Historička z Cambridge se zastala Transgasu: Nebourejte ho, je to architektonický klenot

Nejošklivější architektura? Neuráží mě to, říká autor budovy Transgasu a Žižkovské věže
Budova je součástí komplexu tří staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a současně ministerstva paliv a energetiky. Původně sloužily pro potřeby řídícího centra v té době budovaného mezinárodního plynovodu ze SSSR do zemí západní Evropy.
Stavby z let 1966–1976 vznikly podle projektu architektů Ivo Loose, Jindřicha Malátka, Jana Eisenreicha a Václava Aulického, který v rámci cyklu přednášek Nejošklivější architektura Prahy přiblížil technologické postupy a detaily jejího vzniku.
"Na to, že moje stavby jsou označovány jako nejošklivější, jsem si už zvykl. Jsem totiž i autorem Žižkovského vysílače, který se podle ankety CNN stal, tuším, druhou nebo třetí nejošklivější stavbou na světě. Byli jsme o stupínek výš než pařížské Centre Pompidou. Nemohli mi udělat větší radost, protože právě tahle budova je mojí srdcovou záležitostí," začal prohlídku Václav Aulický.
Je autorem obdélníkové budovy bývalé ústředny dispečinku, která byla z celého komplexu dostavena jako první. "Její podoba je dána tím, že měla být zázemím pro nejmodernější výpočetní techniku tehdejší doby. To, co se dnes vejde do notebooku, muselo mít stavbu takovýchto rozměrů," vysvětlil autor budovy.
Foto: Jakub Plíhal
Petra Jansová Petra Jansová
10. 3. 2017 15:02
Proti demolici komplexu budov Transgasu na Vinohradské třídě se postavila i historička architektury z Univerzity v Cambridgi. Dílo v dopise označuje za hodnotné a oceňuje nejenom jedinečné zpracování fasád, ale i futuristické interiéry. "Ve chvíli, kdy dědictví naší civilizace mizí pod bombami v Aleppu nebo Bagdádu, lze jistě najít způsob, jak zachovat a revitalizovat tuto architekturu a pomoci jí se znovu zapojit do života v centru města," píše.

Komplexu budov Transgas na Vinohradské třídě se zastala historička architektury z Univerzity v Cambridgi Ana Miljacky. V otevřeném dopise zveřejněném na webu Klubu za starou Prahu označila objekt Ivo Loose, Jindřicha Malátka, Václava Aulického a Jana Eisenreicha za vrcholné dílo, kterým Česko přispělo do světového dědictví poválečné architektury. 

Miljacky ocenila nejenom jedinečnost fasád na budovách, ale i jejich futuristické interiéry. Stejně tak ale vyzdvihla i interiéry hotelu Ještěd v Liberci, který se stal národní kulturní památkou v roce 2006, nebo ikonický design stanic pražského metra. "Na ten si mimochodem většina Pražanů zvykla do té míry, že si jeho výjimečnost už ani neuvědomují," napsala.

Oblíbit si tyto budovy je podle ní obtížnější než historické centrum, a to kvůli historickému kontextu doby, ve které vznikaly. Varuje ale před tím, že jejich odstraněním se historická fakta nezmění.

"Ve chvíli, kdy dědictví naší civilizace mizí pod bombami v Aleppu nebo Bagdádu, lze jistě najít způsob, jak zachovat a revitalizovat tuto architekturu a pomoci jí se znovu zapojit do života v centru města," uzavírá svoji obhajobu.

Ministerstvo kultury požadavek Klubu za starou Prahu prohlásit soubor budov Transgas za kulturní památku odmítlo loni v prosinci. Současnému majiteli - developerské společnosti HB Realis - tak od té doby nic nebrání areál zbourat.

Proti rozhodnutí ministerstva protestují i historikové umění z českých vysokých škol. V lednu proto zaslali otevřený dopis, ve kterém žádají o záchranu komplexu. Proti demolici se vyjádřila i generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková. O záchranu komplexu se snaží i signatáři petice.

 

Právě se děje

Další zprávy