Existují v architektuře klišé?
Otázka je, co vnímáme jako architekturu. Obecně je problém, že význam tohoto slova se posunul na jinou úroveň, je zařazován vedle oborů jako zemědělství, strojírenství a podobně. Ty vyžadují jinou znalost, ale nejsou uměním. Pro mě je architektura nejvyšší možná disciplína jak v umělecké, tak i technické rovině. Ale pokud se bavíme o architektuře jako stavitelství, jak ji dnes vnímá většina české veřejnosti, tak tam samozřejmě ty otřepané fráze, které degradují tento obor, najdeme. Architekturou je nazýváno vše, i to, co s ní nemá nic společného.
Co patří mezi ty nejvíce otřepané prvky 21. století?
Pro mě to jsou například zelené a sedlové střechy nebo zateplování. Poslední dobou je to až takový prostředek k tomu, aby si architekti zachránili svoje stavby. Na těch domech to hned poznáte. Tráva na střeše přece nedává jistotu, že stavba bude mít uměleckou hodnotu. Když ji použije dobrý architekt, většinou je to z víry, že je prostředkem k vytvoření něčeho dobrého pro planetu. Podle mne je to ale už nutnost.
Zelená architektura je ale zrovna jeden z těch pozitivních jevů v architektuře, vzhledem k současné krizi klimatu, nebo ne?
Ano, v tomto případě je to pozitivní klišé. Nepáchá se tím škoda jako například u zateplovaní architektonicky cenných budov. Dobrý architekt přijme zelenou střechu automaticky do svého repertoáru jako potřebu zodpovědnosti nebo jako samozřejmý výrazový prostředek. Ale myslím si, že zeleň by neměla být prostředkem k tomu, aby se autor zviditelnil nebo se zařadil do nějaké kategorie. Architektura by měla vycházet jednak z okolního prostředí, jednak ze stavu, v jakém se teď nachází naše planeta, a měla by to být samozřejmost, stejně jako že dům stojí na určitých základech a má statické parametry.
Jestli tomu dobře rozumím, tak domy by podle vás neměly vycházet ani tak z funkce jako z prostředí, které ho obklopuje.
Že forma následuje funkci, platilo tak před 50 lety. Dnes by forma architektury měla vycházet z krajiny či pozemku a jeho přírodních podmínek, na kterém se bude stavět. A maximálně počítat se zelení, od které jsme se původně vzdálili právě kvůli architektuře.
Jak konkrétně na místě pracujete vy? Máte nejdřív nějakou vyšší ideu, nebo jí předchází forma, tvar samotného domu?
Mám v sobě banku forem, desítky let sbírám podněty a ty si průběžně skicuji nebo rozpracovávám na výstavách, aniž bych ty formy skutečně realizoval. Když pak vidím nějaké místo, nechám se jím ovlivnit a většinou mi tam naskočí celková představa jak samotného materiálu, tak formy domu, jeho osazení a také celkové ideje, jaké bude pojetí architektury té stavby.
Takhle také vzniklo zázemí pro firmu Liko-s, ekologický dům s fasádou z různých druhů květin…
Někdo tu stavbu nazývá ekologickou, já to ale tak nevnímám. Vždy jsem měl intenzivní vztah k přírodě, jediné, co se změnilo, je, že to téma najednou prorostlo společností. Chytlo se to pod termínem ekologie, já ale jen pokračuji v tom, co jsem už dělal dřív.
Jak na vás osobně dopadají změny klimatu, jestliže zelené fasády berete už jako samozřejmost?
Co se týká toho současného stavu planety, je to přírodní katastrofa. To, co se dnes děje, je mimořádně rychlé. Nechci strašit, ale zdá se, že jsme svědky něčeho nevídaného a jasné na tom je, že to způsobilo lidské pokolení, architekty nevyjímaje.
Když jsem byl kluk, to je tak 55 let zpátky, příroda vypadala jinak než dnes. Bydleli jsme v Moravském krasu, všude byli motýli, a když člověk vešel do lesa, viděl tůňky, šneky, zkrátka život. Dnes se v lese skoro ztrácíte, postrádá členitost. Volná krajina je zase zničená zemědělstvím. Lidé dnes upozorňují na to, že města vyzařují teplo, a přitom si neuvědomují, že ta celkově zabírají jen asi tak jedno procento povrchu celé země. V daleko horším stavu je zemědělsky využívaná půda a volná krajina včetně lesů. Léta se smutkem sleduji, jak strašné je chování člověka vůči přírodě.
Co s tím?
Dokud budeme poslouchat struktury, které z toho přímo i nepřímo těží, nijak se situace nezlepší. Vezměte si, kolik od revoluce zmizelo ve volné krajině stromů, dostáváme se k 90 procentům. A stále dnes úředníci bez mrknutí oka rozhodují o tom, že pokácí vzrostlé stromy. Oni říkají, že ho "sundají", to na mě působí, jako by mluvili o popravě. Víte, kolik stojí zasazení a údržba v průměru třícentimetrového stromu? Podle údajů z pražského magistrátu je to asi 500 tisíc korun.
Pokud pokácíte kmen, který má v průměru jeden metr, měli byste správně zasadit tisíc dalších, abyste nahradili jeho výkon. Chcete-li tedy vyčíslit hodnotu například starého kaštanu, dostanete se k půl miliardě korun. A jak je možné, že si nějaký člověk vůbec dovolí nechat vzít život stromu, který si pamatuje třeba Goetheho nebo lidi, kterým nikdo z těch dnešních mocných nesahá ani po paty. Nechci, aby to působilo celé pateticky, jen říkám, co cítím, tedy že člověk válčí s přírodou. Bohužel, jsou lidé, kteří nenávidí stromy. A není jich málo.
