Svíčková, čabajková, tvarůžková i koprová. Některé názvy příchutí ve zmrzlinárně Ralsko v Mimoni připomínají spíš jídla, která bychom hledali na jídelním lístku v hospodě. Majitelka zmrzlinárny Ivana Jablonovská příchutí za svůj život vymyslela přes pět stovek. Začínala přitom se starými stroji a nocovala na matraci přímo v provozovně.
Když návštěvník poprvé vstoupí do zmrzlinárny Ralsko v Mimoni a zastaví se před vitrínami se zmrzlinou, většinou chvíli jen nevěřícně zírá. A není se čemu divit – čeká tu na něj okolo osmdesáti druhů. Vanilka, pistácie nebo čokoláda jsou samozřejmostí. Hned vedle nich ale najde čabajkovou, koprovou, svíčkovou, tvarůžkovou, křenovou nebo třeba zmrzlinu z kremžské hořčice.
A právě v tu chvíli zazní věta, kterou majitelka zmrzlinárny Ivana Jablonovská slýchá mnohokrát denně. „Ježišmarja… Já nevím.“ Slyší ji tak často, že podle ní nakonec pojmenovala dvě vlastní příchutě. „To jsou přesně věty, které tady posloucháme od rána do večera,“ směje se.
Zrovna tyto dvě příchutě jsou vždy kombinací více druhů zmrzliny, aby zákazník ochutnal více příchutí najednou – například kombinaci sorbetu se smetanovou zmrzlinou nebo asfaltové s jahodovou. Jinak jsou ale příchutě opravdu z toho, co mají v názvu.
„Nemám ráda příchutě, kde se smíchá pět různých věcí a člověk vlastně neví, co jí. Když je křenová, tak se dělá z křenu. Když je kremžská hořčice, je z kremžské hořčice. Všechno to chutná tak, jak se to jmenuje,“ popisuje Jablonovská. Na čabajkovou proto loupe a rozemílá čabajky, které pak přidává do zmrzlinového základu.
Kolik příchutí za svůj život vytvořila? „Po pěti stech jsem to přestala počítat,“ směje se. Přitom právě čabajková je už několik let největším hitem. „Po víkendu bývá pryč všechno. Lidé sem přece nejedou kvůli vanilce. Chtějí ochutnat něco, co nikde jinde nenajdou,“ vysvětluje.
Učení se za pochodu
Za úsměvnými názvy i stovkami originálních receptů se ale skrývá příběh, který by čekal málokdo. Ke zmrzlině se Ivana totiž dostala náhodou. Na mateřské dovolené hledala brigádu a nastoupila jako prodavačka do provozovny ve Stráži pod Ralskem. S tehdejším partnerem tam nejprve prodávali německé potraviny a drogerii. Pak někdo přišel s jednoduchým nápadem – proč neprodávat také zmrzlinu?
První roky byly ve znamení klasiky. Vanilka, čokoláda, karamel, pistácie nebo ovocné sorbety. „Nikdo z nás o zmrzlině nic nevěděl. Museli jsme se všechno naučit za pochodu,“ vzpomíná.
Postupně ale začala experimentovat. Když jí chutnal štrúdl, zkusila ho převést do zmrzliny. Fungovalo to. Pak následoval kopr, čabajka, svíčková nebo další příchutě, které by většina lidí čekala spíš na talíři než ve zmrzlinovém kornoutu.
V roce 2018 ale přišel zlom. Po rozchodu odešla z původního podnikání prakticky bez ničeho. „Odešla jsem opravdu jen se dvěma kufry a klecí s papouškem,“ popisuje. Přemýšlela, jestli všechno vzdá a odejde pracovat do Německa nebo Rakouska. Nakonec ale narazila na inzerát, ve kterém někdo prodával kompletní starou zmrzlinovou výrobnu.
Dvě stě tisíc a stroje starší než ona
Peníze neměla. Doma ale schovávala desetilitrový kbelík plný padesátikorun, které si celé roky odkládala stranou. Když je spočítala, bylo v něm asi 170 tisíc korun. Další peníze získala z vyplaceného pojištění. Celkem měla zhruba dvě stě tisíc. A právě za ně koupila starou výrobnu. „Ty stroje byly starší než já,“ směje se dnes. „Řekla jsem si ale, že každý nějak začínal.“
Tehdy jí ale do smíchu nebylo. V provozovně přespávala na rozkládací matraci, protože v práci trávila tolik času, že by se jí ani nevyplatilo bydlet jinde. Pronajímala si jen malou místnost bez kuchyně a koupelny.
„Spala jsem tady. Hlavně v zimě to bylo hodně těžké,“ vzpomíná. Pracovala prakticky nepřetržitě. Staré stroje vyráběly zmrzlinu pomalu, a aby naplnila vitríny, musela pracovat ve dne i v noci. Někdy spala pár hodin, někdy vůbec.
