Dokument Spaceship Earth režíroval Matt Wolf a je osobní výpovědí několika účastníků světového experimentu nazvaného Biosféra 2. V roce 1991 se osm "vyvolených" zavřelo do uměle vytvořené zmenšeniny Země s plánem otestovat, zda je lidstvo schopné vytvořit nebo spíše udržet přirozené podmínky k přežití, nutné ke kolonizaci Marsu nebo Měsíce.
Kořeny experimentu sahají do konce 60. a začátku 70. let minulého století, kdy se okolo charismatické osobnosti ekologa a inženýra Johna Allena začala v San Franciscu utvářet komunita lidí, kteří se po dostudování univerzit cítili lehce ztraceni v konformním světě, toužili po originalitě, dobrodružství a soudružnosti.
Archivní záběry spolu se vzpomínáním jednotlivých členů komunity dávají divákovi možnost pochopit psychologii postav i okolnosti, které je jako ekologické aktivisty dovedly až k realizaci první uměle vytvořené biosféry na světě. Silný vliv na komunitu měly myšlenky vizionáře a architekta Buckminstera Fullera, který pod pojmem Spaceship Earth přirovnával člověka k astronautovi na Zemi a upozorňoval na souvislosti, které vedou ke klimatickým změnám.
"Divadlo všeho možného"
Biosféra 2 je ve své podstatě produktem 60. let minulého století, kdy kromě popularity různých mírových hnutí vzrostlo také povědomí o ekologických hrozbách a klimatických změnách, ke kterým svou činností přispíval sám člověk. Na pozadí těchto problémů stál jeden velký sen o objevování vesmíru, kolonizaci jiných planet a záchraně světa.
Hybnou silou komunity k vytvoření umělé planety byl právě John Allen, který na svět nazíral jako na divadlo všeho možného. Kreativitu se u lidí snažil vzbudit prostřednictvím pohybu a dramatických inscenací, což komunitu vedlo k přesvědčení, že všechno je možné. Právě díky jejímu idealismu se postupem času zrodil plán na vytvoření "Noemovy archy" nazvané Biosféra 2.
"Chtěli jsme, aby se nás lidé ptali, co je Biosféra 1, a my jim pak mohli odpovědět, že je to život na Zemi," říká v dokumentu Allen, který sám navrhl podobu nové planety s vlastním ekosystémem. Projekt organizace Space Biosphere Venture finančně dotoval americký miliardář Ed Bass.
V 80. letech společnost koupila pozemek v arizonské poušti a krok po kroku začala se stavbou obřího skleníku, který měl simulovat podmínky na Zemi.
Architektura vycházela z vizionářských myšlenek už zmíněného Buckminstera Fullera. Do skleněné, modulární stavby organizace vybrala celou řadu nerostných surovin, rostlin i živočišných druhů a vytvořila z nich dílčí oblasti biosféry. V megalomanské stavbě o velikosti téměř 13 tisíc metrů čtverečních byl tropický les, moře, mangrovové bažiny, travnaté savany i poušť. V zázemí posádky byly laboratoře, dílny a zemědělská půda pro pěstování zeleniny. Technologie a alternativní zdroje energie měly stavbě umožnit, aby byla zcela nezávislá na pomoci zvenčí.
Z vědeckého experimentu bylo fiasko
V roce 1991 se posádka složená z biologů, ekologických aktivistů, techniků, veterinářů i doktorů uzavřela v jimi vytvořené Biosféře 2 s cílem dokázat světu, že život na jiných planetách nemusí být fikce.
Za osmičlennou posádkou (čtyři muži a čtyři ženy) v kombinézách připomínajících seriál Star Trek se za velké pozornosti médií zavřely dveře 26. září. Plán byl vydržet v karanténě dva roky. Všichni měli jasně rozdělenou práci, monitorovali stav rostlin a živočichů v daném biomu a společně pak obdělávali půdu a starali se o to, aby měli každý den co jíst.
S venkovním světem byla posádka v kontaktu jen prostřednictvím telefonu, jinak zůstala odříznuta od všech zdrojů zvenčí, včetně jídla a kyslíku. Zatímco se astronauti snažili udržet uvnitř vše při životě, média čekala na moment, kdy se experiment zvrtne. Z Biosféry 2 se postupem času začala stávat reality show, která obraz těch, kteří do karantény nastupovali jako hrdinové, začala vykreslovat poměrně negativně.
Kromě situace a tlaku zvenčí dokument vůbec poprvé ukazuje archivní záběry, které posádka natáčela uvnitř Biosféry 2. Prvotní nadšení a entuziasmus časem vystřídala ponorka a špatná nálada. Uměle vytvořené prostředí nedokázalo dát rostlinám a živočichům vše, co potřebovali. Zatímco těm života prospěšným se nedařilo, méně příjemné druhy si ve skleníku vedly výborně.
Opylovači rostlin uhynuli už během prvního roku a většina ovocných stromů tím pádem přestala plodit. V zázemí posádky se začali rozmnožovat švábi, mravenci a kobylky. Dramatická situace nastala ve chvíli, kdy hynuli i savci, půda přestala plodit a Biosféra 2 začala nadměrně produkovat oxid uhličitý. Posádka se začala dusit a musela přijmout pomoc zvenčí.
Ve chvíli, kdy se v roce 1993 otevřely dveře uměle vytvořeného světa a z něho vylezlo osm vyhublých lidí, se jako největší úspěch experimentu zdála skutečnost, že všichni členové posádky přežili. Horší situace byla uvnitř. Z celkem 3800 druhů rostlin a živočichů jich do konce experimentu přežilo jen 25. Podle médií i vědců projekt ztroskotal na amatérismu a utopistických idejích několika obyčejných lidí.
Dokumentarista Matt Wolf se ale svým dokumentem a výpovědí svědků snaží ukázat i druhou stranu mince a na Biosféru 2, kterou dnes spravuje arizonská univerzita, pohlíží jako na jedinečný vědecký experiment, jenž v historii nemá obdoby.
Film o simulaci života v kosmické kolonii uvede festival Film a architektura ve čtvrtek v pražském kině Světozor.
