Mezi skálou a řekou. Černá chata povstala z popela a možná překvapivě zapadá do přírody

Chata v Prosečnici vznikla na místě původní stavby, po které po požáru zůstala pouze kamenná podezdívka – a právě ta se stala základem nového domu. A architekti ze studia Mimosa architekti ji využili nejen konstrukčně, ale i symbolicky: chrání chatu před povodní a zároveň ji zvedá nad řeku i běžný rytmus dní.

Dominantou domu je opálené dřevo, ale také velké okenice, které stačí odsunout a interiér se okamžitě propojí s krajinou. Řeka Sázava se tak lehce stává součástí každodenního života, přičemž večer se perspektiva obrací.

Související

47 fotografiíProhlédnout si 47 fotografií

Ráj uprostřed ničeho. Chata po pašeračce si nové majitele našla sama

Při cestě do podkrovního pokojíku mizí horizont řeky a otevírá se pohled na skály za zády chaty. Právě ty připomínají, jak těsně je tu krajina sevřená.

Smysl ve sdílení

Hlavní obytný prostor tvoří srdce celého objektu. Je otevřený přes celou výšku a propojuje přední i zadní stranu domu – řeku i skály. Ložnice v patře pak slouží jen k přespání, smyslem je totiž sdílení: společné vaření, povídání i ticho u kamen.

Na obytný prostor navazuje terasa vyzdvižená nad terén, která nabízí ničím nerušený výhled na řeku. Tu lze uzavřít harmonikovou okenicí – ať už kvůli letnímu slunci, nebo když víkend končí a chata se na čas uzavírá.

Odkaz na původní stavbu

Lehká dřevěná konstrukce stojí na robustní kamenné podezdívce a interiér sjednocuje smrková biodeska v přírodní barevnosti, doplněná černými kovovými prvky – kamny, schodištěm i detaily. Celek tak působí jako kompaktní „jeskyně“. A fasádu tvoří opálená modřínová prkna, kterým oheň dal nejen odolnost, ale i charakter. A právě touto volbou architekti jemně odkazují na osud původní chaty.

Zobrazit
21 fotografií

Místo funguje téměř nezávisle. Vodu čerpá ze studny na pozemku, odpadní vody jsou zachycovány v nádrži v podezdívce. Vytápění pak zajišťují krbová kamna a přímotopy a odolná podlaha z přírodního kaučuku s kamenným vsypem umožňuje volný pohyb mezi interiérem a exteriérem. Bez obav z bláta či vody.

Pomalý rytmus

Elegantně laděná stavba mezi skálou a řekou tak přirozeně láká k odpočinku, ale i spojení. I proto se v ní dny nepočítají podle kalendáře, ale podle světla, počasí a nálady.

Opékání buřtů, praskání ohně v kamnech, rozhovory s přáteli. A pak zavřená okenice, ticho a návrat do města. To vše s vědomím, že chata počká a pomůže, když je to nutné.

VIDEO: „Platili mě příšerně, ale objevila jsem nový svět.“ Architektka Jiřičná o začátcích v Londýně

Zdroj: Linka