Paneláci.cz: sídliště patří v Praze mezi nejoblíbenější bydlení. Ghetta se z nich nestala

Sídliště Solidarita
Vedoucím projektantem sídliště byl Karel Jech.
Půdorys přízemí a patra řadového domku. Domky jsou nebývalé úzké, avšak architektu Jechovi se podařilo i při světlé šířce pouhých 4,2 metru navrhnout funkční dispozici, v níž střední, neosvětlená část domu slouží provozním místnostem a při jejíchž fasádách najdeme obytný prostor, kuchyni a v patře dvě ložnice.
Původní představa interiéru obytné místnosti se schodištěm do patra připomíná Le Corbusierovy skici. Podobně – tedy jako jednoramenné z obytného prostoru - bylo umístěno schodiště také v mezonetových bytech litvínovského poválečného Koldomu. Ve skutečně postavených domcích na Solidaritě je však schodiště pragmaticky uzavřeno do střední části domu.
Sídliště Ďáblice tvořilo součást rozsáhlého projektu Severního Města. Tato lokalita byla pro své příhodné přírodní podmínky určena k zástavbě převážně obytného charakteru již od prvních úvah o dalším poválečném rozšiřování města.
Foto: ČTK
Petra Jansová Petra Jansová
20. 11. 2017 7:30
Exteriérová výstava Příběh paneláku v Praze umístěná před Fakultou stavební ČVUT představuje historii i aktuální stav šesti vybraných pražských sídlišť. Expozice má upozornit na to, že ne všechna sídliště jsou stejná a že ne v každém případě musí jít o monotónní shluk panelových krabic. A vzhledem k tomu, že jenom v Praze v nich žije kolem 44 procent obyvatel, je podle jedné z autorek projektu Paneláci.cz nutné hledat kvalitní a pro obyvatele důležité a funkční prvky sídlišť a ty podporovat a chránit. "Sídliště v Praze patří mezi nejoblíbenější místa bydlení a nestávají se z nich 'ghetta', jak předvídaly mnohé prognózy devadesátých let," říká architektka Michaela Janečková.

Exteriérová výstava v Praze je poslední z celé série, v níž jste se věnovali sídlištím v různých oblastech Česka. Na co mají expozice upozornit?

Čtrnáct regionálních expozic představuje vždy několik vybraných sídlišť v dané části České republiky. To, co je spojuje, je klíč výběru a struktura předkládaných témat. Ta jsou vždy pro každé sídliště společná a mají ukázat nejen na příběh sídliště či sociologická data, ale také upozornit na fakt, že ne všechna sídliště jsou stejná. Je nutné hledat kvalitní a pro obyvatele důležité a funkční prvky sídlišť a ty podporovat a chránit.

Můžete přiblížit, o jaké prvky jde? 

Takové prvky mohou být různé - od zelených nezastavěných ploch, které slouží rekreaci, přes vhodně umístěná a využívaná kina, kulturní střediska nebo obchody až po tzv. drobnou architekturu - například místo s fontánou a lavičkami, kde se lidé mohou potkat a posedět. V poslední době na některých sídlištích sledujeme aktivity místních obyvatel, kteří se snaží taková místa udržet, popřípadě podporovat vznik nových, upravovat stávající prostor tak, aby kvality sídliště neničil, ale rozvíjel. To je myslím případ sídliště Solidarita, kde nedávno proběhla soutěž na úpravy veřejných prostor.

Výstava před ČVUT představuje několik pražských sídlišť. Podle jakého klíče jste je vybírali?

Jako u ostatních regionů byly vybrány příklady, jež reprezentují šest časových období ve vývoji sídlišť tak, jak jsme je v projektu definovali. Každé z daných období je zastoupeno těmi nezajímavějšími počiny z regionu.

Konkrétně která sídliště jsou tedy na výstavě prezentována?

Na pražské výstavě najdeme nejstarší sídliště Solidarita, pozdější Invalidovnu a Ďáblice, sedmdesátá léta zastupuje obří Jižní Město a postmoderní fázi let osmdesátých Jihozápadní Město a Barrandov. Na výstavě nenalezneme sídliště Herálecká a Antala Staška z doby počátků panelové výstavby, tyto dvě jsou však prezentována v knize, jež vyšla jako katalog daných výstav.

Čím se těchto šest sídlišť od sebe liší?

