reklama
 
 

Buffalo Bill se prohnal s indiány i českým územím. Je legenda, ovlivnil skauty i Voskovce s Werichem

2. 6. 2017
Letos je tomu 100 let, co do věčných lovišť odešel slavný zálesák Buffalo Bill, vlastním jménem William Frederick Cody. Od jeho poslední cesty do Evropy s národopisnou revue Wild West Show uplynulo loni 110 let. Navštívil s ní i Jihlavu, Brno, Přerov, Opavu, Ostravu a Těšín. V srdcích Čechů zanechal nesmazatelnou stopu. "Kolem Buffalo Billa vznikla spousta mýtů a nesmyslů, nás ale zajímají fakta," říkají ke své nové knize Když u nás byl Buffalo Bill bratři Miroslav a Jaroslav Čvančarovi v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Byl Buffalo Bill skutečnou legendou, nebo ji vytvořil až publicista Edward Judson, známější pod pseudonymem Ned Buntline?

Miroslav Čvančara: Judson-Buntline poznal Buffalo Billa jako uznávaného lovce bizonů a zkušeného stopaře neboli průvodce s jedinečnou orientací v terénu. To se také stalo podkladem pro jeho sešitové romány, jejichž další pokračování si čtenáři stále žádali. Jinak to ale byla velmi laciná neboli pokleslá literatura. Když jsem ji jako mladý četl, musel jsem se často usmívat, jak téměř na každé stránce sešitů Buffalo Bill zabije desítky bizonů a indiánů. Nicméně on sám to nevyvracel, zřejmě kvůli větší reklamě.

Jak těžké je v případě Buffalo Billa odlišit legendu od skutečnosti?

Jaroslav Čvančara: Většinou to nebývá tak těžké. Třeba tady na obrázku je Buffalo Bill, Divoký Bill Hickok a Černý Bill s rakví. Ten byl známý tím, že když šel lovit nějakého zločince, tak už mu vždycky rovnou přivezl rakev. Tak si představte, jak tam jede nekonečnou prérií na koni s rakví. A takových nesmyslů je tam spousta. Člověk musí používat trochu zdravého rozumu. Celý život sbíráme fakta a spoléháme se pokud možno na primární prameny.

Zabíjel Buffalo Bill indiány?

M.Č.: Právě že až na pár výjimek ne. Například se ví, že už jako chlapec zneškodnil indiána chystajícího se ukrást dobytče. On mezi indiány jako malý vyrůstal a přátelil se s nimi. Nicméně indiány nelze považovat za nějakou homogenní skupinu. Byly mezi nimi pokojné, ale i velmi násilnické kmeny. Třeba Apačové, které Karel May opěvuje, patřili k nejkrutějším.

Navíc dalším mýtem je sama divokost Divokého západu. Ve filmech a knihách je to samá přestřelka, ale ve skutečnosti Divoký západ nebyl zase tak divoký a odehrával se zde i zcela normální život. Zbraně nosili obyvatelé především na obranu proti nebezpečným živočichům, například chřestýšům.

J.Č.: Když si to vezmeme i ryze pragmaticky - náboje tenkrát byly velice drahé, a proto se s nimi šetřilo. Kdyby někdo střílel jako ve westernových filmech, tak by prodělal kalhoty.

Jak vlastně přišel William Frederick Cody ke své přezdívce?

M.Č.: Nezískal ji snadno. Ucházel se o ni i jiný lovec, Bill Comstock. Ten navrhl o titul Buffalo Bill soutěžit během osmihodinového lovu v širé prérii. Dokonce se na tento duel přijel podívat celý vlak diváků. Comstock ulovil 46 bizonů, Cody 69, čímž získal titul šampiona a přezdívku Buffalo Bill.

Buffalo Bill zabil více jak čtyři tisíce bizonů a podílel se takřka na jejich vyhubení. Nešlo spíše o negativní pověst?

M.Č.: Bizonů tehdy ještě byly spousty. Jejich počet se odhadoval až na 15 milionů a on je střílel výhradně pro zásobování železničních dělníků masem. Měl uzavřenou smlouvu na 18 měsíců a čtyři tisíce kusů. Oproti tomu existovali "takylovci", kteří zabíjeli bizony pro kůži, trofeje nebo jen pro jejich chutný jazyk, zbytek nechali být. A právě ti mají na svědomí podstatně větší čísla skolených zvířat.

J.Č.: Jeho souboj s Comstockem byla spíše podívaná pro lidi a novináře, ale jinak v běžné praxi byl lov mnohem složitější. Nešlo o bezhlavou střelbu do bizonů, ale o účelné nahnání stáda k místům, kde pracovali železniční dělníci, aby se zpracovalo rovnou na místě. Navíc, když Buffalo Bill později viděl, že bizoni rychle vymírají, sám se podílel na jejich záchraně pomocí soukromého stáda na vlastním ranči.