Jsme v době, kterou někteří epidemiologové nazývají druhou vlnou pandemie. Jak koronavirus podle vás změní svět?
Osobně doufám, že to, co pandemii následovalo v březnu, se zase zopakuje. Nouzový stav měl v důsledku pozitivní dopad téměř na všechno, co já považuji za podstatné. Prostor dostala příroda a ekonomika celosvětově mírně poklesla, což je, myslím, pozitivní, protože si snad státy uvědomí, že není potřeba pořád někam růst na úkor něčeho jiného. Kdyby byla pandemie součástí našeho života, třeba alespoň zachráníme něco z toho, co nás drží při životě. Stav přírody a klima je dnes jako zdvižený prst. To, jak se chováme k naší zemi, není udržitelné.
A co se do budoucna kvůli pandemii musí změnit či přehodnotit z pohledu architekta? Narážím teď na skutečnost, že hodně lidí a zdá se, že i firem, si celkem rychle zvyklo na práci z domova. Bude to mít dopad na podobu kanceláří?
Zcela bez pochyby se do budoucna změní funkce kanceláří i jejich podoba. Možná ne u nás, ale ve světě už existuje obrovské hnutí, které se tím zabývá. Ještě letos v zimě vyjde časopis Intro, který se shodou okolností tomuto tématu věnuje. Píše se v něm, že kanceláře v současné podobě nemohou nadále fungovat. Jejich úloha se musí nějakým způsobem změnit. Možná se přetvoří v coworkingové prostředí, kde se lidé budou střídat v době, kdy nebudou chtít trávit čas na home officech. Osobně si myslím, že práce na dálku je skvělá. Z domova jsem pracoval téměř celou pandemii a zjistil jsem, že udělám trojnásobek práce.
Já také… tedy většinou.
Ono to po čase začne fungovat. Dokonce jsem on-line učil i studenty, měli jsme konzultace, a bylo to ještě lepší, než kdybychom se scházeli ve škole. Druhá věc je, že administrativní budovy patří mezi největší producenty tepla ve městech. Společně s průmyslovými objekty ohřívají naši Zemi.
Upřímně, vůbec nerozumím projektům typu nového centra na pražské Bořislavce. Ta budova má snad všechny ekologické certifikáty, když si ale za slunce stoupnete vedle, zjistíte, že ta skleněná fasáda je rozžhavená asi na 70 stupňů Celsia. Takové certifikáty jsou asi pro lidi, ale ne pro to místo, pro planetu. Lidé se někdy chovají, jakoby s tou planetou už nepočítali, nejspíš si vystačí sami, přitom Bořislavku dělají skvělí architekti…
Skleněnou fasádu dnes navrhují i ti nejlepší architekti. Proč?
Je to taková móda, vypadá to dobře. Některé typy skel navíc nemusí vyzařovat tolik tepla. Například domy od Renza Piana jsou úchvatné, navíc jak on sám říká, kdyby vybuchla bomba, tak roztříštěné sklo nezraní tolik lidí. Ale myslím si, že to pro planetu není argument. Je to zvůle architektů. A je také jednoduché takové domy navrhovat a stavět. Dodavatelé už mají vyvinuté neuvěřitelně propracované systémy, tak vítězí snadná kvantita.
Jak to aktuálně vypadá s kostelem pro Neratovice a knihovnou v Boskovicích. Kdy začnete stavět?
Co se týká kostela v Neratovicích,máme územní rozhodnutí, teď jsme zažádali o stavební povolení a příští rok chceme stavět, jestli seženeme peníze. Chrám bude jako hudební nástroj, vnitřní povrch teď ladíme do akustické dokonalosti. Knihovna v Boskovicích je v plánu také na rok 2021. Žádáme teď o stavební povolení, takže doufám, že to také klapne.
V Boskovicích jste se narodil, dokonce v nich dnes působíte jako městský architekt. Jak se město proměnilo od vašeho dětství?
Boskovice jsou krásné město, akorát že v 70. a 80. letech se velmi necitlivě bouralo v židovském centru i kolem náměstí, vlastně všude. Vystavěly se tam zoufalé repliky historických budov, které myslím, že už i osvícené památkáře začínají strašit. Obrovské paneláky zase zastiňují celé historické centrum. Nevím, jestli se to někdy podaří spravit. Většina staveb dnes patří soukromým majitelům a ti dělali, co mohli, nikdo jim bohužel nedal žádný směr. V Boskovicích je tedy práce jak na kostele, ale to je problém všech našich měst.
Loni jste společně se Smiljanem Radićem představili nadčasovou třípodlažní budovu, archu, kterou chilský architekt navrhl pro proluku v bývalém židovském ghettu. Jak moc je reálné, že se ji podaří postavit?
Moc bych si přál, aby tam ta stavba byla. Je to fantastický projekt, na tom místě by to bylo ohromné. Radić je světově uznávaný architekt, má navíc nadhled a cit pro atmosféru. Jsou teď tři věci, které bych chtěl v Boskovicích zrealizovat. To je tělocvična, na kterou je vypsané výběrové řízení, Radićova archa a knihovna. Radić ale není momentálně priorita, je to věc, na kterou si budeme muset počkat. Tohle je výrazná stavba a není zatím vyjasněno financování.
Takže jste za ni připraven bojovat…
Musíme si uvědomit, že v 21. století je třeba stavět domy tomu odpovídající. A současná architektura to skvěle umí, jen my na to nejsme stále zvyklí. Z minulosti už víme, že to, co dříve způsobilo nevoli nebo šok laiků, je dnes z architektonického hlediska nejcennější. Boskovice mi rozhodně stojí za to bojovat společně s radnicí za lepší svět.
