Architekt Okamura: Je třeba zapojit veřejnost do dění ve městě. Vezměme si příklad z Paříže

Petra Jansová Petra Jansová
16. 1. 2017 14:09
Podobu města neovlivňují pouze projekty, které jsou vidět nad povrchem, ale i inženýrské sítě – ať ty vodovodní, datové nebo dopravní. A právě těchto systémů se dotkne letošní konference reSite, jejímž programovým ředitelem je architekt Osamu Okamura. „Jde o velmi nové a dosud málo diskutované téma. Přitom to, jak moc je důležité, bylo slyšet i v prvních prohlášeních nechvalně proslulého Donalda Trumpa, který oznámil, že právě do infrastruktury plánuje investovat jeden bilion dolarů,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Osamu Okamura.
Osamu Okamura. | Foto: Dorota Velek

Mottem letošní konference reSITE se stala neviditelná města. Můžete přiblížit, co konkrétně se ve městech pod povrchem děje?

Je zajímavé zamyslet se nad tím, co se odehrává na pozadí toho, co vidíme, vnímáme a co nás běžně zajímá. Pod povrchem je totiž obrovská spousta technologií, které naprosto zásadním způsobem ovlivňují jak a co se kde staví. Ať jsou to sítě různých energií, sítě vodovodní, datové nebo dopravní, všechny tyto oku skryté systémy naprosto zásadně umožňují městu fungovat a rozvíjet se. Navíc jde vesměs o velmi nákladné inženýrské stavby, které také prochází poměrně bouřlivým vývojem a přitom jsou dosti zranitelné, jsou Achillovou patou města. Jde tedy o velmi vážné téma. Stačí se podívat na současnou politiku. Na dohodách o svozu odpadků padají koalice. Jak důležité je toto téma, můžeme demonstrovat i na příkladu Neapole, kde je svoz komunálního odpadu zcela v rukou mafie, pro níž jde o mnohem výhodnější byznys než obchod s narkotiky.

Jakým způsobem inženýrské sítě ovlivňují práci architektů a urbanistů?

Tyto stavby nevyžadují jenom obrovské investice, ale svým uspořádáním a designem přímo ovlivňují podobu města. Zajímá nás veřejná tvář těchto infrastrukturních staveb. Jde o velmi nové a dosud málo diskutované téma.  Myslím si, že pro běžného občana není městská infrastruktura na první pohled příliš atraktivní téma. Přitom to, jak moc je důležité, bylo slyšet i v prvních prohlášeních nechvalně proslulého Donalda Trumpa coby prezidenta, který oznámil, že právě do infrastruktury plánuje investovat jeden bilion dolarů.

Mluvíte o tváři určitých infrastrukturních staveb. Jaké máte konkrétně na mysli a jak mohou ovlivnit veřejný prostor?

Vrátíme-li se zase k nakládání s odpady, vyvstane nám celá řada otázek. Jak využívat energii, která vzniká spalováním odpadů, nebo jak by měla spalovna vypadat? Má stát na samém okraji města nebo můžeme pomocí pokročilých technologií vytvořit bezemisní provoz uprostřed města? A nemohla by být potom spojena rovnou s veřejnosti přístupným akvaparkem nebo botanickou zahradou, které by byly vyhřívány vyráběným teplem? Takové provozy se dnes stávají novými místy pro trávení volného času.

Existují už podobné příklady někde ve světě?

Například v Kodani se teď buduje spalovna se sjezdovkou pro lyžování na střeše. V rovinatém Dánsku přišli architekti s nápadem, jak chytře využít velkého objemu i výšky stavby k vytvoření umělého svahu. Názorný příklad toho, že tyto infrastrukturní věci lze vnímat jako svébytnou součást veřejného prostoru. Nemusí jít o budovy, které by měly být ošklivé, uzavřené za plotem s ostnatým drátem a pod dozorem ochranky. Můžeme je přetvořit na něco, co se stane součástí našeho života a také nám přinese novou kvalitu.

Dotkne se téma „pod povrchem“ i budoucnosti pražského metra, konkrétně linky D?  

Stanice metra jsou samozřejmě velmi strategická místa. Stávají se – nebo by se ideálně měla stát – novými lokálními centry. Vzniká kolem nich intenzivnější město. Neméně důležitá je samozřejmě i organizace navazující dopravy a jejich celková podoba. Bohužel to, co se kolem nové linky D dělo a děje, je nelogické oddělování podzemní trasy od města na povrchu. Architektonicko-urbanistické soutěže na stanice metra a jejich okolí jsou dalším velkým tématem, protože veřejnou dopravu je třeba dlouhodobě preferovat, podporovat a zatraktivňovat. Nevnímat ji však pouze jako příležitost utratit nesmyslně co nejvíce peněz, ale pojmout ji naopak jako kvalitní příspěvek do veřejného prostoru s jednoduchým a nadčasovým designem. Podobně, jako je to běžné například v Curychu nebo ve Vídni, kde převládá praktická a účelná krása.

Podobu města ovlivňuje i vztah mezi architekty, developery a politiky. Funguje komunikace mezi těmito subjekty dobře?

Ano, právě diskuse mezi těmito aktéry je pro vývoj města naprosto stěžejní. My se už šestým rokem snažíme propast mezi nimi překlenovat a podporovat jejich vzájemnou diskusi. Je to skutečně jediná možná cesta, po níž se doberete ke správnému výsledku. Námi podporovaný model dialogu a mezioborové komunikace samozřejmě není nijak inovativní, ale skvěle se osvědčil například v anglosaském světě. Unikátní příklad přijede představit i místostarosta Paříže Jean-Louis Missika – jde o velkolepou urbanistickou proměnu Réinventer Paris. Formou otevřené výzvy a soutěže nově definovali využití pro 23 lokalit – prostřednictvím zapojení komunit, organizací, architektů – a našli pro ně investory a provozovatele.

Nevázne tak trochu i komunikace ze strany architektonické obce směrem k veřejnosti?

Samozřejmě že nejdůležitější je otevřená komunikace. Čím více se bude z obou stran vyvíjet tlak na plánování města otevřeným způsobem s odkrytými kartami – nebo v dnešní době třeba s otevřenými daty – tím více bude narůstat zájem veřejnosti o fungování a plánování města. Jde tedy i o to, aby se diskuse přiblížila širší veřejnosti. Musíme ji zpřístupnit, například i konverzaci kolem právě navrhovaného pražského Metropolitního plánu. Mimochodem vzájemná komunikace nefunguje například ani interně mezi jednotlivými městskými společnostmi, které spravují sítě. Největší rezervy jsou v takzvaných překryvech. Jak jímat teplo z odpadních vod a vracet ho zpět do oběhu, když kanalizaci a výrobu tepla řídí zcela jiné subjekty? Jak efektivněji zachytávat a zasakovat dešťovou vodu v městské krajině, aby nezahlcovala splaškový systém? Proč se jedna silnice rozkopává třikrát do roka? Vždyť lidé ze tří firem by si mohli zavolat a domluvit se. Jednak by to stálo méně peněz a jednak by to tolik nenarušovalo život obyvatel.

Když po firmě požadujete, aby vyprojektovala tunel metra, tak tu soutěž nikdo jiný vyhrát nemůže, říká Arch Vader z projektu Archwars | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy