Na první pohled působí jako romantická vzpomínka na kočovný život. Ve skutečnosti je ale objekt zvaný Maringotka snů současnou odpovědí na otázku, jak může vypadat dostupné, udržitelné a přitom plnohodnotné bydlení dneška.
Foto: Simon Kunc, se souhlasem
„Projekt Maringotka snů představuje současnou interpretaci tradičního kočovného obydlí v kontextu dnešního nízkonákladového bydlení,“ popisuje autorka interiéru Kateřina Hadravová.
Foto: Simon Kunc
I když jde „pouze“ o maringotku, v prostoru nechybí nic zásadního – spaní, místo na vaření, koupelna ani úložné systémy. A vše je integrováno tak, aby celek nepůsobil stísněně, nýbrž klidně a přirozeně.
Foto: Simon Kunc
Reklama
Interiér o rozloze 21,6 metru čtverečního je navržen jako precizně promyšlený celek, kde má každý centimetr svůj význam, přičemž cílem nebylo šetřit prostorem na úkor komfortu, ale naopak vytvořit plnohodnotné bydlení v minimalistickém měřítku.
Foto: Simon Kunc
Specifikem projektu je samotná mobilní konstrukce na ocelovém podvozku, která vyžaduje mimořádnou přesnost v práci s hmotností i stabilitou.
Foto: Simon Kunc
A interiér zde není jen „vybavením“, ale strukturou, která spoluutváří samotnou stavbu: každý prvek interiéru tvůrkyně navrhla jako integrální součást celku. Vestavěný nábytek je proto pevně kotvený a zároveň se stává konstrukční i estetickou součástí prostoru.
Foto: Simon Kunc
Reklama
Materiálová paleta je pak vědomě klidná a přirozená. Dominuje masivní smrkové a dubové dřevo, které je zvoleno nejen pro svou estetiku, ale i dlouhou životnost a schopnost přirozeně stárnout.
Foto: Simon Kunc
„Dominantním prvkem je masivní smrkové a dubové dřevo, které mají dlouhou životnost, přirozeně stárnou. Používáním se nedrolí, ale chytají patinu,“ vysvětluje autorka. A co povrchy? Ty jsou ošetřeny voskovým olejem a bílou lazurou, které zvýrazňují haptický charakter materiálu a jeho přirozenost.
Foto: Simon Kunc
Velkoformátové prosklení a navazující exteriérové schody propojují interiér s krajinou. Domek na kolečkách se tak neuzavírá do sebe, ale otevírá ven – do širšího prostoru, který se stává jeho přirozeným pokračováním.
Foto: Simon Kunc
Reklama
A barevnost interiéru zůstává tlumená: teplé tóny dřeva doplňuje jemná bílá a akcenty černého kovu spolu s antracitovými detaily.
Foto: Simon Kunc
Atmosféra se mění i díky světlu, které v průběhu dne a večera vytváří odlišné nálady. Od jemně civilní po téměř meditativní.
Foto: Simon Kunc
Navrhnout plnohodnotný interiér v mobilní stavbě však znamenalo také hledat rovnováhu mezi technickými omezeními a estetickou ambicí.
Foto: Simon Kunc
Reklama
Každý detail musel obstát jak funkčně, tak vizuálně. Výsledkem se stal prostor, kde se ergonomie potkává s jednoduchostí a kde architektura maringotky není potlačena, ale naopak zdůrazněna vestavěným nábytkem až ke stropu či pohledovými stropními žebry. Jemným akcentem je pak i květinová aplikace, která dodává interiéru osobitý detail.
Foto: Simon Kunc
Maringotka snů tak není jen designovým projektem. Je úvahou nad tím, co vlastně znamená domov v době, kdy roste potřeba dostupného, modulového a udržitelného bydlení.
Foto: Simon Kunc
A také manifestem návratu k přírodě a sami k sobě. „Je to prostor, který je úsporný, udržitelný, a přesto plnohodnotný a s velkými možnostmi pro seberealizaci a spočinutí,“ uzavírá autorka.
Foto: Simon Kunc
Reklama
Základní myšlenka je přitom jednoduchá – kvalita prostoru nezávisí na jeho velikosti, ale na promyšlenosti, vztahu k materiálu a místu. A právě v tom spočívá jeho síla.