Čamrdy i káči. Tak se bavili naši předci, když nebyl fotbal

René Inquort
6. 7. 2014 8:00
Čím se dříve bavili kluci, když ještě neměli za humny fotbalový plácek?
Děti hrající kopanou (období Tudorovců)
Děti hrající kopanou (období Tudorovců) | Foto: Thinkstock

Praha – Sportovní svět žije právě vrcholícím mistrovstvím světa v kopané. Fotbal je dnes bezesporu nejpopulárnější zábavou, kde se točí nejen míč, ale i velké peníze. Doklady o tom, že lidé nalézali zalíbení v kolektivních hrách s míčem, máme již z dob starověkých kultur.

Mayská či aztécká civilizace podle všeho vytvořily z míčových her dokonale propracované posvátné rituály – hřiště a pravidla hry symbolizovaly vesmír a zákonitosti jeho chodu. S míčem si lidé hráli také ve starověké Číně, antickém Řecku a Římě.

Ve středověku se po celé Evropě provozovaly míčové hry stojící u zrodu dnešního tenisu, badmintonu, házené, košíkové či již zmíněné kopané. Za kolébku moderní podoby fotbalu se považuje Anglie – tady se také v roce 1862 poprvé kodifikovaly pravidla hry. Kopaná se šířila rychlostí penaltového kopu do okolního světa, takže již v roce 1904 byla ustanovena Mezinárodní fotbalová federace. V této době se také začíná psát oficiální historie našeho českého fotbalu.

Jaké herní rozptýlení a zábavu pěstovali naši předci, než přiletěl tolik oblíbený kopací míč?

Skleněné cvrnkací kuličky
Skleněné cvrnkací kuličky | Foto: Thinkstock

Kuličky, káči, čamrdy a obruče

Jak si jistě mnozí vybavují ještě z vyprávění svých prarodičů, velmi populární hrou byla hra v kuličky, tzv. cvrnkaná. Postačily k ní jen různě zbarvené hliněné kuličky a do země vyhloubený důlek. Varianty a pravidla hry byly rozmanité, ale vždy podle nich vítězil ten, kdo první postupně docvrnkal svoji drahocennou sbírku do důlku.

Ke starobylé zábavě patří také roztáčení dřevěné káči, jinak též čamrdy. Cílem hry bylo kuželovitou káču roztočit na jejím hrotu rukou nebo pomocí biče tak, aby vydržela rotovat co možná nejdéle (odtud se přeneseně říká o někom, kdo nevydrží chvíli v klidu, že se točí či lítá jako čamrda).

Děti dnes přicházejí o mnohé, když často jen pasivně sedí u herních konzolí, tabletů a chytrých mobilů a hrají si v jejich virtuálním světě. Je tu však dobrá zpráva pro všechny, kteří si rádi hrají – existuje a stále vzniká řada spolků a klubů, které se snaží vzkřísit a uchovat staré osvědčené hry.

Obdobnou dovednost a zručnost, tentokrát ještě doplněnou i o vytrvalý poklus, předpokládalo pohánění obruče rukou či dřevěnou hůlkou. Spisovatel Karel Čapek ve svém novinovém sloupku nazvaném Ochočené kolo (Lidové noviny, 1923) vzpomíná: "Pravá obruč se musila především ukrást. Buď se musela sundat z nějakého sudu doma, či u sousedů, a tyto obruče, na jednu stranu zúžené, měly jankovitou náklonnost běhat dokolečka; věru nebylo snadné přimět je, aby běžely vpřed, a bylo k tomu třeba řádného třískání polínkem, a zejména náramného křiku." Jak vidno, musela u toho být ohromná zábava a karamboly.