Každé z nich reprezentuje jiný přístup k urbanistické koncepci sídlišť i samotné konstrukci jednotlivých domů. Liší se samozřejmě také velikostí a polohou vůči centru města. Ze sociologických dat pak vyplývá i rozdílný vývoj, jež však zvláště u těch pražských naznačuje, že sídliště patří mezi nejoblíbenější místa bydlení a nestávají se z nich "ghetta", jak předvídaly mnohé prognózy devadesátých let.

Narážíte na rozdílný sociologický vývoj. Můžete to přiblížit?

Vývoj sídlišť je obecně podobný - po dostavění se nastěhovaly rodiny s dětmi, bylo zde hodně lidí střední generace a dětí. Postupně obyvatelé stárli a dnes zde žijí lidé spíše starší, počet obyvatel prudce klesl kvůli tomu, že v bytě dnes nežijí průměrně například čtyři lidé, ale jen dva. V čem se sídliště odlišují, je pak jejich schopnost přilákat mladé rodiny s dětmi či lépe vydělávající vrstvy. To se daří u sídlišť s dobrou dopravní dostupností a příjemným prostředím snadno, u sídlišť na okrajích, s nedostatkem služeb, rekreačních ploch a monotónní zástavbou pak samozřejmě hůře.

Jaká sídliště se tedy stavěla v 60. letech a jaká v 80. letech?

Šedesátá léta jsou dobou, kdy se panelová sídliště vlastně teprve začala stavět, nebývají velká, mají zajímavé urbanistické koncepty. V 80. letech najdeme ve větší míře megalomanské projekty, které pokud se nesnažily o zajímavé prostorové řešení, jako je tomu v Praze například na Barrandově, tak můžou svou velikostí a fádností podporovat stereotyp o děsivosti sídlišť.

Dalo by se to shrnout i tak, že v 60. letech se stavěla lepší sídliště než v 80. letech?

Vždy to záleží na konkrétních příkladech. Kdybychom rozhodli takhle paušálně o tom, že sídliště 60. let jsou "lepší", určitě bychom našli zaryté obhájce "osmdesátkového" sídliště.

Proč se o sídlišti Invalidovna často hovoří jako o experimentálním?

Byl to opravdu experiment. Autoři hovoří jak o experimentu urbanistickém (průchozí pěší trasa s vyloučením automobilové dopravy ze středu sídliště), typovém (dům hotelového typu, tzv. "sendvičové" domy), konstrukčním (poprvé uplatněna velkorozponová soustava T 08 B) a interiérovém (výstavba dokončených bytů s vybavením navrženým výtvarníky Ústavu bytové kultury).

Co konkrétně vás u jednotlivých sídlišť zajímalo?

Zajímal nás příběh sídliště - okolnosti jeho vzniku, výstavby i dalšího směřování po dostavění, dále urbanistický koncept, konstrukce domů, výtvarná díla na sídlištích, život sídliště dnes a v neposlední řadě již zmíněná sociologická data.

Z posledního sčítání lidu vyplynulo, že v Praze stojí téměř 10 tisíc panelových domů, ve kterých žije zhruba 556 tisíc lidí (44 procent). Kolik lidí v panelácích žije v celém Česku?

Klasických paneláků, tj. bytových domů se stěnovými panely, tak jak je známe z panelákových sídlišť, je 65 641. V těchto panelových domech žije 2 721 477 obyvatel, což je 27 procent obyvatel ČR. Ti žijí v 1 218 788 bytech, což je 30 procent ze všech bytových domácností.

Mimochodem proč se sídliště, která samozřejmě nejsou jen českým trendem, vůbec začala stavět?

Tomuto tématu se v poslední době věnuje velká řada nejen domácích, ale také zahraničních badatelů. Každá země má svá specifika, dá se však obecně říci, že státy reagovaly na nedostatek bytů po druhé světové válce a prefabrikovaná výstavba se zdála jako nejrychlejší a nejvhodnější řešení tohoto problému.

(Fotografie z pražských sídlišť si prohlédněte v galerii nahoře u tohoto článku)

Sídliště nejsou králíkárny: Podívejte se na rozhovor s kulturním antropologem a odborníkem na vývoj měst Michalem Lehečkou.

Často se neřeší zájmy původních obyvatel, cílem úprav bývá vytlačit je někam dál, říká odborník na vývoj měst Michal Lehečka. | Video: DVTV
 

Právě se děje

před 11 minutami

Při útoku u amerického Pentagonu zemřel policista i útočník, motiv je nejasný

Na autobusové zastávce uvnitř komplexu amerického ministerstva obrany v úterý zaútočil muž na člena ochranky Pentagonu a zabil ho. Sedmadvacetiletý pachatel pak následně zemřel při přestřelce. Podrobnosti incidentu, který si vynutil dočasné uzavření celého sídla amerického ministerstva obrany, zatím nejsou jasné, federální vyšetřovatelé nicméně sestavují profil útočníka a snaží se přijít na motiv jeho činu, napsala agentura AP.

