Jak dlouho se vaše rodina snaží o zachování ateliéru a zahrady?
Rodina se opakovaně již od devadesátých let pokoušela atelier odkoupit, aby mohla provést rekonstrukci. To bylo vždy zamítnuto s argumentem, že městská část Praha 1 nebytové prostory neprodává a prodávat nebude. Zhruba v roce 2008 jsme městské části nabídli, že objekt nejen koupíme a zrekonstruujeme, ale že ho také zpřístupníme veřejnosti.
I to bylo tehdy zamítnuto, navzdory doporučení kulturní komise. Místo toho nám radnice navrhla, ať najdeme provozovatele a že ona pak objekt opraví. Jednali jsme s Muzeem hlavního města Prahy, s Uměleckoprůmyslovým muzeem, s Galerií hlavního města Prahy, s Museem Kampa. Jejich ředitelé v podstatě shodně říkali: Je to krásné, je to potřeba zachránit, ale je krize, rozpočty máme pokrácené, nemůžeme si dovolit rozšiřování, navíc nemůžeme provozovat objekt, který vlastní Praha 1, a ne magistrát.
V té době jsme už ztráceli naději a pouze díky zarputilosti a pracovitosti švagra, architekta Petra Buriana, jsme boj za ateliér nevzdali. Jako zjevení na nás zapůsobila současná ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková, která se k věci postavila velmi rozhodně. Prohlásila, že galerie o ateliér stojí, a pro tento názor dokázala získat i politiky a úředníky na magistrátu.
Odbor památkové péče Ministerstva kultury ČR nyní vede správní řízení o prohlášení ateliéru za kulturní památku. Kdo a kdy podnět podal?
Podnět jsem podala v roce 2016. K tomuto rozhodnutí došlo po sérii jednání se starostou Lomeckým, s vedoucí odboru majetkové správy Tomíčkovou a s radním pro kulturu Krejčím. Z jednání vyplynulo, že vedení městské části Praha 1 nepovažuje prostor ateliéru a zahrady za dostatečně hodnotný, aby byl chráněn, a že chystá jeho prodej spolu se sousedícím domem. A to přesto, že jsme opětovně navrhovali, že rekonstrukci zafinancuje rodina, pokud by městská část nějak vyřešila majetkoprávní situaci.
Prohlášení ateliéru kulturní památkou vnímáte jako jedinou možnost, jak ateliér zachránit?
Skutečně jsme začali mít obavu, že ateliér může zcela zaniknout. Koneckonců v materiálech k prodeji předložených zastupitelstvu městské části dne 4. dubna 2017 je přímo uvedeno, že ateliér nemá žádnou hodnotu, protože "náklady na demolici přesáhnou současnou hodnotu získaného materiálu".
Ministerstvo kultury skutečně zahájilo v září 2016 řízení o udělení památkové ochrany, vztahující se na celek tvořený stavbou, mobiliářem, uměleckými díly a zahradou. Ministerstvo požaduje záruky, že se movité věci do ateliéru vrátí. Vedení Prahy 1 o dalším osudu stavby nechce jednat, dokud není rozhodnuto o památkové ochraně.
Takto vzniká poměrně absurdní situace. Vůli ateliér opravit, vrátit do něj původní vybavení a zřídit v něm památník Hany Wichterlové spravovaný GHMP písemně vyjádřil Magistrát hlavního města Prahy.
Jenže ten nemůže se stavbou disponovat bez dohody s městskou částí Praha 1. Celá situace se zacyklila, my věříme, že ministerstvo najde dost vůle a statečnosti tento kruh rozetnout, a nadřadit tak zájem záchrany památky nad majetkoprávní technikálie. Koneckonců, regionální komise Národního památkového ústavu jednohlasně doporučila ministerstvu kultury soubor zapsat a památku chránit.
Proč by měl být ateliér prohlášen kulturní památkou?
Vysokou památkovou hodnotu objektu lze sledovat ve více liniích. Domeček v zahradě byl navržen Gustavem Pačem jako fotoateliér v roce 1884. Koncem 19. století takových fotoateliérů bylo na Újezdě několik, klienty je zásobovala nedaleká kasárna. Avšak dochoval se pouze tento jediný.
Další podobný - Sudkův ateliér - už je pouze kopií původního. Naše prateta, sochařka Hana Wichterlová, si domek pronajímala od roku 1935. Zbudovala okolo něj komponovanou zahradu, upravila samotný objekt, tvořila zde přes 50 let, doplnila vybavení a sochy. Většinou jde o skutečně autorské vstupy, a to nejen Hany Wichterlové, ale i jejího muže, sochaře Bedřicha Stefana, či architekta Pražského hradu Otto Rothmayera.
Za největší hodnotu považuji, že jde o skutečně autenticky dochovaný celek sestávající z budovy, zahrady a vybavení, který odráží celé tvůrčí prostředí. Jde také o místo setkávání české kulturní elity.
