Jednu z možných alternativ, jak si pořídit vlastní bydlení v centru a zároveň se nezatížit hypotékou, nabízí i lidé stojící za projektem Sdílené domy, kteří chtějí společně dům v Praze koupit, dohromady ho obývat a starat se o něj.
Ani když je hezky, nezahálíme a promýšlíme společně náš projekt. 🌞 Celý víkend jsme diskutovali třeba o financích, o právních záležitostech nebo o řešení konfliktů v komunitním bydlení.
Zveřejnil(a) Sdílené domy dne 11. Červen 2017
"Počítáme se třemi zdroji financí. Zaprvé jsou to naše vlastní úspory. Zadruhé takzvané přímé půjčky. To znamená půjčky od lidí, kterým připadá projekt smysluplný. Poskytneme jim úrok větší, než kdyby jim peníze ležely v bance, a oni nám zase úrok nižší, než jaký bychom dostali na půjčku od banky. Když vynecháme banku jako prostředníka, je to výhodnější pro obě strany. Ze zahraničí je vidět, že je to pro věřitele velmi bezpečná investice. Zbývající množství peněz si pak půjčíme u banky. Na rozdíl od zahraničí u nás naneštěstí neexistují etické banky, které podporují společensky prospěšné projekty, takže to bude ještě boj," vysvětlují svoje plány.
Celý projekt vznikl na společné schůzce několika kamarádů, kteří spolu chtěli bydlet. "Řekli jsme si, že čím víc nás bude a čím větší dům nebo byt si pronajmeme, tím to bude levnější," dodávají.
Momentálně skupina čítá 14 lidí. V poslední době se ozývají další zájemci, kteří se o projektu dočetli na internetu. Členem kolektivu se může stát kdokoli, kdo přijme takzvaný horizontální rozhodovací mechanismus. V něm mají všichni stejnou možnost podílet se na rozhodování o tom, co a jak se bude dělat. Nikdo není ve vedení, o všem se diskutuje a úkoly si rozdělují dobrovolně na pravidelných schůzkách.
"Finanční hledisko je sice důležité, ale ne prioritní," podotýkají zakladatelé projektu. Nejdůležitější aspekt je podle nich umožnit co nejvíce lidem důstojný, jistější a svobodnější život. Finanční dostupnost je pouze nástrojem k tomuto cíli.
"V Německu si zastupitelé v některých městech uvědomili, že takováto zdola organizovaná snaha lidí přispívá k rozvoji města a společnosti mnohem víc než obrovští developeři, a takové projekty podporují," dodávají s tím, že právě v zahraničí se inspirovali.
Podnětem k založení skupiny se stala i přednáška německého Syndikátu nájemních domů (Miethäuser Syndikat). "Hodně nás také nakopla návštěva rakouského projektu habiTAT. Tam totiž nedávno se stejnou myšlenkou získali první a vzápětí i druhý dům. Člověk se u nás často setká s pesimismem a odmítavým postojem, ale tahle zkušenost nám dodala odvahu," dodávají.
Takzvané hausprojekty, tedy domy, ve kterých společně komunitně bydlí více lidí často podobného politického smýšlení, začaly v Německu vznikat od konce 60. let. Obyvatelé některých z nich na začátku 80. let začali dávat této myšlence organizovanější podobu.
Jako právní struktura byl syndikát oficiálně založen v roce 1996 a od té doby se neustále rozšiřuje. Dnes je v něm přes 120 domů v různých částech Německa, ve městech i na venkově. Existují projekty, kde žije šest lidí, v jiných třeba 200.
Sesterský svaz v Rakousku naproti tomu vznikl teprve nedávno v roce 2014. "Nejsme v Evropě sami, kdo se snaží vytvořit podobnou síť domů jako syndikát. V různých fázích realizace jsou takové pokusy v Nizozemsku, Francii či Itálii, z postkomunistických zemí je o tuto myšlenku kromě Česka zájem třeba v Polsku, Maďarsku nebo Slovinsku," přibližují.
A jak se projekt Sdílené domy liší od klasického bytového družstva? "Dlouho jsme si lámali hlavu s tím, jak pro náš plán využít bytové družstvo. Zjistili jsme, že v bytových družstvech, tak jak tu fungují, nelze zajistit principy, které jsou pro myšlenku Sdílených domů základní," vysvětlují s tím, že například v družstvu nic nebrání tomu, aby družstevník byt pronajímal dál za vysoký nájem nebo byt po převodu do osobního vlastnictví se ziskem prodal.
To je ale úplně v rozporu s jejich záměry. Chtějí, aby se v domě bydlelo, ne se s ním obchodovalo. To, že jsou domy chápány jako investice a zboží, a ne jako místo, kde mají lidé svůj domov, je podle nich jednou z příčin nedostupnosti bydlení.
"Důležitý rozdíl také je, že když si chcete pořídit družstevní byt, stejně si na něj většina lidí musí vzít hypotéku. Jsou na byt vázáni a mají dluh. Náš koncept poskytuje jistotu, ale zároveň volnost. Obecně je tu tendence družstevní vlastnictví bytů považovat za přechodný dočasný relikt minulosti, který se postupně převodem všech bytů do soukromého vlastnictví odbourá. My chceme jít opačnou cestou a družstevnictví přizpůsobit současným potřebám," vypočítávají pozitiva sdíleného bydlení.
Z podobných důvodů bytová družstva nepoužívá ani německý Syndikát nájemních domů. "Praktické fungování je družstvu nicméně velice podobné, i když v našem případě přece jen o něco komunitnější. Zároveň nám je ale myšlenka družstevnictví, která má mimochodem u nás už od první republiky silnou tradici, velice sympatická. V současnosti pracujeme na tom, jak z družstva zachovat to nejlepší, ale obohatit ho o mechanismy, které zajistí, aby obecná prospěšnost byla vždy přednější než soukromý zisk jedinců," uzavírají.
