Čech otevřel hospodu na Tchaj-wanu. Nejvíc frčí guláš, smažák si objednávají jenom Češi

Na Tchaj-wanu by českou hospodu čekal málokdo. Přesto v centru Tchaj-peje stojí místo, kde si můžete dát svíčkovou, guláš, smažený sýr nebo utopence a zapít je becherovkou s tonikem či českým pivem.

Divadlo je jediná restaurace na celém Tchaj-wanu, která servíruje tradiční českou kuchyni. A její majitel Karel Picha se k ní dostal úplnou náhodou.

Přestože nikdy předtím restauraci nevedl, nebál se. Během studií v Anglii si přivydělával jako číšník a za roky sledování nájemníků dobře věděl, proč jejich podniky zkrachovaly. Měl navíc jednu zásadní výhodu: na celém Tchaj-wanu žádná česká restaurace neexistovala.

Nejoblíbenější je guláš, velký úspěch však mají také tatarák nebo bramboráky.

Naopak chleba se sádlem si objednávají téměř výhradně Češi a Němci.

“Smažák si většinou dávají jenom Češi,” říká se smíchem Picha.

K pití pak nabízí třeba beton - Becherovku s tonikem nebo houbu, víno s colou. Prodává však také drink “Silvestr”, který tvoří Becherovka s mlékem a Picha ho vymyslel jako teenager s kamarády kdysi na Silvestra. “Překvapuje mě, že si to lidé docela často dávají třeba k masu,” popisuje.

Některé české speciality se však na menu dát ani nepokoušel. “Chtěl jsme dát na menu ovocné knedlíky, ale tchajwancům přijde hrozně zvláštní, že by člověk měl jako hlavní jídlo něco sladkého,” přibližuje.

Zmatení občas vyvolávají i samotné knedlíky. „V Asii jsou knedlíky plněné taštičky. Naše houskové knedlíky většinou považují za chleba. Několik Američanů je dokonce jedlo rukama,“ vzpomíná.

Podobně jako české jídlo objevují Tchajwanci i české pivo. V restauraci se prodává ze všeho alkoholu nejlépe.

„Většinou si dají jedno nebo dvě. Ale občas přijdou Němci a přiznají, že české pivo je lepší než německé. To mě vždycky překvapí,“ směje se.