Drápky, trefy, špačci a štíhly

Jinou frekventovanou hrou byly tzv. drápky. Hra sloužila k procvičení postřehu a hbitosti a spočívala ve vyhazování kamínků a jejich chytání podle zavedeného a všem předem známého postupu. Hráč postupoval od jednodušších kroků ke složitějším. Pokud určitou sadu nesplnil, nemohl přejít na další obtížnost a musel začít od začátku. Při výčtu oblíbených venkovních zábav nelze opomenout širokou škálu her, ve kterých se kameny či polínky házelo, koulelo, trefovalo na cíl v podobě postavených dřevěných kolíků nebo jiných kamenů (odtud dnes oblíbené kuželky, bowling, ruské gorodky, francouzský pétanque aj.).

William Gilbert, anglický hráč kriketu (rok 1890)
William Gilbert, anglický hráč kriketu (rok 1890) | Foto: Thinkstock

Velké popularitě se těšila také pálkovací hra – na špačka, tlučení špačka, jež má řadu podobných rysů s dnešním softballem či kriketem. Hráči dřevěnou pálkou odráželi naklepnutého špačka (dřevěný kolík) do co největší vzdálenosti. Některé z těchto uvedených her jsou pěkně zachyceny v Komenského Světu v obrazech (Orbis pictus, 1658). Je zde mimo jiné vyobrazen také chlapec kráčející na "štíhlách", což není nic jiného než dřevěné chůdy, tradiční jednoduchá hračka, na které si děti dokazovaly svoji obratnost a umění rovnováhy.

Vedle již zmíněných her a zábav si zdravý pohyb na vzduchu užívali nejen chlapci, ale kompletně genderově vyvážená tlupa dětí, trávili čas oblíbenou hrou na slepou bábu, na schovávanou, na krvavé koleno, na Honzo, vstávej, na král vysílá své vojsko, na zlatou bránu, na rybičky, rybičky, rybáři jedou, na peška, co chodí okolo … tedy hrami, které si mnozí z nás pamatujeme i ze svého dětství.

Nejoblíbenější zábavou dnešních dětí jsou počítačové hry
Nejoblíbenější zábavou dnešních dětí jsou počítačové hry | Foto: Thinkstock

Staré hry nás přežijí

Hraní a různé rozmarné kratochvíle byly vždy nedílnou součástí lidského bytí. Zejména hry kolektivní otevíraly hranice mezi lidmi, usnadňovaly společenský kontakt, komunikaci. Děti dnes přicházejí o mnohé, když často jen pasivně sedí u herních konzolí, tabletů a chytrých mobilů a hrají si v jejich virtuálním světě. Je tu však dobrá zpráva pro všechny, kteří si rádi hrají – existuje a stále vzniká řada spolků a klubů, které se snaží vzkřísit a uchovat staré osvědčené hry pro další generace – česká Špačková liga pořádá v září již 39. ročník své nejvyšší soutěže, po celé republice se pravidelně pořádají kuličkové turnaje, je množství nadšenců, kteří se na svých webových stránkách informují o polozapomenutých dětských hrách a dolaďují jejich obecná pravidla…

Ale dost slov a datlování do počítače, odcházím si na chvíli zakopat míčem k Trafačce… snad se někdo přidá a dáme zídku; to se hraje tak, že…

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Škola chce pomoci rodině otce, který při střelbě chránil dceru, založila veřejnou sbírku

Porubská Základní škola Ivana Sekaniny vyhlásila sbírku na pomoc rodině muže, kterého v úterý zastřelil útočník ve Fakultní nemocnici Ostrava (FNO). Muž vlastním tělem chránil svou dvanáctiletou dceru. Zavražděný muž byl jedním ze členů Spolku rodičů při ZŠ Sekaniny. Sbírka je účinná od dnešního dne, lidé mohou přispívat na účet 1012201912/5500.

Sbírkový účet založila i samotná FNO a je určen na podporu rodin obětí a zraněných. V pátek na ní bylo přes 1,4 milionu korun. Transparentní účet na pomoc pozůstalým po obětech střelby zřídila také Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO). Studenti a zaměstnanci tam mohou posílat své příspěvky. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy