


V srdci Českého ráje, nedaleko obce Tuhaň, stojí bývalý zájezdní hostinec z 19. století, který dnes nese jméno Kavárna Na Klepanci. Místo, jež majitelé ještě nedávno sami označovali jako „ruinu“, prošlo během let proměnou, která je spíše příběhem vztahů, trpělivosti a respektu než jen architektonickou realizací. Realizací, které se chopili tehdejší studenti.
Projekt vznikl nenápadně a možná trochu neobvykle – skrze pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jeden z vedoucích ateliéru, Roman Vrtiška, propojil studenty s majiteli usedlosti, Radkem Marušákem a Jiřím Otmarem. A zadání bylo jasné: vytvořit novou podobu kavárny.
Celý ateliér se proto pustil do práce. „A vznikla taková malá soutěž,“ říká na úvod jeden z vítězů Ondřej Lalák s dodatkem, že nakonec vyhrálo nečekané řešení.



Klienti se totiž nemohli rozhodnout mezi dvěma návrhy – návrhem Ondřeje Laláka a Barbory Kolerusové. „A tak jsme po vzájemné debatě všech dospěli k řešení, že s Barborou spojíme síly a projekt vypracujeme společně,“ popisuje Lalák. Díky jejich spolupráci vznikl nový koncept, u kterého šlo o využití principů obou přístupů. „A v podstatě jsme vypracovali zcela nové pojetí,“ dodává.
Rekonstrukce nebyla sprintem, ale maratonem. „Jednalo se o dlouhodobý projekt, kdy rekonstrukce probíhala pomalu a postupně, tak jak to umožňoval čas a finance,“ říká Ondřej. Majitelé začali svépomocí už před deseti lety, samotní designéři a tehdejší studenti se připojili v roce 2019, přičemž finále přišlo až v roce 2023.
Dům přitom skrýval víc, než se zdálo. „Překvapení na nás čekala hlavně při odhalování technické kondice domu,“ uvádí Lalák. „Třeba problémy se smíšeným zdivem, vlhkostí i dřevomorkou. Právě tyto neviditelné vrstvy určovaly tempo i náročnost celého procesu,“ dodává.
Náročnost projektu však nikoho nezastavila. Už při první návštěvě totiž bylo jasné, že místo má silného ducha. „Samotná stavba i její okolí nás zcela učarovala,“ popisuje Lalák. Od počátku proto padlo rozhodnutí „přistupovat k tomuto místu s pokorou a být co nejméně invazivní“. A klíčová idea byla jednoduchá, ale nelehká na realizaci: „Chtěli jsme zachovat co nejvíce původních prvků a vyzdvihnout architektonické kvality domu.“
Celý projekt je však i hledáním rovnováhy. „Balanc mezi novým a starým byl zcela zásadní. Nechtěli jsme vytvořit skanzen a zároveň jsme nechtěli prostor postavený na současných trendech,“ říká Lalák. Výsledkem se tak stal interiér, který dle autorů staví na „upřímnosti materiálů a jednoduchých formách“. Kámen doplňují půdovky, černé kovové prvky a masivní dub. Mezi nejvýraznější detaily patří nové hliníkové dveře a okna zasazené do původních kamenných portálů. „Nový prvek ve starém domě, který ale s původní stavbou souzní,“ dodává Ondřej.
Důležitou součástí návrhu bylo i jasné funkční rozdělení domu, které respektuje jeho historickou strukturu. „Ve spodním patře se nachází hlavní prostor kavárny, toalety a zázemí pro zaměstnance – kuchyňka, toalety, převlékací místnost,“ popisuje Lalák. A objekt je i zároveň částečně podsklepený.
Nad veřejným prostorem pak vznikla nová vrstva soukromí – uzavřený prostor majitelů. A právě toto vrstvení – veřejné, provozní i intimní – umožňuje domu fungovat nejen jako kavárna, ale i jako živé místo k bydlení a setkávání.
Kavárna dnes není jen zastávkou pro turisty. Od začátku byla vize širší: „Vytvořit otevřený rodinný prostor, který může kromě sportovců a turistů hostit i komorní kulturní akce,“ přibližuje Lalák. V dešti se tu sedí u jednoho velkého stolu, za slunce se život přesouvá do sadu.
Možná i proto projekt nepůsobí jako hotové dílo, ale jako organismus. „Kavárna a její okolí se díky osobnímu přístupu majitelů lehce proměňuje, zabydluje, prostě žije a tak to má být,“ dodává designér, pro kterého šlo o zásadní zkušenost – ne kvůli velikosti, ale kvůli lidem. „Výjimečný byl především vztahovou rovinou mezi zadavatelem a zpracovatelem. Z profesního projektu se stalo přátelství i důvěra, kterou si nesu dodnes,“ uzavírá.
A když by měl kavárnu popsat třemi slovy, odpověď zůstává jednoduchá: „Ráj v Českém ráji.“
Zdroj: autorský text















Měnící se globální dodavatelské řetězce, nárůst protekcionismu, dramatické výkyvy cen energií a geopolitická nestabilita staví české podniky před otázku, jak si udržet konkurenceschopnost. O tom, v jaké kondici se český průmysl v současnosti nachází, proč je načase opustit klišé o Česku jako pouhé montovně.



Dohoda USA a Ruska o dodávkách nafty poskytuje Moskvě legitimitu, zatímco na ukrajinská města dále padají bomby. V italském parlamentu to ve středu řekla premiérka Giorgia Meloniová. Dohodu označila za velmi riskantní volbu, jejíž přínos je nejistý a rizika jsou naopak zřejmá, píše agentura Reuters.



V německém Hamburku za velkého zájmu médií začal ve středu soud s ukrajinským občanem Serhijem Kuzněcovem, který čelí obžalobě z válečných zločinů kvůli podezření z útoku na plynovody Nord Stream. Podle agentury DPA se před budovou konaly dvě menší demonstrace. Termín verdiktu není znám. Očekává se nejdříve v roce 2027, do února chce soud případ projednávat. Ukrajinec účast na útoku popřel.



Sněmovna ve středu opět schválila návrh zákona o státních zaměstnancích, jenž má podle tvůrců usnadnit výměnu státních úředníků a přiblížit pravidla jejich zaměstnávání zákoníku práce. Dolní komora přehlasovala koaliční většinou ANO, SPD a Motoristů veto prezidenta Petra Pavla, který se stejně jako opozice obává politizace státní správy. Předloha nahradí od listopadu nynější zákon o státní službě.



Po dvaceti šesti natáčecích dnech režisér a scenárista Ivo Macharáček dotočil výpravnou pohádku s názvem Líné království. Poslední klapka padla v modletickém D1 Studios, kde vznikaly zásadní trikové scény s létajícím balónem. Pohádka o chytré princezně, pracovitém kováři a čarodějnici posedlé věčným mládím vstoupí do kin 11. března 2027.