Kotěra: Otec moderní architektury, vizionář, který nasměroval Čechy do dvacátého věku

Pavel Švec Magdaléna Medková Jiří Kropáček Pavel Švec, Magdaléna Medková, Jiří Kropáček
Aktualizováno 19. 1. 2022 9:35
Pedagogické působení architekta Jana Kotěry, čelného představitele české moderní architektury, přibližuje výstava na UMPRUM v Praze. Jmenuje se Jan Kotěra a jeho žáci na Umělecko-průmyslové škole, jak se škola dříve jmenovala, a potrvá do 19. února. Připomeňte si v této infografice život a dílo “zakladatele moderní české architektury”.
Foto: Foibos Books | Aktuálně.cz

Brněnský rodák Kotěra byl architektem mezinárodního významu, vůdčí osobností české moderní architektury. Jeho rané stavby mají secesní charakter s ornamentálním, často folklorním dekorem.

Kotěrovy stavby

Pozdější Kotěrovy stavby již sledují ryzí účelnost, mají však vždy vysokou výtvarnou kvalitu s rysy vznosnosti až monumentality. Ve svých veřejných i bytových stavbách spojoval výtvarná umění – sochařství, malířství, design – s architekturou v nedílný celek, v němž architektura vždy hrála vedoucí uměleckou roli.

Jak už bylo naznačeno, Kotěra začínal jako secesionista, což dokazuje Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze z roku 1900, následně v Trmalově vile, která od roku 1903 stojí v pražských Strašnicích, nápaditě propojil tradici anglického rodinného domu s tradicí českého lidového stavitelství, aby se posléze posunul k purističtější moderně, jak ukazuje Národní dům v Prostějově z roku 1907 a především muzeum v Hradci Králové dostavěné v roce 1913.

Kotěra je rovněž autorem mnoha vil, včetně své vlastní na pražských Vinohradech z roku 1909, či o dva roky mladší Baťovy vily ve Zlíně, kde také navrhl první urbanistický plán. Zabýval se ale i inženýrskými stavbami, navrhnul vršovickou či třeboňskou vodárnu, nebo sociálním bydlením, jak dokazuje Dělnická kolonie v Rožnově pod Radhoštěm z roku 1922.

Avšak nezavrhoval ani takové zakázky, jako jsou návrhy tramvají, pomníků či hrobek. Jeho posledním velkým dílem je budova Právnické fakulty v Praze, kterou po Kotěrově smrti dokončil Ladislav Machoň.

Nejvýznamnější stavby Jana Kotěry

Ovlivněn jihoevropskou monumentálností

Jan Kotěra se narodil 18. prosince 1871 v Brně. Po studiích na střední stavební škole absolvoval studia architektury na vídeňské akademii u Otto Wagnera, jedné z nejvýznamnějších postav středoevropské architektury přelomu 19. a 20. století. Wagner vychoval generace znamenitých architektů. Mezi jeho žáky se řadí tak rozdílné osobnosti, jako byl Josip Plečnik, Josef Hoffmann, Hubert Gessner, Leopold Bauer, krátce i Pavel Janák či Antonín Engel.

V roce 1898 Kotěra podnikl díky úspěchu svého diplomního projektu stipendijní cestu po Itálii. Ta mladého architekta, jak dosvědčují celé série dochovaných skic a poznámek, ohromila a inspirovala, v pokročilém věku na svou cestu jinak racionální Kotěra se sentimentem vzpomínal. Hlavně se na svých cestách ale důvěrně seznámil s kánonem klasické architektury. Po svém návratu ještě téhož roku získal místo profesora architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Kotěrovou manželkou se v roce 1899 stala Berta Trázníková.

První průlomovou realizací mladého profesora, ale také prvním náznakem nové městské zástavby v moderním stylu bez formálního členění fasády a s otevřeným proskleným parterem byl zmiňovaný dům Františky Peterkové na Václavském náměstí, pro nějž Kotěra navrhl především fasádu. I přes svěží a sebevědomou formu bylo Kotěrovo řešení přijímáno v Praze s rozpaky a to Kotěrovi zůstalo. Úspěch slavil spíše mimo českou metropoli.

Sláva Hradce Králové

Díky východočeskému politikovi Františku Ulrichovi, osvícenému starostovi města Hradce Králové, je Kotěrova tvorba na dlouhou dobu spjata s východočeskou metropolí. V Hradci realizoval mezi lety 1903 až 1922 pět projektů, ale přivedl do města také několik svých žáků a spolupracovníků: Josefa Gočára, Otakara Novotného, Jindřicha Freiwalda a další. Prvním Kotěrovým projektem pro Hradec Králové byl multifunkční Okresní dům (dokončen 1904), záhy začal s přípravami zřejmě svého nejmonumentálnějšího díla – velkolepé budovy Muzea východních Čech (1913).