William Frederick Cody působil již od 15 let jako jezdec slavné kurýrní společnosti Pony Express a jezdil údajně těmi nejnebezpečnějšími terény. Jak se už takto mladý vyznal tak dobře na Divokém západu?

M.Č.: Vyrůstal v divočině, i mezi indiánskými dětmi, s nimiž si hrával, a pochytil od nich jazyk a dovednosti. Uměl se skvěle orientovat podle přírodních útvarů i podle hvězd, takže mohl jezdit také v noci. Byl rovněž nesmírně odvážný.

J.Č.: On v podstatě ani o moc starší být nemohl, protože Pony Express hledal výhradně velmi mladé a lehké jezdce, aby dokázali ujet trasu dlouhou asi jako z Prahy na Moravu, za deště, v chladu, v létě, v noci či ve dne. Hmotnější člověk by měl problém.

Jakými profesemi ještě kromě jezdce Pony Expressu a stopaře prošel, než založil později slavnou Wild West Show?

M.Č.: Byl kočím dostavníků, jeden čas se pokoušel vést po své matce ubytovnu, kterou pronajímala. Uvažoval také o založení vlastní osady Roma, ale neměl na to dost možností a peněz. Za občanské války Severu proti Jihu vstoupil dobrovolně do armády Unie.

Jak ta jeho show vlastně vznikla?

M.Č.: Romanopisec Judson-Buntline pozval Buffalo Billa do divadla v Chicagu a představil jej čtenářům sešitového seriálu. Pak o něm napsal divadelní hru, a to s přímou Codyho účastí. Kritika divadelní inscenaci znectila jako brak, nicméně Buffalo Bill s tímto divadlem úspěšně jezdil deset let. Pak přišel na myšlenku uskutečnit v Nebrasce show na otevřeném prostranství, kde by mohl ukázat i koně a opravdové indiány a kovboje ve velkém. Před velikým davem zvědavců nejprve uspořádal soutěž kovbojů, což je považováno za jedno z prvních rodeí vůbec.

Jak přesně se Buffalo Bill podílel na Wild West Show?

M.Č.: Byl přímo jejím zakladatelem a také hlavní atrakcí celé produkce. Soubor se postupně rozrůstal, měl kolem 350 lidí, a nakonec, včetně pomocného personálu, ještě jednou tolik. Jen účinkujících indiánů byla stovka a kovbojů o něco méně.

Šli indiáni do této show dobrovolně? 

M.Č.: No jistě, dostali za to zaplaceno a viděli kus světa. Když přijeli do Evropy, ohromeně zírali na ty obrovské starobylé stavby. Byl to pro ně jistě zážitek.

Ve Wild West Show vystupoval i duchovní vůdce Siouxů Sedící býk. Není to vlastně smutné - poražen, poroben a pak ho vozí jako atrakci po světě?

M.Č.: Sedící Býk vystupoval v show naprosto dobrovolně. Byl svým způsobem také showman a podívat se za hranice své rezervace jej lákalo. Jezdil se souborem pouhý rok a nikdy neopustil pobřeží Spojených států.

J.Č.: Přesto se v mnohých pramenech dočteme, že Sedící býk účinkoval na turné v Evropě. Jednalo se však pouze o jeho bratrance, kterého nicméně kvůli lepší reklamě vydávali za náčelníka Siouxů.

Jak Wild West Show probíhala?

M.Č.: Byly tam nahrané scény, přestřelky kovbojů a indiánů proti banditům, pronásledování dostavníku, jízdy na koni, indiánské tance a pokřiky, ukázky kovbojských dovedností. Zpočátku vozili i bizony, které honili arénou. Buffalo Bill sestřeloval v trysku na koni skleněné koule, které mu házel indián.

J.Č.: Součástí byla také hudební produkce orchestru hrajícího americké lidovky, dnes by se řeklo country and western music.

Logistika takovéto velkolepé show zvláště v tehdejších podmínkách musela být nesmírně náročná…

M.Č.: Po Evropě se soubor přepravoval třemi zvláštními vlaky se šedesáti vagóny. Účinkoval především na vojenských cvičištích v blízkosti železniční vlečky. Musel se zajistit přísun vody, strava pro účinkující i koně… Místa vystoupení byla od sebe přibližně sto kilometrů vzdálená. Jako živá reklama šel ulicemi daného města průvod indiánů a kovbojů k místu, kde se show konala.

J.Č.: A málokdo ví, že Cody jako jeden z prvních začal používat velké billboardy na propagaci akcí.

