Sušárny chmele bývaly chloubou obcí. Dnes se o ně nikdo nestará, jsou odepsané

Sušárny chmele bývaly chloubou obcí. Dnes se o ně nikdo nestará, jsou odepsané
Sušárny chmele ze sedmdesátých let jsou často nejvyšším bodem vesnice. Některé jsou vidět i na kilometry daleko. Panelová stavba na snímku stojí v Kněževsi na Rakovnicku.
Toto je pohled na sušárnu z druhé strany. Brutalistní stavby nahradily vlivem kolektivizace zemědělství ve vesnici až 50 hvozdových sušáren z konce 19. století. Často stojí na okraji obce, poblíž chmelnic.
Na Rakovnicku se ve vlnitém terénu skrývá několik stovek sušáren. Jsou předzvěstí vesnice. Tuto najdete u obce Kounov.
Většina brutalistních staveb, jako je ta poblíž obce Hořesedly, má až pět pater a zabírá obří prostor volné půdy. Od devadesátých let, kdy chmelnic ubylo a sušárny postupně začaly nahrazovat moderní sklady a technika, jsou tyto malé vesnické hrady k ničemu.
Foto: Magdaléna Medková
Magdaléna Medková Magdaléna Medková
27. 4. 2020 6:00
Pěstování chmele ovlivnilo ráz krajiny v několika českých regionech. Jedním z nejvíce dotčených území je Středočeský kraj. I když chmelnic v devadesátých letech ubylo, surovina k výrobě piva je stále součástí identity Rakovnicka, Lounska a Žatecka. K tamním vesnicím neodmyslitelně patří i takzvané sušárny, které značily bohatství statkáře, dnes jsou však v žalostném stavu a hrozí jim demolice.

Sušárny chmele už pět let dokumentuje Národní památkový ústav s územním pracovištěm v Ústí nad Labem. Památkáři vytvořili mapu, do které postupně zaznamenávají více i méně historické stavby na Lounsku, Rakovnicku, Žatecku, Ústecku a Roudnicku. 

"Když jsme s projektem začínali, myslela jsem si, že sušáren je v okolí Žatce, Rakovníka a Loun několik stovek. Dnes víme, že jich je 3500," říká iniciátorka dokumentace historických staveb sloužících pro zpracování chmele Lucie Radová.

Foto: NPÚ

Podle památkářky se sušárny často nedají ani poznat. Ty menší jsou součástí statků a vyznačují se převýšením či čtvercovým půdorysem. Součástí většího hospodářství byly v minulosti až čtyři sušárny, některé dnes vypadají jako obyčejná stodola, z jiných je chalupa. 

"Dlouhou dobu se chmel sušil venku. Rozkvět technických staveb nastal až v devadesátých letech 19. století. Během tří dekád se na Žatecku postavilo na pět tisíc sušáren, většina z nich byla hvozdového typu patentu Linhart nebo Vltavský," líčí Radová.

Sušárny z přelomu 19. a 20. století patřily k nejlepším stavbám svého druhu na světě. Technika se vyvážela i do Bavorska. V 70. letech ale v důsledku kolektivizace zemědělství začaly vznikat brutalistní stavby, které překonaly menší, byť propracované stavby svým objemem. 

"Až pětipatrové kolosy vypovídají o tom, co se ve vesnicích stalo v polovině dvacátého století. Jedna sušárna nahradila padesát malých a pro statkáře to byla, pochopitelně, velká rána," vysvětluje památkářka. 

Od devadesátých let minulého století začaly sušárny postupně ztrácet svůj význam. Vlivem nových technologií se způsob sušení chmele změnil, používá se technika chlazení a granulace. To je důvod, proč je dnes většina staveb prázdná anebo z vesnic ve velkém mizí.

"Myslím si, že jsme možná poslední generace, která je může ještě vidět ve velkém. Na Olomoucku zanikly, jsou z nich domy či chalupy. Sušárny na Rakovnicku, Žatecku a Lounsku mají ale v tomto směru tu výhodu, že už téměř spadají do sudetské oblasti, kde zatím není takový tlak na jejich demolici či přestavbu," myslí si Radová a dodává, že do budoucna je to neudržitelné:

"Najdou se nadšenci, kteří si sušárnu koupí jako chalupu anebo obnoví její původní funkci, těch je ale málo. Sušárny totiž mají velkou rozlohu a to lidi odrazuje od jejich záchrany a dalšího využití. Zanikají rychlým tempem." 

 

Právě se děje

Další zprávy