Pachatelem byl podle několika vyšetřovatelů zřejmě Austin William Lanz. Podle nejmenovaných zdrojů AP se rozběhl na člena ochranky Pentagonu George Gonzaleze a pobodal ho do krku. Další policisté na místě útočníka následně zastřelili.

K útoku došlo na zastávce v bezprostřední blízkosti budovy Pentagonu, která je přestupní stanicí mezi metrem a řadou autobusových linek, a jíž denně prochází tisíce zaměstnanců ministerstva.

Mluvčí ministerstva obrany na úterní tiskové konferenci nechtěl médiím sdělit ani základní okolnosti útoku, jen zmínil, že byl napaden policista a že došlo k přestřelce. Nevyloučil také teroristický ani jiný motiv s tím, že nechce zasahovat do probíhajícího vyšetřování. Bližší informace neposkytl ani Federální úřad pro vyšetřování (FBI).

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 12 minutami

U Kralup nad Vltavou vykolejil nákladní vlak, koridor bude stát až do čtvrtečního rána

U Kralup nad Vltavou vykolejil ve středu brzy ráno nákladní vlak. Mimo trať skončily tři vozy. Při nehodě se nikdo nezranil, škoda na vlaku dosáhla tří milionů korun, na trati je škoda za jeden milion korun, uvedl mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal. Provoz na trati je zastavený. Omezení se dotkne desítek spojů včetně mezinárodních, uvedly na svém webu České dráhy (ČD). V úseku je náhradní autobusová doprava.

Podle mluvčího Správy železnic Dušana Gavendy potrvá omezení zřejmě do čtvrtečních brzkých ranních hodin, nyní na místě pokračuje odklízení vykolejených vozů, řekl Gavenda po 20:00.

Nehoda se stala krátce před 05:00 v úseku mezi Kralupy - Libčice nad Vltavou. Podle ČD vykolejil vlak jiného dopravce. "Vykolejil v prostoru výhybky," řekl Drápal. Drážní inspekce na místě zjišťovala příčiny a okolnosti nehody, vyšetřování pokračovalo celé odpoledne. Po jeho skončení na místě začalo odklízení vagonů.

"Je předpoklad, že ještě v noci, odhadem kolem půlnoci, začne oprava trati," popsal Gavenda. Mluvčí Správy železnic Radka Pistoriusová už dnes ráno uvedla, že není poškozené trakční vedení. Podle předběžných informací Českých drah by provoz po jedné koleji mohl být obnoven kolem 4:00.

V úseku Praha-Holešovice - Kralupy nad Vltavou funguje náhradní autobusová doprava, ovšem v omezeném počtu autobusů. Cestující mohou také využít linku Pražské integrované dopravy číslo 370.

Zdroj: ČTK
před 20 minutami

OSN má obavy o desetitisíce Afghánců, v Laškargáhu by je mohly uvěznit boje s Tálibánem

OSN má velké obavy o bezpečnost desetitisíců obyvatel afghánského Laškargáhu, které by v tomto městě mohly uvěznit boje mezi vládními vojsky a islamistickým hnutím Tálibán. V New Yorku to dnes podle agentury Reuters uvedl mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric.

Tálibán svou ofenzivu proti afghánské vládě zesiluje od dubna, kdy USA oznámily, že do září stáhnou z Afghánistánu své vojáky, čímž ukončí svou dvacetiletou vojenskou přítomnost v zemi.

"Od začátku roku konflikt v Afghánistánu přinutil skoro 360.000 lidí opustit domovy. Od roku 2012 bylo vysídleno zhruba pět milionů lidí," řekl Dujarric novinářům.

Boje jsou velmi intenzivní zejména v okolí města Herát, nedaleko západní hranice s Íránem, a v Kandaháru a právě v Laškargáhu na jihu země.

