Ve Žďáru nad Sázavou vznikl projekt propojující tradiční urbanismus s moderním dřevěným stavitelstvím, kde zájemci najdou dostupné nájemní bydlení. Autoři i zadavatelé kladli důraz na komunitní život i udržitelnost a ukazují, jak může vypadat současná architektura s lidským měřítkem.
Za návrhem ždárského kompaktního obytného celku, který vychází z principu tradičního městského bloku, stojí architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař ve spolupráci s Radkou Vašut a Ivonou Uherkovou.
Vyjmenovaný tým blok navrhl tak, aby uzavíral nároží ulic Sázavská a K Milířům a svým uspořádáním vytvořil „poloveřejný“ vnitroblok orientovaný na jih. Západní část území pak doplňují volnočasové plochy se zelení, které rozšiřují možnosti každodenního odpočinku.
Urbanistické řešení tak přirozeně rozděluje prostor podle míry soukromí — od veřejných ulic přes polosoukromý vnitroblok až po intimní předzahrádky jednotlivých bytů.
Práce se světlem i prostorem
Samotné domy navrhli jako soustavu jednoduchých vertikálních sekcí o čtyřech nadzemních podlažích. Každou z nich vymezují příčné nosné stěny, mezi které vložili lodžie s dřevěnými okenicemi - tento prvek vytváří zajímavou hru průsvitnosti a proměnlivosti fasád.
Zatímco lodžie směřují do klidného vnitrobloku, severní fasáda podél ulice Sázavská je uzavřenější, s pásovými okny a dřevěnými pavlačemi. A právě pavlače spolu s komunikačními jádry vytvářejí specifický rytmus domu a zároveň umožňují vznik vertikálních atrií se zelení mezi jednotlivými byty. Většina bytů je pak orientována na jihozápad, což zajišťuje dostatek přirozeného světla v obytných místnostech i ložnicích.
Srdce projektu
Centrem celého projektu je pak vnitroblok navržený v úrovni prvního nadzemního podlaží domů B a C, který slouží jako prostor pro setkávání, odpočinek i každodenní aktivity obyvatel.
Nechybí zde mlatové plochy s lavičkami umístěnými pod stromy, záhony i pergolu, přičemž terénní rozdíly jsou citlivě využity - například svah mezi vnitroblokem a plochou před objektem A doplňují stupně ve formě malého hlediště. Prostor je navíc propojen stezkou s veřejnými plochami v západní části území, což podporuje přirozené propojení komunity s okolím.
Celý projekt je založen na prefabrikované výstavbě, kdy jsou jednotlivé konstrukce předem vyrobeny a na místě pouze montovány. A dominantním materiálem je dřevo. Stěny i stropy tvoří CLT panely a pavlače jsou z lepených dřevěných vazníků, přičemž železobetonové prefabrikáty jsou využity pouze tam, kde je to konstrukčně nezbytné. Například u komunikačních jader s výtahy, opěrných stěn nebo venkovních prvků.
Udržitelnost a dostupnost
Projekt pracuje s udržitelností v hned několika rovinách: kompaktní hmota budov snižuje energetické ztráty, zatímco modulární konstrukce umožňuje efektivní výstavbu a domy využívají pasivní prvky, jako je stínění pomocí dřevěných okenic nebo přirozené větrání bytů orientovaných na jih a sever.
Vegetace na střechách i v atriích pak přispívá ke zlepšení mikroklimatu a kvality prostředí a venkovní úpravy respektují přírodní principy - pracují se zelení a propustnými povrchy, které pomáhají hospodařit s dešťovou vodou.
Bytové domy ve Žďáru nad Sázavou patří mezi první vícepodlažní dřevostavby tohoto typu v České republice a představují model cenově dostupného nájemního bydlení, které vzniklo díky spolupráci města, České spořitelny a podpory Ministerstva pro místní rozvoj. Dočkáme se více podobných staveb? To uvidíme časem.
Video: Města a obce rezignovaly na výstavbu, bydlení je čím dál méně dostupné.
Zdroj: Linka
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Minulost jako vrtání zubů. Film, který proslavil běhající student a uhlazený sadista
Když se řekne Maratónec, kulturně zběhlejším divákům a divačkám se nejspíš vybaví tři skutečnosti: Dustin Hoffman v roli studenta a vášnivého běžce, Laurence Olivier jako sadistický nacistický válečný zločinec a otázka, která se během filmu vrací s čím dál zlověstnějším podtónem: „Je to bezpečné?“ Od premiéry snímku Maratónec uplyne letos 50 let.
Dřív heroin, dnes wellness a léky. Proč se vrací posedlost extrémní štíhlostí
Ještě před pár lety měla být éra vychrtlých modelek definitivně pryč. Mluvilo se o body positivity, větší tělesné rozmanitosti a o tom, že móda už nemusí vypadat jako přehlídka jediné tělesné konstituce. Jenže velmi štíhlé postavy se znovu objevují v módě, na sociálních sítích i v popkultuře. A s nimi se vrací i estetika, která nápadně připomíná 90. léta.
Rusku pomohla i „druhá“ Korea. Západu a vlastním závazkům navzdory
Rusko dostalo přes léto významnou pomoc z nečekaného místa. Ukrajinské útoky proti jeho ropné infrastruktuře, které probíhají už půl roku, připravily Rusko o zásoby pohonných hmot. Kreml tuto díru lepí dovážkami ze zahraničí. Podle nového zjištění i ze země, která je ve „věčné“ válce s jedním z hlavních ruských spojenců.
Megatsunami, kterou nikdo nečekal. Severní Itálií se prohnala obří vlna, zabila dva tisíce lidí
Dvanáctiletá Micaela Colettiová ležela večer 9. října 1963 v posteli, když uslyšela ránu připomínající hrom. O pár okamžiků později ji obří vlna vyrvala z domu a odnesla údolím stovky metrů daleko. Micaela přežila. Téměř dva tisíce dalších lidí nikoliv. Odkud se dvousetmetrová masa vody vzala? A proč obyvatelé severoitalského Longarone až do posledních chvil netušili, že se na ně řítí katastrofa?