Současně Kotěra a jeho spolupracovník Otakar Pokorný navrhl Národní dům v Prostějově (1907), na jehož lidové výzdobě se podíleli Jan Preisler a Stanislav Sucharda. Tato spolupráce vyvrcholila právě při stavbě muzea v Hradci Králové, v jehož projektu se Kotěrovi obdivuhodně podařilo skloubit prvky geometrické moderny s historickými a monumentálními prvky, jako je kopule, či velkorysý vstup se čtyřmetrovými keramickými sochami královen.

Díky bravurní a proporcionální hře s materiály – hladká omítka, hrubá omítka, režné zdivo, glazované zdivo a keramické prvky – vytvořil dodnes ohromující a plně funkční budovu koncipovanou v asymetrických proporcích latinského kříže.

Nejvýznamnější Kotěrovi žáci

Na konci první a začátku druhé dekády 20. století Kotěra vyprojektoval obchodní hudební dům Mozarteum v Praze. V tomto projektu začal používat čím dál více geometričtější a racionálnější formy a upřednostnil přírodní vlastnosti a půvab materiálu. Z jednoduchého pojetí domu v městské zástavbě Kotěra učinil de facto samostatný vzor, který se promítl i do dalších projektů.

Architekt se ale ani v této době nevzdával tradičních, monumentálních forem a klasického kánonu. Nejvíce se to projevuje třeba ve vile Bianca v pražské Bubenči či u projektu Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který se táhl od roku 1908 a dokončen byl po Kotěrově smrti v roce 1931.

Jan Kotěra se přátelil s mnoha vlivnými lidmi, průmyslníky, nakladateli, právníky, úředníky či politiky včetně prezidenta T. G. Masaryka, což ho také krátce před smrtí přivedlo na Pražský hrad jako posuzovatele soutěže na úpravu Jižních zahrad a také nakrátko získal pozici architekta bytu prezidenta. Přízvisko „zakladatel moderní architektury“ by zkrátka bez nebývale široké sítě kontaktů, vazeb a vztahů nezískal. Právě snaha i přirozená schopnost být neustále v centru dění významně přispěla ke Kotěrově úspěchu, slávě i posmrtné legendě.

Jan Kotěra zemřel 17. dubna 1923 v nedožitých dvaapadesáti letech.

Milníky české architektury

Zdobná secese se do popředí zájmu dostala na přelomu 19. a 20. století. V Českých zemích se pak dále rozvíjela do jedinečné polohy, kdy odrážela i venkovské motivy. Secesi postupně vystřídala dominantní moderna, jejímž významným představitelem byl Jan Kotěra. Kolem roku 1910 se paralelně objevil unikátní český kubismus, který po vzniku Československa přerůstal v rondokubismus, později dekorativismus. Na konci 20. let se prosazuje “strohý” funkcionalismus se všemi svými modifikacemi. Po druhé světové válce se do popředí dostává protěžovaný socialistický realismus, následuje postmoderna, neofunkcionalismus, styl hi-tech a minimalismus

1902Dušan Jurkovič: Janův dům v LuhačovicíchFoto: Foibos Books

1909Jan Kotěra: vlastní vila na pražských VinohradechFoto: Foibos Books

od 1918Josip Plečnik, Otto Rothmayer, Pavel Janák, Kamil Roškot, Josef Pleskot, Bořek Šípek a další: Pražský hrad jako sídlo prezidenta republikyFoto: Foibos Books

1923Pavel Janák: Krematorium v PardubicíchFoto: Foibos Books

1928Oldřich Tyl, Josef Fuchs: Veletržní palác v pražských HolešovicíchFoto: Národní galerie

1930Ludwig Mies van der Rohe: Vila TugendhatFoto: Sportarena Lipno Point

1933Josef Havlíček, Karel Honzík: Všeobecný penzijní ústav na pražském ŽižkověFoto: Foibos Books

1938Vladimír Karfík: Správní budova firmy Baťa “21” ve ZlíněFoto: Foibos Books

1953Bedřich Rozehnal: Dětská nemocnice v BrněFoto: Foibos Books

1965Karel Prager: Ústav makromolekulární chemie na pražském BřevnověFoto: Foibos Books

1967Josef Zeman, Oskar Olár: Žďákovský most u Orlíku nad VltavouFoto: Foibos Books

1973Karel Hubáček: Horský hotel a televizní vysílač JeštědFoto: Foibos Books

2016Radko Květ, Pavel Pijáček: Archeopark PavlovFoto: Foibos Books

Foto: Foibos Books | Aktuálně.cz
 

Právě se děje

Další zprávy