Reklama
Reklama

Čech otevřel hospodu na Tchaj-wanu. Nejvíc frčí guláš, smažák si objednávají jenom Češi

Na Tchaj-wanu by českou hospodu čekal málokdo. Přesto v centru Tchaj-peje existuje místo, kde si můžete dát svíčkovou, guláš, smažený sýr nebo utopence a zapít je českým pivem. Divadlo je jediná restaurace na celém Tchaj-wanu, která servíruje tradiční českou kuchyni. „Přijde mi docela vtipné říkat, že lidé chodí do divadla na pivo,“ přibližuje její majitel Karel Picha.

Divadlo je totiž jediná restaurace na celém Tchaj-wanu, která servíruje tradiční českou kuchyni. A její majitel Karel Picha se k ní dostal úplnou náhodou.
Divadlo je totiž jediná restaurace na celém Tchaj-wanu, která servíruje tradiční českou kuchyni. A její majitel Karel Picha se k ní dostal úplnou náhodou. Foto: Archiv Karla Pichy, se souhlasem – Archiv Karla Pichy
Reklama

Když Karel Picha odjížděl z Česka studovat do Anglie, rozhodně neplánoval, že jednou bude na druhém konci světa vařit svíčkovou, smažený sýr, česnečku nebo nakládaný hermelín. Gastronomie ho nikdy nelákala, po studiích se věnoval reklamě a vedl designové studio. 

Jeho cesta do Asie přitom začala vlastně náhodou. Na univerzitě v Anglii potkal studentku z Tchaj-wanu. Po škole plánovali, že se usadí v Británii, nejprve ale chtěli na několik měsíců odjet do její rodné země. Jenže krátce po příjezdu se rozešli. Picha se vrátil do Londýna, jenom aby zjistil, že už se tam necítí doma.

„Po půl roce v Tchaj-peji mi Londýn připadal strašně mrtvý. Po sedmé večer zavřené obchody, prázdné ulice, život jen v hospodách nebo klubech. V Asii se pořád něco děje,“ vzpomíná.

Nešlo však jen o ruch velkoměsta. Tchaj-pej podle něj nabízí zvláštní kombinaci: je to moderní metropole, ale zároveň dost kompaktní na to, aby se po ní člověk pohyboval na kole. Cizincům navíc přeje víc než většina okolních zemí –⁠⁠⁠ na Tchaj-wanu si mohou založit vlastní firmu a být jejím stoprocentním vlastníkem. „Je to vlastně trochu jako Česká republika, velikostí i polohou,“ říká.

Reklama
Reklama

Stejně tak ani restaurace nebyla součástí jeho plánů. Časem si založil vlastní kreativní studio a pronajal si patrový dům. Nahoře měl kancelář a bydlení, dole chtěl otevřít malou kavárnu. „Kdybych neměl žádné klienty, tak bych aspoň mohl prodávat kafe a sendviče,“ vzpomíná se smíchem.

Když se však studiu začalo dařit, přenechal Picha provoz kavárny nájemníkům. Během pěti let se jich vystřídalo několik. „Pořád byly nějaké problémy,“ říká. „Nakonec jsem se proto rozhodl, že už to nikomu pronajímat nebudu.“

A tak zůstaly dvě možnosti: nechat prostor prázdný, nebo v něm vytvořit něco vlastního. Tak vznikl nápad na českou hospodu.

Místo kořenové petržele ředkev

Přestože nikdy předtím restauraci nevedl, nebál se. Během studií v Anglii si přivydělával jako číšník a za roky sledování nájemníků dobře věděl, proč jejich podniky zkrachovaly. Měl navíc jednu zásadní výhodu: na celém Tchaj-wanu žádná česká restaurace neexistovala.