Buffalo Bill zavítal také do Těšína, Ostravy, Opavy, Přerova, Brna a Jihlavy. Proč neúčinkoval také v Čechách?

M.Č.: Původně byly plánovány rovněž Praha, Pardubice, Hradec Králové a Liberec, ale všechno to padlo kvůli bezpečnostním regulím. Jezdecká revue nedostala souhlas, neboť byrokrati vyžadovali pevná sedadla, aby se prý diváci v případě vypuknutí paniky nezranili. Byla to pouze záminka. To, co nevadilo v Londýně, Paříži, Berlíně, Římě, Vídni a Budapešti, u nás tvrdě narazilo. Podařilo se uspořádat pouze vystoupení ve Slezsku a na Moravě, kde nevznikly problémy.

Proč právě tato města?

M.Č.: Show Buffalo Billa měla administrativní centrálu ve Vídni a ta jí v předstihu plánovala turné po Evropě a zejména v roce 1906 trasu po Rakousko-Uhersku. Vybírala hlavně města s velkou německou komunitou. Tradují se i další města dnešní České republiky, kam údajně Buffalo Bill zavítal, včetně samotné Prahy. Jenže šlo pouze o cizí a mnohem menší skupiny, které napodobovaly show i jeho samého a měly podobný název.

Potkat pravé indiány z Wild West Show v ulicích Přerova či Jihlavy, to muselo vzbudit značný poprask, ne?

M.Č.: Ano, existují o tom četné záznamy v tisku a v kronikách. A opět zde narazíme na jeden mýtus, že Buffalo Billa prý hnali svinským krokem a málem ho lynčovali. Ve skutečnosti jen v přerovských novinách vyšla malá výhrada, proč moderátor v českém městě mluví německy, a ne česky.

Jaký ohlas Buffalo Bill u nás vlastně zanechal - obdiv, nebo spíše strach místních z indiánů potulujících se ulicemi?

M.Č.: Některé články v novinách a noticky v novinách představení chválily, jiné zpochybňovaly střelecké umění Buffalo Billa, prý kdo ví, jak to s tím sestřelováním skleněných koulí dělá. Další kverulanti psali, že čekali větší a bohatší program.

Nezafungovala tam už tehdy česká "xenofobie", neobávali se lidé stovky "divochů" v ulicích?

J.Č.: Nevím, jakou xenofobii máte na mysli. Naopak, Češi chovali vždy až pozoruhodné sympatie k indiánům. Měli už v té době rádi romány Karla Maye či J. F. Coopera. A "xenofobie" je moderní slovo používané až dnešními ideology a je nám podle mého názoru poněkud vnucováno.

V anotaci k vaší nové knize se dočteme, že Buffalo Bill "zanechal i na našem území nesmazatelnou stopu, která oslovila několik dalších generací Čechů, Moravanů a Slezanů". Jak?

M.Č.: A nejen jich. Třeba zakladatele světového skautingu Baden-Powella při produkci show v Londýně inspirovalo oblečení amerických vojáků ve výslužbě, kteří zajišťovali budování a bourání tábora - jejich šátky a klobouky se pak objevily ve skautském stejnokroji. Buffalo Bill prochází nejrůznějšími iniciativami i uměním. U nás ovlivnil fenomenální hnutí trampingu, spousta umělců ho ztvárnila - Voskovec a Werich měli ve hře Sever proti Jihu postavu Buffalo Billa, kreslil ho Zdeněk Burian a další.

J.Č.: A Vlasta Burian zpívá ve filmu Nezlobte dědečka "co Buffalo Bill vrazil do kobyl, za to bych si dneska koupil automobil". Velký vliv měl také na americkou a evropskou kinematografii, která však z jeho odkazu čerpá čím dál tím méně, například i díky povinné občanské a politické korektnosti.

Čím si vysvětlujete velkou lásku Čechů k Divokému západu, kovbojům, indiánům, trampingu…?

M.Č.: Je zajímavé, že tramping v okolních státech neexistuje, leda nějaká turistika. Asi to vzniklo z četby Maye, Londona, Greye, buffalobillek, rodokapsů, z obrázků Zdeňka Buriana…

J.Č.: Myslím, že to má i politický podtext. Vždycky jsme byli obyvateli malé země a okupoval nás někdo ze západu či východu a my toužili po svobodomyslnosti. Nabízela ji tehdy jen Amerika. Krásy přírody jsou i jinde, ale svoboda tam nebyla a není tolik přítomna jako v Americe.

Když jsem jel do Indie, měl jsem právo si vybírat program, věděl jsem, že je město kde žije Ddalajláma , tak jsem se chtěl potkat s ním. | Video: dvtv |  36:42

autor: Zuzana Hronová | 2. 6. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama