reklama
 
 

V Česku vzniká víc kvalitních staveb než v Polsku, říká autor nejlepšího domu na světě

18. 4. 2018
Polský architekt Robert Konieczny sbírá za svoji práci již od začátku kariéry mimořádný počet nejrůznějších ocenění. Desetkrát byly jeho projekty nominovány na Mies van der Rohe Award, tři jeho stavby byly vyhlášeny nejlepším domem světa a projekt Centra Dialogu Przelomy v polském Štětíně získal ocenění Nejlepší stavba světa roku 2016. Koniezcny, jehož jméno figuruje i v žebříčcích nejlepších architektů světa, je rovněž autorem revitalizace ostravských jatek. V rozhovoru pro Aktuálně.cz, který vznikl v rámci Living Fora, přiblížil, jak vnímá českou architekturu a stavby ve střední Evropě.

My teď spolu mluvíme v pražském Doxu, byl jste tu už někdy?

Jsem tu úplně poprvé a musím říct, že jde o naprosto skvělý prostor. Obzvlášť tedy obdivuji ten dřevěný objekt (ukazuje na dřevěnou Vzducholoď Guliver od Martina Rajniše). Jméno toho architekta mě zajímá, musím si ho pak zjistit a podívat se, co dalšího ještě realizoval.

Robert Konieczny v Praze

Dva ze svých domů, Archu a Safe House. představil Robert Konieczny v rámci programu letošního Living Fóra, který již třetí rok pořádá Interiér Bytového designu. Letošním tématem kongresu, na němž se předávaly i ceny Interiér roku, byla bezpečnost, soukromí a intimita.

Do České republiky budete v následujících měsících jezdit častěji kvůli revitalizaci ostravských jatek. A to i přesto, že váš projekt získal v soutěži třetí místo. Původně měla být ostravská jatka revitalizována podle projektu architekta Petra Hájka. Jak se stalo, že zakázku nakonec realizujete vy?

Když se po nějaké době na nás obrátili organizátoři s žádostí, abychom pro ně vypracovali nabídku na cenu, nikdo z našeho ateliéru nevěřil, že bychom to mohli realizovat, vždyť jsme skončili na třetím místě. Já jsem to ale považoval za slušnost a nabídku jsme poslali. Ze svých požadavků jsme nic neslevili a cenu stanovili přesně ve stanoveném rozmezí - 13 až 15 milionů korun. Když jsme se posléze dozvěděli, že pan Hájek svůj projekt ocenil na sedm milionů korun, nerozuměli jsme tomu, proč šel tak moc s cenou dolů a nakonec smlouvu nepodepsal. Víc vám k tomu ale skutečně říct nemohu, protože do toho nevidím.

Bylo pro vás třetí místo zklamáním?

Vlastně jsme byli spokojeni, vnímali jsme to jako úspěch. Věděli jsme, že se nám podařilo vytvořit projekt výjimečný, ale zároveň obtížný, plný atypických řešení a inovací. Po vyhlášení výsledku jsme se dozvěděli, že se komisi projekt velmi líbil, ale stejně tak ji i znepokojoval a vyvolával celou řadu otazníků týkajících se toho, jak všechna atypická řešení budou fungovat. 

Jatka v Ostravě nejsou vaším prvním projektem za hranicemi Polska, do New Yorku jste navrhoval virtuální muzeum, do Verony lávku. Je pro vás zajímavé vyvážet polskou architekturu za hranice?

Vždycky jsem toužil udělat něco v zahraničí. Vnímám to jako příležitost poznat něco nového, trochu se přiučit jazykům. Na takové práci je také krásné poznat jinou kulturu, jiné lidi. Nicméně vnímám to tak, že v současné době jsme všichni jeden velký stát a všichni jsme součástí sjednocené Evropy.

Je podle vás česká architektura na vyšší úrovni než ta polská?

Budu-li srovnávat průměrné stavby v Česku a Polsku, pak u vás vzniká kvalitnější architektura, jak mimo jiné dokazují i projekty přihlášené do soutěže Česká cena za architekturu. Řada kvalitních staveb ale samozřejmě vznikla i v Polsku. Jde spíše o takové perličky. Myslím si ale, že se polská architektura začíná té české přibližovat.

Je architektura ve středoevropském regionu na stejné úrovni jako ta, která vzniká na západ od našich hranic?

Myslím si, že není dobré mít komplex z architektury, která vzniká na Západě. Není nutné jít v jejich stopách a snažit se je dohnat a snažit se zjišťovat, zda už se nám to podařilo. To není dobrá cesta a ani já sám ji nevolím. Snažím se projektovat podle vlastních nápadů a nebojím se je realizovat. Snažím se také spojovat s mladými schopnými lidmi, kteří to vnímají podobně. Pak jsme schopni hory přenášet a vytvářet výjimečné věci. A v žádném případě nejde o to, aby byla naše středoevropská architektura stejná jako v zahraničí, ale o to, aby byla svá. Nedávno jsme dělali muzeum ve Štětíně, což je takové zapomenuté polské město. Projekt získal prestižní architektonické ocenění a přitáhl do Štětína lidi ze zahraničí. Abych to shrnul, samozřejmě jako architekt musím říkat lidem, jak by se v Polsku mělo stavět, aby to dávalo smysl, ale současně mě co nejvíc láká pracovat s těmi nejlepšími, aby vznikaly stavby, které vytáhnou úroveň polské architektury zase o něco výš.

Českou architekturu budete mít možnost blíž poznat jako jeden z porotců soutěže Česká cena za architekturu. Letos se do ní přihlásilo 145 projektů. Seznámil jste se už s některými?

Detailněji ještě ne, ale určitý přehled mám. Musím říct, že jsem za tuto příležitost velmi rád a velmi se na ni těším, stejně jako na možnost setkat se s dalšími architekty.

Vaše projekty získaly celou řadu prestižních architektonických ocenění. Ze kterého máte největší radost?

Pro mě je na projektech nejdůležitější to, aby fungovaly v kontextu. Důležité také je, aby měly něco navíc, nějakou přidanou hodnotu, nápad nebo něco výjimečného. 

Co si pod tím můžu představit?

Tak například na arše (rodinný dům s názvem Konieczného archa, který loni získal titul The Best New Private House v rámci Design Award 2017 časopisu Wallpaper - pozn. red.) jsem použil úplně novou technologii: beton tvoří konstrukci a je současně fasádou, zevnitř je zateplen a zároveň zespodu volně proudí vzduch.   

Dolní Břežany | Video: Petra Jansová, Tomáš Cetkovský |  02:36

autor: Petra Jansová | 18. 4. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama