V hlavní roli výhled na Vltavu. Z problémového sloupu vzniklo srdce moderního interiéru

V pražském domě z konce 30. let vznikl byt, který neskrývá svůj původ. Naopak ho nechává zaznít v novém rytmu současného života.

Rekonstrukce ateliéru Prokopa Hartla propojuje výhled na Vltavu, poctivé materiály a promyšlené detaily s potřebami mladé rodiny a výsledkem se stal interiér, kde se historie stává součástí každodennosti.

Projekt s názvem „Byt na rohu“ vznikl v Praze jako kompletní rekonstrukce bytu v domě z konce 30. let. A zadání bylo jasné: zachovat silné kvality původního interiéru a přizpůsobit dispozici současnému rodinnému životu.

„Cílem bylo přizpůsobit dispozici životu mladé rodiny a zároveň zachovat a podpořit nesporné kvality původního interiéru,“ shrnuje autor přestavby bytu s plochou 115 metrů čtverečních, kde se stal jedním z hlavních motivů celého návrhu výhled na Vltavu.

Hlavní komunikační linie bytu podpořil tvůrce realizace vestavnými skříněmi z dubové dýhy, které fungují nejen prakticky, ale i prostorově.

V chodbě se pak skříně symbolicky „lámají“ na hranici dvou povrchů – polyuretanové lité podlahy a renovovaných dubových parket.

A do dispozice se citlivě vrátilo i denní světlo. Ve dvou případech byly zachovány původní dveře, nad které architekt vložil světlíky.

Světlo tak proniká hlouběji do bytu a mění jeho atmosféru v průběhu dne.

Jedním z nejvýraznějších momentů rekonstrukce se stal rohový nosný sloup – původně problémové místo, které se proměnilo v centrální bod celého bytu.

Projekt ho neodstraňuje, ale naopak zdůrazňuje. Betonové průvlaky se k němu sbíhají a prostor kolem něj je zvýrazněn zrcadly a dubovou dýhou. „Z původně problémového místa projektu se nakonec stal možná nejvýraznější prvek, u kterého se potkávají obytné funkce hlavního otevřeného prostoru,“ uvedl Hartl v autorské zprávě.

Zásadní proměnou pak prošla původní dispozice. Odstraněním příčky mezi dvěma pokoji vznikl velkorysý obytný prostor, který plně využívá výhled na Prahu.

Proto se kuchyň přesunula do centra dění. Už není skrytá v zadní části bytu, ale stává se jeho dominantou. A tmavě modře mořený ostrůvek, přírodní žulová deska a výrazné úchytky jí dodávají sebevědomý, téměř sochařský charakter.

A co funkční propojení kuchyně a obývací části? To zajišťuje zakázkový jídelní stůl z žárově pozinkované oceli a bělené borovicové překližky – lehký, ale výrazný prvek, který spojuje dva světy.

Původní zadní kuchyňská místnost pak našla nové využití jako klidná zóna pro rodiče. V bytě tak nově nechybí příjemná ložnice s velkorysou úložnou stěnou a walk-in sprchou oddělenou luxferami, které propouštějí světlo, ale zachovávají intimitu.

A vestavný nábytek doplňují autorské prvky značky anýz, jejichž archetypální tvarosloví podtrhuje celkový charakter interiéru.

Truhlářské detaily z tmavě mořeného dřeva – od madel skříní až po podlahový vlys, který vznikl na místě vybourané příčky – se pak prolínají celým interiérem. A právě tyto drobnosti vytvářejí jemný rytmus, který drží byt pohromadě, přičemž materiálová paleta zůstává klidná, ale vrstvená. Dub, beton, žula a kov se střídají v přesně vyváženém poměru, který nepůsobí dekorativně, ale přirozeně.

Rekonstrukce „Bytu na rohu“ neměla působit efektně. Cílem bylo klidné vyprávění o tom, jak může starý pražský byt žít dál – bez popření své historie, ale s plným respektem k současnosti. A to se povedlo.

Rohový sloup, výhled na Vltavu i poctivé materiály se tu stávají součástí jednoho příběhu. Příběhu, který není o minulosti ani o budoucnosti, ale o jejich vyváženém soužití v přítomném okamžiku.