Nejstarší doložené spisy dokazují, že na zdejším kopci stála původně usedlost Bulovka. Její místo nahradil zámeček, který můžete znát pod jménem Rokoska. Na konce 19. století sem byla na převýchovu posílána mládež, kapacitně však už budova nestačila, a tak musela vzniknout nová.
"Budova takzvané Nové vychovatelny byla postavená v letech 1905 až 1907 v neorokokovém stylu. Architektem této budovy byl Jan Kříženecký, to byl bratr známého pražského architekta, profesora Rudolfa Kříženeckého. Ta budova Nové vychovatelny je velice výraznou dominantou této části Prahy a je viditelná ze všech stran," popisuje historik architektury Zdeněk Lukeš.
Podívejte se i na další díl pořadu Skryté poklady architektury, který představuje Obchodní palác Bondy:
Rozmach výstavby
Nemocnice, jak ji známe dnes, se začala budovat v první dekádě 20. století a vznikla hlavně na podnět městského hygienika Františka Procházky. Jako první zde vyrostla malá budova v secesním stylu, kterou vyprojektoval městský architekt František Velich.
Největší rozmach přišel ve 20. letech. Tehdy město pověřilo stavební úřad, aby připravil projekty několika pavilonů. Ty dodnes tvoří jakési jádro nemocnice. Na svědomí jej mají architekti městského stavebního úřadu Vladislav Martínek, Vratislav Lhota a Mečislav Petrů.
"Na nejvyšším bodě se nachází stavba, která zde byla postavena v roce 1927 podle projektu pražského architekta Karla Roštíka. Byl to původně pavilon TBC. To bylo téma, které bylo tehdy velmi aktuální. Dnes ten pavilon slouží jako interna Nemocnice na Bulovce," komentuje historik.
Rozšíření o tři pavilony
Třicátá leta přinesla další rozšíření areálu o tři pavilony. Ty už se nesou v duchu tehdy módního funkcionalistického stylu. Tedy hladké fasády a rovné střechy. Jedná se o dnešní infekční pavilon, radiologický pavilon a architektonicky nejzajímavější budovu dermatovenerologického pavilonu z pera architekta Jana Rosůlka.
"Je ve stylu funkcionalismu, ale architekt tady poprvé použil také barevnou kombinaci, což v té době nebylo obvyklé. Kuriózní na tom je, že sám byl barvoslepý. Nejzajímavější je samozřejmě nízké křídlo, které vybíhá z budovy pavilonu s takovým pilovitým motivem na průčelí - tak, aby všechny ty pokoje byly obráceny ke sluníčku," popisuje Lukeš důmyslné řešení tehdejšího architekta.