"Máme velké obavy o bezpečnost a ochranu lidí v Laškargáhu na jihu země, kde by boje mohly uvěznit desetitisíce lidí," řekl Dujarric. Doplnil přitom, že z provincií Hílmand a Kandahár byl hlášen nárůst počtu civilních obětí a destrukce civilních budov i kritické infrastruktury, včetně nemocnicí.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 40 minutami

Běloruská běžkyně Cimanouská dorazila do Varšavy, dostala humanitární vízum

Letadlo s běloruskou atletkou Kryscinou Cimanouskou, která po konfliktu s vedením výpravy své země opustila olympiádu v Tokiu, přistálo ve středu večer na varšavském letišti. Informovaly o tom agentury Reuters a AFP. Sportovkyně dostala polské humanitární vízum poté, co se z olympijských her odmítla vrátit do vlasti kvůli obavám o svou bezpečnost. Atletka letěla z Tokia pod ochranou polské diplomacie nejprve do Vídně, kde po několika hodinách nastoupila do letadla mířícího do polské metropole.

Původně se předpokládalo, že olympionička poletí z Tokia přímo do Varšavy, na poslední chvíli ale plány změnila a nejprve zamířila do rakouského hlavního města. "Jak jsme opakovaně naznačovali, podrobnosti ohledně jejího letu nebudeme zveřejňovat," řekl ve středu agentuře Reuters náměstek polského ministerstva zahraničí Marcin Przydacz.

Atletka let změnila poté, co se na veřejnost dostal itinerář její cesty, napsal už dříve Reuters s odvoláním na polský vládní zdroj. Podle něj panovaly obavy kvůli květnovému incidentu, kdy běloruské úřady přinutily přistát v Minsku letoun mířící z Atén do Vilniusu, na jehož palubě cestoval běloruský opoziční novinář Raman Pratasevič, jehož pak zatkla běloruská policie. Květnový incident v této souvislosti zmínil v rozhovoru pro televizi TVN24 i šéf exilové organizace Běloruský dům ve Varšavě Ales Zarembjuk.

Běloruský dům ve Varšavě rovněž uvedl, že dnes do polské metropole z Ukrajiny přicestuje manžel atletky Arseň Zdanevič. Stejně jako jeho žena i on obdržel polské humanitární vízum.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 55 minutami

Tisíce Libanonců žádají potrestání viníků výbuchu v Bejrútu, policie je rozhání vodními děly

Tisíce Libanonců se ve středu shromáždily poblíž bejrútského přístavu, aby si připomněli první výročí mohutné exploze, která si vyžádala životy více než 200 lidí, tisíce dalších zranila a zdevastovala rozsáhlé části města. Mnozí přitom volali po spravedlnosti. V přístavu před rokem vybuchlo velké množství roky špatně uskladněného dusičnanu amonného. Žádní vysoce postavení činitelé ale dosud nebyli postaveni před soud, což vedlo k četným protestům. Demonstrace se uskutečnila také u libanonského parlamentu. Bezpečnostní složky tam dav podle agentury Reuters rozháněly pomocí vodního děla a slzného plynu, zraněno tam bylo osm lidí.

Výbuch v bejrútském přístavu byl jednou z nejsilnějších nejaderných explozí, která byla kdy zaznamenána. Otřesy byly cítit až na více než 240 kilometrů vzdáleném Kypru. Vyšetřování nicméně postupuje pomalu, řada žádostí o odebrání imunity vysoce postaveným politikům a bývalým činitelům byla zamítnuta. Všichni lidé, které chtěli libanonští vyšetřovatelé vyslechnout, jakékoliv pochybení odmítli.

"Nezapomene a nikdy jim neodpustíme. Pokud je nebudou schopni postavit před spravedlnost, uděláme to sami vlastníma rukama," řekla Hijám Bikaíová. Byla oblečená v černém a držela fotografii svého syna Ahmada, který zemřel, když na jeho auto při explozi spadla zeď. Na velkém transparentu na budově u přístavu stálo: "Rukojmí vražedného státu".

K přístavu pochodoval dav tisíců lidí. Mnozí nesli libanonské vlajky a fotografie zemřelých. Později se u přístavu uskutečnila modlitba za oběti neštěstí. Při recitaci veršů koránu nad davem prolétly armádní vrtulníky, které vypustily červený a zelený dým, tedy v barvách libanonské vlajky.

Bezpečnostní složky mezitím použily vodní dělo a slzný plyn proti demonstrantům, kteří na ně u parlamentu házeli kameny. Zraněno tam podle libanonského Červeného kříže bylo osm lidí. Ke střetům mezi stoupenci znesvářených stran podle Reuters došlo také v jiné části města, což si vyžádalo dva zraněné. Tam svědci zaznamenali střelbu do vzduchu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy