Jak vlastně vznikl 4Blok?

Vršovické domy mají svůj rytmus, paneláky se střídají s funkcionalistickými domy, je zde nádherný kostel svatého Václava od Josefa Gočára, ale všechno má přísnou racionalitu. Proto jsme vnesli zelenou oázu do strohého města, ve kterém je všechno stejné: domy mají v řadách nad sebou trojdílná okna, za nimi světla na stejných místech. Postrádá to jakoukoliv individualitu. Ve 4Bloku je ale každý byt jiný, nenajdete tam dva stejné."

Z materiálů převládá přiznaný pohledový beton, proč?

Ryzost, až surovost stavby se ukazuje zcela bez skrupulí. Je to první rezidenční stavba s největším použitím pohledového betonu. Velkorysost pojetí podporuje i fakt, že šéf skupiny Crestyl Group Omar Koleilat vystudoval mimo jiného i design a architekturu v rodném Libanonu. Díky němu jsem dostal křídla.

Koresponduje surovost tohoto materiálu i s atmosférou ve společnosti?

Ano, odpovídá to současné době, ve které převládá rychlost, takže není potřeba "ztrácet čas" nějakým zakrýváním. Pro nás je to už samozřejmé, ale pro některé klienty je surový beton nehotový. Standard je v garáži, tam ho přijmou všichni, ale my ho na 4Bloku protáhli celým bytem. Stejně tak barvy, které se šplhají od garáží až do pater. Aby nebyl cítit rozdíl, kdy jste v garáži a kdy na chodbě před svým bytem.

Dům je jako korálový útes - šedý v kontrastu s bílou | Foto: Lukáš Bíba

Beton jste vpustili až do interiérů?

Ano. Do vzorového bytu jsme dali i betonová světla, ale betonová zeď mi už neprošla. Rád hledám míru, co nechat odhalené a co už skrýt.

Čím vyrovnáváte surovost betonu v interiérech? A je to vůbec nezbytné?

Spíš mě baví stavět tento surový materiál do kontrastu s hladkou, lesklou, nejčastěji skleněnou plochou. A gabionové koše či dřevěné rošty v exteriérech tam ještě vnesou kus přírody. Jako kompenzaci betonu. Pro mě je to přírodní materiál. Používali ho už ve starém Římě a od té doby se neustále vyvíjí. Dnes máme betony, z nichž jsme schopni vytvořit i tenoučké šlupičky, ale pořád je v nich to stejné - písek, štěrky a přírodní materiály, které dokážou přirozeně stárnout. A proto ho považuji za přírodní materiál.

Takže taková klasika v novém pojetí?

Na projektu jsme pracovali pět let. Developer nechtěl klasický městský blok se stinným centrálním dvorem, ve kterém se všechno rozléhá. Navrhli jsme "proděravělý" blok, který má kontakt s okolím: ze dvora lze kdykoli vyjít - směrem na jih do Vršovické a na západ do Altajské ulice. Je to vlastně separovaný soukromý dvůr jedno patro nad ulicí. Celý parter do ulice je obchodní - Vršovická se má proměnit v obchodní bulvár. Náš projekt je v tomto smyslu pilotní: snaží se vytvořit důvod, aby tam šli lidé pěšky a měli dostatek podnětů k tomu se tam zastavit.

Každý byt je zde skutečně jedinečný?

Ano, je tu celkem 215 různých bytů, vstupy do domů jsou ze čtyř stran, a aby celý objem nepůsobil příliš hmotně, je na nárožích zespodu "vykotlaný". Vykotlání jsou barevná, což označuje rozdílnost vchodů. Barva pokračuje ke vstupům ze dvora a vede až do garáží. V těchto barvách jsou natřené i špalety a části fasád.

Dům je jako korálový útes šedý v kontrastu s bílou…

Čtyři různě zelené barvy na balkonech evokují čerstvé listí stromů, které rostou ve dvoře. Celý blok tak jako by prorůstal zelení. Ještě se vysadí vícekmenné břízy, krásné, nenáročné stromy. Vzniknou trvalkové záhony - namixované, každá ulice bude mít jinou skladbu rostlin - aby se tam celý rok něco dělo. Umožní to, což považuji za hodně důležité, sledování ročních období. I proto mám rád listnaté stromy.

Garáže jsou pod vnitroblokem?

Ano, ve třech suterénech, uspořádaných do jakéhosi prstence. Patra nad tím jsou řazena podle velikostí bytů: větší jsou v přízemí, mají předzahrádku, ty největší jsou pak v nejvyšších patrech, těm jsme taky dopřáli trávník na velkých terasách. Jsou to vlastně rodinné domy v patrech. Bez balkonu nejsou ani ty nejmenší byty. A i když budou pro lidi, kteří tam nebudou trávit tolik času, i ty musí mít vtip. Škála bytů je opravdu různorodá, takže se zde promísí lidé s různými životním stylem. Tím se navzájem obohatí.

Na jaký vtip v bytech narazíme?

Snažíme se, aby jejich dispozice nebyly poplatné české tradici: vejdete do bytu, pokračujete dlouhou chodbou, míjíte ložnice, až se dostanete do obýváku. Členíme byty na noční a denní část, prostory hierarchizujeme - aby místo, kam si vodíme návštěvy, bylo zkraje a byt postupně pokračoval až do té nejintimnější části. V 1 plus kk je to víceméně dané, tak jsme aspoň udělali walking sprchy, bez vaniček, s velkorysým prosklením. V koupelnách máme Lacobely, lakovaná skla vhodná do interiérů, v kontrastu s hrubým šedobéžovým obkladem - zde se opakuje přírodnost betonu. Když se svléknete, jste vlastně bezbranní a tyto obklady vám navodí pocit bezpečí. Úplně hladké obklady ve studených barvách to dokážou jen stěží. Lidé si mohli vybrat ze čtyř druhů setů koupelen a k tomu měli i výrazně barevné varianty Lacobelů. Sami si to tak individualizovali podle předem vymyšlené struktury. Hlavní místnosti jsme se snažili diferencovat na čtyři zóny, které člověk potřebuje - spaní, odpočinek u televize, jídelna, kuchyň. Všechny byty mají buď předzahrádku, nebo balkon či terasu - velikost je úměrná jejich rozloze.

Ve vašich domech není středem rodinného života obývací pokoj, ale kuchyň…

Ano, a dokonce si myslím, že kuchyň s jídelnou by měly mít možnost být oddělitelné od obýváku. Je fajn se sejít s rodinou alespoň na jedno jídlo denně. Jídelna je vlastně taková rodinná zasedačka. A pak "uklidíte" zatažením dveří a přesunete se do obýváku.

Sledujete dál život svých staveb?

Ano, rád pozoruji, jak ty domy stárnou. To je můj fetiš. Chci, aby všechno stárlo přirozeně. K tomu pomáhá i ta blahosklonná, bohorovná zeleň: jak stavba zarůstá, zapojuje se do okolí a stává se samozřejmou. Nesu si v sobě - asi i díky tomu, odkud pocházím -, že člověk má mít přístřeší, kde se schová, kam na něj nepadne strom, a když se o ně stará, vydrží. Potřebuji se o ten materiál opřít, a to i pocitově. Používám materiály, které obstojí i za mnoho let. Nemám rád výstřelky.