný závod kdysi úspěšně absolvovali.

Kromě toho pro něj jedno české rádio připravuje vzkazy čtenářů a výběr hudby, aby mu cesta oceánem utíkala rychleji. "Doufám, že budu mít hromadu pozitivních vzkazů, abych si je mohl pustit a pár pořádných písniček k tomu, když mi bude smutno," sdělil.

Voda na čtrnáct dní i náhradní díly

Na šest a půl metrů dlouhou loď se musí vést veškerá povinná výbava, voda, jídlo a také nějaké oblečení. "Máme věci jako kotvu, i když nevím, kam bychom ji uprostřed Atlantiku vyhodili. Pak máme také minimální a maximální množství vody, které si můžeme vzít. Všichni se snažíme vzít minimální množství věcí, aby byla loď co nejlehčí," popsal Roubal.

Přípravy se tak točí i kolem neustálého přepočítávání, kolik jakého jídla i oblečení vzít. "Někdo si ani nebere spacák, prostě se zamotá do plachet," uvedl. Maximální množství vody, kterou mohou mít s sebou v kanystrech, jsou čtyři litry na sto námořních mil (tedy na zhruba 185 kilometrů). Více není dovoleno.

Zároveň jsou si však podle jeho slov všichni vědomi, že plachetnice jsou křehké a pokud nebudou mít s sebou důležité náhradní díly, může to znamenat konec účasti v legendárním závodu.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že druhá etapa, měřící pět tisíc kilometrů, bude náročnější, Roubal si myslí, že horší podmínky je čekají v Evropě. "Ona bude delší, určitě osamělejší, určitě delší dobu neuvidíme pevninu. Ale je velká pravděpodobnost, že horší povětrnostní podmínky budou panovat na první trase," sdělil. Podle něj je velká pravděpodobnost, že v půlce října bude počasí nad širokým Atlantikem stálejší. "Pakliže nenastane nějaká abnormální situace, což se může stát," dodal.

Zkřížené velké vlny, silný vítr a velké námořní lodě

Mezi Francií a Španělskem však závodníky čeká trasa kolem Mysu Finisterre. Oblast je známá zkříženými velkými vlnami a silným větrem. "Když vanou severní větry směrem k Portugalsku, kumulují se na tomto místě velké vlny a poměrně silný vítr, takže oblast bývá nepříjemná na proplutí," popsal Roubal.

Kromě toho kolem mysu na severovýchodě kontinentálního Španělska projíždí velké námořní lodě a rybářské čluny, které nebývají dobře označeny.

Roubal připouští, že se na nepříjemné a neočekávané situace na moři lze připravit. Druhým dechem však se smíchem dodává: "Na to se ale zeptejte těch, kteří jsou připravení, ne těch, kdo teď sedí v práci jako já."

Závod si chci především užít

Vtipy však vystřídá ujištění, že se na závod snaží připravit především mentálně a i trochu fyzicky. Nechce se však příliš stresovat, co bude. Závod si chce především užít a vyhrát sám nad sebou více než nad ostatními účastníky.

Všechno bude pro něj nové a trochu neznámé - osamocené dny na plachetnici brázdící oceán, řízení autopilotem, vaření jídla na palubě i navigace čistě podle
souřadnic. "Všechno je to pro mě nové, učím se to a hrozně mě to baví," dodal.

Přestože jde o závod, Roubal tvrdí, že mezi dobrodruhy vládne přátelská atmosféra. "To je na tom krásné. A čím více jsem v tom, tím více chci jezdit," uzavírá.

Jachtaři Milan Koláček s Pierrem Brasseurem mají před sebou posledních 24 hodin. Do cíle závodu přes Atlantik Transat AG2R zbývá 200 mil. | Video: Milan Koláček
 

Právě se děje

Další zprávy