Müllerova vila ve Střešovicích je světový unikát. Bez Masaryka by možná nevznikla

TV Architect
25. 10. 2020 11:30
Co vás jako první napadne, když se řekne Adolf Loos? Možná si vybavíte interiéry, kde hraje hlavní prim luxusní mramor a hra s prostorem. To je nejvíce patrné u střešovické Müllerovy vily, kde slavný architekt takřka zhmotnil své sny a kde je nejvíce patrná jeho idea o tom, že místnosti mají různou hierarchii v rámci celého domu, a proto mají i odlišné proporce.
Co vás jako první napadne, když se řekne Adolf Loos? Možná si vybavíte interiéry, kde hraje hlavní prim luxusní mramor a hra s prostorem. | Video: Tv Achchitect

Pořad Skryté poklady architektury připravuje internetová televize TV Architect. Podívejte se i na další díly tohoto cyklu. 

Letos si připomínáme 150 let od narození architekta Adolfa Loose. Interiéry z pera tohoto brněnského rodáka jsou rozesety po celé republice. Pokud bychom však měli vybrat jednu stavbu, která ty ostatní zastiňuje, bude to určitě Müllerova vila.

"Dům si postavil inženýr František Müller, velmi bohatý stavební podnikatel, který spolu se svým kolegou Kapsou realizovali především železniční stavby jako tunely, mosty a podobně. Pan Müller si přál mít výjimečný dům od výjimečného architekta, a tak kontaktoval slavného Adolfa Loose, ten zde pak realizoval jedno ze svých vrcholných děl na principu takzvaného prostorového plánu," říká úvodem historik architektury Zdeněk Lukeš.

Podívejte se také na díl pořadu, který se věnuje Nemocnici Na Bulovce:

Prostorový plán tu na vás dýchne už při samotném vstupu. Ten je malý a nenápadný, přesně v loosově stylu. Zádveří je komornějších rozměrů a zdobí ho stěny ze zeleného opaxitu. Na místnost navazuje vstupní hala spojena se šatnou. Odtud se můžeme dostat do obývacího pokoje. Ten je mnohem větší a vyšší než ostatní místnosti.

"Tady vidíme v praxi ten prostorový plán neboli Raumplan, který Adolf Loos vymyslel a který pak u těch vrcholných děl realizoval. Vidíme zde všechny atributy toho Raumplanu, všechny prostory mají různou světlou výšku, jsou uspořádány velmi komplikovaným způsobem a propojeny schodišti. Dům má také servisní schodiště, a osobní výtah," popisuje Lukeš.

Úrovní zde můžeme napočítat více než deset. Tento systém je na první pohled složitý, dává však smysl. V hlavní obytné části nechybí typické lampy a obklad z mramoru cipollino. Samozřejmostí je i krb.

Vybavení z Anglie i důmyslně vybavená kuchyně

V jídelně můžeme obdivovat kazetový strop, kulatý stůl, který se dá velikostně přizpůsobit podle počtu hostů. U stolu jsou židle chippendale z Anglie, které si Loos velmi oblíbil. Místnost opticky zvětšují i umístěná zrcadla.

"Kuchyně je poměrně komorní prostor, ale velmi důmyslně vybavený vestavěným nábytkem. Vše má své místo, vše funguje. Je zde systém signalizace odkud dávali manželé pokyny svému personálu, kam mají například servírovat kávu," zmiňuje historik.

Jak vystřižena z filmu vypadá pracovna pána domu. Zdobena je mahagonovým dřevem, nechybí ani krb nebo příjemné posezení. Prostor je poměrně temný, ale i to hraje svou roli v prostorovém plánu.

Nechybí zde také budoár Milady Müllerové nebo dětský pokoj a místnost pro chůvu. V ložnici manželů Müllerových se dodnes dochovaly původní tapety. Původní vybavení se také dochovalo v hlavní koupelně, kde je zařízení stále existující značky Twyfords, která pomohla dodat chybějící prvky.

Rovnou střechu nechtěly úřady povolit

Na střeše domu se nachází terasa, která nabízí nádherný výhled na Prahu. Dokonce zde nechal Loos vystavět perličku v podobě rámu, který ohraničuje panoramatický pohled na Pražský Hrad.

"To byla vlastně jedna z důležitých myšlenek Adolfa Loose, ale měl s tím velké problémy, protože úřady v této části Střešovic nechtěly povolit jinou střechu než šikmou, takže bylo potřeba žádat opakovaně, a nakonec se musel angažovat i prezident Masaryk," zmiňuje Lukeš.

Po roce 1948 střídala vila své obyvatele, část vily využívalo Uměleckoprůmyslové muzeum, další prostory využívalo Státní pedagogické nakladatelství. Svého času zde sídlil i Ústav marxismu - leninismu ÚV KSČ. Po revoluci v roce 1989 byl dům vrácen dceři Evě Müllerové. Ta vilu následně nabídla k prodeji a objekt odkoupilo hlavní město Praha. Na konci 20.století došlo k nákladné rekonstrukci. Nyní se o vilu stará Muzeum hlavního města Prahy, které také pořádá prohlídky pro veřejnost.

 

Právě se děje

Další zprávy