Jeden z nejvýraznějších japonských architektů se i při návrhu stadionu pro 18. letní olympijské hry držel pravidla neoddělovat architekturu od sochařství. Budovu plaveckého stadionu pojal jako variaci na visutý most. Střechu v podobě listu drží dvě ocelová lana bez jediného podpěrného sloupu. Ve své době, na začátku 60. let, šlo o největší zavěšenou střechu na světě.