Reklama
Reklama

Vařit se učil za pochodu. V Praze si koupil kuchařku od Romana Vaňka, sledoval videa a experimentoval. „Věděl jsem, jak mají ta jídla chutnat. Ale místní suroviny jsou jiné. Dokonce si myslím, že kvůli vlhkosti a podnebí by jídlo chutnalo trochu jinak, i kdyby člověk použil stejné ingredience jako v Česku,“ přibližuje. Proto musel recepty upravovat. Česnečka například obsahuje dvojnásobek česneku než doma.

Protože není vyučený kuchař, vytvořil ke každému jídlu podrobný manuál. Nejen seznam surovin, ale i přesné množství soli, počet zamíchání nebo jednotlivé kroky přípravy. „Kdokoliv přijde do kuchyně, může podle toho vařit. A výsledek chutná pokaždé stejně,“ dodává.

Nejtěžší bylo sehnat některé suroviny. Na Tchaj-wanu totiž není například kořenová petržel. Picha ji proto ve svíčkové nahradil bílou ředkví ze stejné botanické čeledi. „Svíčková je díky tomu trochu sladší a jemnější. Ale pořád chutná jako svíčková,“ přibližuje.

Od začátku se také potýkal s radami, aby česká jídla přizpůsobil místním chutím. „Říkali mi, že bych měl recepty upravit pro Tchajwance. Ale přijde mi to jako nesmysl, když máte českou kuchyni, abyste to přizpůsoboval Tchajwancům,“ říká.

Reklama
Reklama

Právě mladí Tchajwanci totiž tvoří 90 procent hostů. A co mají nejraději? Nejoblíbenější je guláš, velký úspěch však mají také tatarák nebo bramboráky. Naopak chleba se sádlem si objednávají téměř výhradně Češi a Němci. „Smažák si většinou dávají jenom Češi,“ říká se smíchem Picha.

K pití pak nabízí třeba beton – Becherovku s tonikem nebo houbu, víno s colou. Prodává však také drink „Silvestr“, který tvoří Becherovka s mlékem a Picha ho vymyslel jako teenager s kamarády kdysi na Silvestra. „Překvapuje mě, že si to lidé docela často dávají třeba k masu,“ popisuje. 

Jíst knedlíky rukama

Některé české speciality se však na menu dát ani nepokoušel. „Chtěl jsem dát na menu ovocné knedlíky, ale Tchajwancům přijde hrozně zvláštní, že by člověk měl jako hlavní jídlo něco sladkého,“ přibližuje. Zmatení občas vyvolávají i samotné knedlíky. „V Asii jsou knedlíky plněné taštičky. Naše houskové knedlíky většinou považují za chleba. Několik Američanů je dokonce jedlo rukama,“ vzpomíná.

Podobně jako české jídlo objevují Tchajwanci i české pivo. V restauraci se prodává ze všeho alkoholu nejlépe. „Většinou si dají jedno nebo dvě. Ale občas přijdou Němci a přiznají, že české pivo je lepší než německé. To mě vždycky překvapí,“ směje se.

Reklama
Reklama

Na pivo do Divadla

Podnik se postupně stal známým i díky české diplomacii. Oblíbili si ho zaměstnanci české i slovenské ambasády a během pandemie covidu sem přivedli i předsedu Senátu Miloše Vystrčila při jeho známé návštěvě Tchaj-wanu. Krátce předtím o restauraci psala místní média a z nenápadného podniku se stalo vyhledávané místo.

Přesto Karel Picha nikdy nechtěl provozovat pouze restauraci –⁠⁠⁠ proto se podnik jmenuje Divadlo. „Hospoda samotná by mě nebavila. Chtěl jsem místo, kde se budou promítat filmy, dělat výstavy nebo hrát DJové.“ Název má ale ještě jednu rovinu. Inspirací byl Václav Havel. „Je to jeden z mých nejoblíbenějších Čechů. A taky mi přijde docela vtipné říkat, že lidé chodí do divadla na pivo.“

VIDEO: Cestovatel Tomáš Vaňourek po návratu z pětileté cesty po Africe ve stopách Zikmunda a Hanzelky

Zdroj: autorský text

Reklama
Reklama
Reklama