„Měla jsem padesát korun a rozhodovala jsem se, jestli koupím chleba, nebo plastový držák na toaletní papír, aby mi to tu schválila hygiena. Nakonec jsem koupila držák. Říkala jsem si, že bez jídla člověk chvíli vydrží, ale podnikání musí fungovat,“ říká.
Na začátku jí pomohli hlavně dodavatelé, kteří jí věřili. Jeden jí poskytl suroviny na první velkou zakázku s tím, že zaplatí až po jejím dokončení. Jiní pomáhali s dopravou nebo vybavením. „Strašně moc lidí mi tehdy pomohlo a nikdy jim to nezapomenu,“ říká.
Dnes vyrábí stovky litrů denně
Od té doby uběhlo osm let. Dnes zaměstnává jedenáct lidí a během hlavní sezony vyrábějí minimálně 300 litrů zmrzliny denně. Její výrobky putují po Libereckém kraji i do dalších částí republiky. Někteří zákazníci si pro ně pravidelně jezdí až z Brna.
Je nějaká příchuť, která jí nechutnala? „Vězeňská služba si jednou objednala zmrzlinu s příchutí hovězích jater pro svého velitele. Tak to bylo takové zvláštní. Říkala jsem jim, že kuřecí by byla lepší, ale oni chtěli hovězí játra,“ vzpomíná.
Neobvyklé zmrzliny přitahují i opravdové nadšence. Jeden z pravidelných zákazníků z Českých Budějovic za nimi jezdí už řadu let. Když Ivana Jablonovská otevřela svou novou provozovnu v Mimoni, slíbil jí, že pokud se jí podaří znovu postavit podnik na nohy, ochutná úplně všechny příchutě, které bude mít ten den ve vitríně.
Slib dodržel. Posadil se ke stolku a postupně snědl všech 51 druhů zmrzlin. Každý kopeček poctivě ochutnal, mezi jednotlivými příchutěmi popíjel teplou vodu. „Běhá maratony a hodně sportuje, takže nevím, kam to všechno dal,“ směje se zmrzlinářka.
Jeho rekord ale dlouho nevydržel. Překonal ho místní muž, který se rozhodl pokořit hranici o jeden kopeček. Na místě jich spořádal 52, čímž vytvořil nový rekord zmrzlinárny. A tím zdaleka neskončil. Když dojedl poslední kopeček, odnesl si domů ještě dalších šest porcí a k tomu si koupil i chlebíčky. „To opravdu nechápu,“ kroutí hlavou Ivana Jablonovská. Rekordmany však odměnila - zmrzlinu měli zdarma.
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Veřejná pocta válečnému zločinci Mladičovi. Mnozí se do plné budovy nedostali
Dva dny před chystaným pohřbem se dnes v Bělehradě konala veřejná pocta zemřelému bosenskosrbskému válečnému zločinci Ratko Mladičovi. Akce se zúčastnily desítky bývalých vojáků, rodinní příslušníci i srbští činitelé, informovala agentura AFP.
Newcastle s Horníčkem drží v lize neporazitelnost, český gólman inkasoval dvakrát
Newcastle s Lukášem Horníčkem v brance zůstal i po 3. kole anglické fotbalové ligy neporažený. Díky gólu v 88. minutě remizoval doma s Bournemouthem 2:2. Hostům nestačil dvoubrankový náskok a stále čekají na výhru. Ve všech třech dosavadních zápasech přišli o bodový zisk kvůli inkasovaným gólům v závěru.
Utajený patent i sovětský zákaz. Končí výroba legendární české zbraně. Dobyla Západ
Byla to zbraň, kterou miloval západní svět, ale vlastní armáda ji kvůli sovětské munici nesměla používat. Používal ji Jiří Kajínek i policejní zásahovky. Československý zázrak CZ 75 způsobil revoluci, ale kvůli zpackanému patentu se stal jednou z nejkopírovanějších pistolí planety. Po více než padesáti letech Česká zbrojovka oznámila, že sériovou výrobu ikonických modelů pistole CZ 75 ukončí.
Merz: Německo stojí před zásadním zlomem s velkými dopady
Ruský útok na letiště v Lipsku ukazuje, že Německo stojí před zásadním zlomem s dalekosáhlými dopady, které budou zřejmé až ze zpětného pohledu. Podle agentury Reuters to dnes uvedl německý kancléř Friedrich Merz.
ŽIVĚ U íránského ostrova Charg, který je klíčovým ropným terminálem, byly slyšet výbuchy
U íránského ostrova Charg v Perském zálivu byly v sobotu slyšet výbuchy. Informovala o tom íránská agentura Fars. Ostrov je klíčových ropným terminálem, připomněla agentura Reuters. Příčina výbuchů nebyla známá, ale agentura Nournews napojená na íránskou nejvyšší bezpečnostní radu s odvoláním na nepotvrzené zprávy z místních zdrojů hovoří o zásahu íránského tankeru americkou raketou.