Hodnota ateliéru tkví v náboji, v geniu loci, který opakovaně popisují pamětníci a který bude přitahovat návštěvníky. Pel autenticity je velmi snadné jakýmkoli necitlivým zásahem zmařit. Jakožto restaurátorka jsem takových zmařených míst viděla mnoho. Jsem přesvědčena, že lidé chtějí vidět ateliér takový, jaký byl, s tvorbou opotřebovaným vybavením, s osahanými dveřmi, jeho typickou vůní, s každým detailem profilace okna. Stát na místě budoucího provozovatele, podporovala bych jeho památkovou ochranu i přes komplikace, které s sebou při procesu obnovy a následném provozu nese.
Status kulturní památky je kromě jiného důležitý i proto, aby si radní Prahy 1 uvědomili, že skutečně nerozhodují o boudě na nářadí, ale o kulturně-historicky cenném objektu. Obdobnou informaci má sdělit i Výzva za záchranu ateliéru. A tak věc vnímají i její signatáři.
Do loňského roku jste obývaly ateliér spolu s vaší sestrou. Nájem vám byl údajně vypovězen, protože jste se o něj nestaraly. Je to pravda?
Tento argument je nepravdivý. V nájemní smlouvě ani žádným jiným způsobem se rodina nikdy nezavázala objekt opravit. Nabízeli jsme, že ateliér opravíme v případě, že nám jej prodají. To však opakovaně odmítali. Městská část nyní čelí obrovskému tlaku ze strany odborné i laické veřejnosti, která se naprosto jednoznačně postavila proti likvidaci tohoto místa a podpořila zachování, obnovu a zpřístupnění ateliéru Hany Wichterlové a Bedřicha Stefana veřejnosti.
Ateliér jsem využívala se svým mužem, sochařem Jiřím Kobrem, později i s dětmi. V ateliéru jsme oba pracovali, zároveň jsme tam bydleli. Pro pochopení celé situace je potřeba říci, co předcházelo výpovědi.
Co jí tedy předcházelo?
Praha 1 jako majitel do ateliéru nikdy nic neinvestovala. Opakovaně jsme ji upozorňovali na jeho havarijní stav. V roce 2009 se městská část rozhodla při rekonstrukci opěrné zdi Petřína ubourat přistavěné příslušenství a kuchyňku.
Tím byl ateliér odpojen od elektřiny, plynu i vody a stal se nepoužitelným, následně jsme se vystěhovali. Zároveň nám městská část nabídla odpuštění nájmu za objekt, který nelze užívat. Mezitím jsme dále o jeho osudu jednali. Výpověď z nájmu bez udání důvodu přišla v roce 2016. Na osobní schůzce se starostou Lomeckým jsme se dozvěděli, že důvodem výpovědi je chystaný prodej vedlejšího domu, k němuž se městská část chystá přičlenit zahradu s ateliérem.
Pokud bude ateliér kulturní památkou prohlášen, jak bude využíván?
Není jasné, jak se k ateliéru postaví městská část - jak v případě, že k prohlášení památkou dojde, tak v případě, že se to nestane. Aby mohl ve věci začít konat magistrát (a potažmo Galerie hlavního města Prahy), je potřeba, aby městská část Praha 1 projevila ochotu spolupracovat a nalézt cestu. Vedení Prahy 1 zvolilo vyčkávací taktiku, takže nechci předjímat příliš dopředu.
A pokud se obě radnice mezi sebou domluví, pak by v ateliéru pravděpodobně vznikla stálá expozice Hany Wichterlové prezentovaná pietně rekonstruovaným ateliérem, v kombinaci s dalšími drobnými výstavami, semináři a přednáškami pod kuratelou Galerie hlavního města Prahy. Ateliér i zahrada by si měly udržet klidnou a meditativní atmosféru.
Městská část hovoří o nutnosti velmi nákladné rekonstrukce. Co konkrétně je třeba opravit?
Ano, rekonstrukce musí být důkladná a velmi citlivá, má-li mít smysl. Stav objektu není dobrý. Sochařka sice zpočátku provedla vcelku velkorysé úpravy objektu i zahrady, avšak v posledních letech do ateliéru investovala pouze základní údržbové prostředky. Žila velmi skromně, žádný valný příjem nikdy neměla. Navíc ateliér měla vždy pouze pronajatý.
Po smrti Hany zůstal ateliér v nájmu rodiny, prováděli jsme pouze drobnou údržbu, už tehdy byl však zralý na důkladnou rekonstrukci. Hlavním problémem je střecha, do které dlouhodobě zatéká - a také všechna okna, která jsou již dožilá. Jen hlavní ateliérové okno má přitom rozměr dvanácti standardních oken.
Na druhou stranu objekt je tak drobný, že i při velice pietním přístupu k obnově, včetně přístavby příslušenství a při komplikacích s přípojkami a s transportem materiálu je rekonstrukce odhadovaná na zhruba 11 milionů korun. Pokud se podaří dohodnout s městskou částí, pak náklady na opravu přislíbil hradit magistrát jakožto zřizovatel Galerie hlavního města Prahy. Rodina je za takových okolností ochotná některá umělecká díla spjatá s ateliérem a vybavení objektu galerii věnovat.
