


V srdci Českého ráje, nedaleko obce Tuhaň, stojí bývalý zájezdní hostinec z 19. století, který dnes nese jméno Kavárna Na Klepanci. Místo, jež majitelé ještě nedávno sami označovali jako „ruinu“, prošlo během let proměnou, která je spíše příběhem vztahů, trpělivosti a respektu než jen architektonickou realizací. Realizací, které se chopili tehdejší studenti.
Projekt vznikl nenápadně a možná trochu neobvykle – skrze pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jeden z vedoucích ateliéru, Roman Vrtiška, propojil studenty s majiteli usedlosti, Radkem Marušákem a Jiřím Otmarem. A zadání bylo jasné: vytvořit novou podobu kavárny.
Celý ateliér se proto pustil do práce. „A vznikla taková malá soutěž,“ říká na úvod jeden z vítězů Ondřej Lalák s dodatkem, že nakonec vyhrálo nečekané řešení.



Klienti se totiž nemohli rozhodnout mezi dvěma návrhy – návrhem Ondřeje Laláka a Barbory Kolerusové. „A tak jsme po vzájemné debatě všech dospěli k řešení, že s Barborou spojíme síly a projekt vypracujeme společně,“ popisuje Lalák. Díky jejich spolupráci vznikl nový koncept, u kterého šlo o využití principů obou přístupů. „A v podstatě jsme vypracovali zcela nové pojetí,“ dodává.
Rekonstrukce nebyla sprintem, ale maratonem. „Jednalo se o dlouhodobý projekt, kdy rekonstrukce probíhala pomalu a postupně, tak jak to umožňoval čas a finance,“ říká Ondřej. Majitelé začali svépomocí už před deseti lety, samotní designéři a tehdejší studenti se připojili v roce 2019, přičemž finále přišlo až v roce 2023.
Dům přitom skrýval víc, než se zdálo. „Překvapení na nás čekala hlavně při odhalování technické kondice domu,“ uvádí Lalák. „Třeba problémy se smíšeným zdivem, vlhkostí i dřevomorkou. Právě tyto neviditelné vrstvy určovaly tempo i náročnost celého procesu,“ dodává.
Náročnost projektu však nikoho nezastavila. Už při první návštěvě totiž bylo jasné, že místo má silného ducha. „Samotná stavba i její okolí nás zcela učarovala,“ popisuje Lalák. Od počátku proto padlo rozhodnutí „přistupovat k tomuto místu s pokorou a být co nejméně invazivní“. A klíčová idea byla jednoduchá, ale nelehká na realizaci: „Chtěli jsme zachovat co nejvíce původních prvků a vyzdvihnout architektonické kvality domu.“
Celý projekt je však i hledáním rovnováhy. „Balanc mezi novým a starým byl zcela zásadní. Nechtěli jsme vytvořit skanzen a zároveň jsme nechtěli prostor postavený na současných trendech,“ říká Lalák. Výsledkem se tak stal interiér, který dle autorů staví na „upřímnosti materiálů a jednoduchých formách“. Kámen doplňují půdovky, černé kovové prvky a masivní dub. Mezi nejvýraznější detaily patří nové hliníkové dveře a okna zasazené do původních kamenných portálů. „Nový prvek ve starém domě, který ale s původní stavbou souzní,“ dodává Ondřej.
Důležitou součástí návrhu bylo i jasné funkční rozdělení domu, které respektuje jeho historickou strukturu. „Ve spodním patře se nachází hlavní prostor kavárny, toalety a zázemí pro zaměstnance – kuchyňka, toalety, převlékací místnost,“ popisuje Lalák. A objekt je i zároveň částečně podsklepený.
Nad veřejným prostorem pak vznikla nová vrstva soukromí – uzavřený prostor majitelů. A právě toto vrstvení – veřejné, provozní i intimní – umožňuje domu fungovat nejen jako kavárna, ale i jako živé místo k bydlení a setkávání.
Kavárna dnes není jen zastávkou pro turisty. Od začátku byla vize širší: „Vytvořit otevřený rodinný prostor, který může kromě sportovců a turistů hostit i komorní kulturní akce,“ přibližuje Lalák. V dešti se tu sedí u jednoho velkého stolu, za slunce se život přesouvá do sadu.
Možná i proto projekt nepůsobí jako hotové dílo, ale jako organismus. „Kavárna a její okolí se díky osobnímu přístupu majitelů lehce proměňuje, zabydluje, prostě žije a tak to má být,“ dodává designér, pro kterého šlo o zásadní zkušenost – ne kvůli velikosti, ale kvůli lidem. „Výjimečný byl především vztahovou rovinou mezi zadavatelem a zpracovatelem. Z profesního projektu se stalo přátelství i důvěra, kterou si nesu dodnes,“ uzavírá.
A když by měl kavárnu popsat třemi slovy, odpověď zůstává jednoduchá: „Ráj v Českém ráji.“
Zdroj: autorský text















Češi považují za nejlepšího porevolučního prezidenta i nadále Václava Havla. Vyplývá to z průzkumu, který v pondělí zveřejnila agentura STEM/MARK. Druhý nejlepší je podle nich Václav Klaus a třetí současný prezident Petr Pavel, který si od minulého dotazování mírně pohoršil. Loni na podzim byl v průzkumu Pavel druhý, Klaus třetí. Na poslední čtvrté příčce zůstal Miloš Zeman.



Majitel záchranné stanice pro ptáky a malé savce v Brně‑Slatině Zdeněk Machař, kterému v první polovině května požár zničil zázemí stanice, objevil na firemním účtu zhruba 16 milionů korun. Jde o příspěvky, které tam lidé poslali po požáru. Machař to nečekal, sledoval sbírkový účet na stanici. Z peněz stanici opraví, rád by zbudoval i odloučené pracoviště.



Pamatujete na osiřelé mládě makaka jménem Punch, které dojalo svět svými fotkami, jak v japonské zoo objímá plyšáka? Slavný opičák musel v neděli čelit nečekanému narušení soukromí. Do jeho výběhu vnikli dva Američané, jeden v bizarním kostýmu přelézal plot, druhý vše natáčel.



Americký prezident Donald Trump opět pohrozil Íránu zničením a vyzval Teherán k rychlému uzavření mírové dohody. Dosavadní vyjednávání o ukončení války, kterou zahájily na konci února USA a Izrael a v níž od 8. dubna platí křehké a časově neomezené příměří, byla neúspěšná a v uplynulém týdnu opět uvázla na mrtvém bodě.



Rozbruslení hokejové reprezentace před večerním utkáním na mistrovství světa ve Fribourgu proti Švédsku vynechal ze zdravotních důvodů obránce Michal Kempný. Nad jeho startem visí otazník.