Rekonstrukci staré venkovské chalupy v jižních Čechách rozvrhli majitelé ve spolupráci s architektem Tomášem Petráškem do několika etap. Jako první byla kompletně přebudovaná obytná místnost, která vznikla spojením dvou původních.
Nová světnice nyní funguje jako kuchyně, jídelna a obývací pokoj. Prostor má navíc mnohem více přirozeného světla, a to díky obnovení původně zazděného okna. Na kuchyni, přístupnou z chodby, také navazuje prostorná spíž.
Velká část zařízení je původní. Přetřely se originální dveře i židle. Kuchyňská linka vznikla přestavěním původních modulů. Zcela nový je ale pracovní ostrůvek, jídelní stůl a lavice obíhající stěny.
"Vše je z masivního dřeva, které rád používám. Ale je třeba počítat s jeho tvarovou nestálostí. Některé detaily a využití (které je s jiným materiálem běžné) si nelze dovolit, což bývá pro návrh omezením. Je třeba hledat jiné způsoby a i tak bývá člověk tím, co umí dřevo, často překvapen," přibližuje architekt.
Za sebou má celou řadu rekonstrukcí historických objektů. V jednom z nich, v mlýně poblíž Zbiroha, bydlí a také pracuje. Spolu s manželkou se zabývají i prodejem a restaurováním nábytku.
Rekonstrukce vesnických usedlostí stejně jako u jiných projektů závisí na mnoha faktorech. "Pokud je dům v dobrém technickém stavu, popřípadě obyvatelé nemají vysoké nároky na standard, a vyřeší přijatelným způsobem vytápění (hlavně z technického i ekonomického hlediska), pak není problém," tvrdí.
Oprava zpustlejších objektů pak bývá dost finančně náročná, často dražší než podobná novostavba, a náklady předem těžko odhadnutelné. Při rozhodování, zda dům vůbec zachovat, je podle architekta důležitý dobrý stavební průzkum, co nejjasnější představy o požadavcích na výsledek i finančních možnostech, zejména rezervách, a míra citové vazby k "starému".
"Novostavba kopírující původní stav nikdy není totéž, jak si mnoho lidí myslí, ale může nám zase přinést úplně nové kvality. Nelze tedy zobecnit, jaký přístup je lepší," uzavírá architekt.
