Na území dnešní vilové čtvrti Ořechovka se původně rozkládala nádherná barokní zahrada šlechtice Jana Kryštofa Bořka se zámečkem. Bořkův letohrádek i se zahradou zanikl v roce 1742 při dělostřeleckém souboji mezi francouzským vojskem okupujícím Prahu a německou armádou. Poté území bývalé zahrady sloužilo jako dělostřelecké sklady a dělostřelecké laboratoře. Název kolonie Ořechovka vznikl tedy z původního označení Bořekovka. Po roce 1918 bylo potřebou státu zajistit bydlení úředníků nových ministerstev.
Pokračování dvojdílu o Ořechovce:
Zahradní čtvrť začala vznikat ve 20. letech minulého století. Architekt Jaroslav Vondrák společně s Janem Šenkýřem vyhráli soutěž na zástavbu nově založené čtvrti. Podařilo se jim vytvořit systém paralelních hlavních ulic po vrstevnicích a pospojovat je bočními uličkami, které někdy neběží kolmo, ale pod určitým úhlem nebo se zalamují. Uprostřed území pak vzniklo Macharovo náměstí. Právě sem Vondrák navrhl centrální budovu s průjezdem ve střední části. Dříve se tady nacházela pošta, restaurace, pekárna ale třeba také kino.
Ořechovce se mnohdy přezdívá i malá Anglie, čtvrť byla totiž inspirována britskými zahradními městy. Byla představa, že lidé budou žít napůl v přírodě a setkávat se zde budou chudí i bohatí. Střídají se tady proto luxusní vily s řadovými domky nebo dvojdomky se zahradami. Uniformitě lokality se předešlo především díky tomu, že na projektování jednotlivých domů se podíleli významní architekti té doby, jako byli Pavel Janák, Ladislav Machoň, Bohumil Hübschmann, František Roith, Jindřich Freiwald a Eduard Hnilička.
Zatímco v exteriéru dominuje vliv pozdní moderny, zejména Vondrákova učitele Kotěry, interiéry se nesou již ve znamení nastupujícího stylu art deco.
