"Zatím se zdá, že majitelé uhynulých zvířat jsou rádi, když mají na zvíře památku a čisté svědomí, že udělali vše pro jeho důstojný odchod. Smutek tu prožívá každý jinak, zajímavé však je, že obecně se tu nikdo nechce podruhé loučit. V některých případech se těla dokonce i štítí. Myslím, že se lidé bojí smrti, a tak jakmile zvíře uhyne, nechtějí s ním už nic mít," říká bývalý student pražské UMPRUM.
