Pás totality, tedy oblast, odkud bude možné úplné zatmění vidět, bude mít šířku přibližně 258 kilometrů a povede napříč několika kontinenty. Začne nad Atlantským oceánem, přejde přes jižní Španělsko, Gibraltar, Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libyi, Egypt, Súdán, Saúdskou Arábii, Jemen a skončí nad Somálskem a Indickým oceánem.
Egypt nabídne ideální podmínky
Nejdelší úplná fáze nastane podle výpočtů nedaleko egyptského Luxoru, kde Měsíc zakryje sluneční disk na nejdelší dobu, tedy na celých šest minut a 23 sekund. Tady se také očekávají ideální pozorovací podmínky. "Ve východní Libyi a západním Egyptě je prakticky nulová šance na oblačnost," říká Jay Anderson, kanadský meteorolog.
Jediné, s čím se tak pozorovatelé budou muset vypořádat, je vysoká teplota, která tady v letních měsících kolem poledne překračuje spalujících čtyřicet stupňů Celsia. Ani to ale turisty neodrazuje, už teď se ubytovací kapacity nejen v Egyptě, ale i v Libyi nebo Tunisku rychle plní.
Z Evropy, včetně České republiky, Afriky nebo Středního východu bude úkaz viditelný jen jako částečné zatmění. K pozorování je nutné použít speciální ochranné brýle, filtry určené výhradně pro astronomická pozorování nebo svářečský filtr stupně 13 a vyšší, který se používá ke sváření kovových spojů. Jinak totiž hrozí vážné nebo dokonce trvalé poškození zraku.
O výjimečnosti zatmění v roce 2027 svědčí i skutečnost, že půjde o druhé nejdelší úplné zatmění Slunce ve 21. století, prvenství si drží úkaz z roku 2009, který trval šest minut a 39 sekund. Tehdy pás totality přecházel například přes Indii, Čínu a oblasti Tichého oceánu jihovýchodně od japonských ostrovů. Další podobně dlouhé zatmění nastane téměř až za 90 let, konkrétně 3. června 2114, a jeho dráha povede zejména přes jižní část Indického oceánu.
Záhada starých Mayů
Zatmění Slunce fascinovalo lidstvo od pradávna. Už starověcí Mayové dokázali tento úkaz s pozoruhodnou přesností předvídat, bez dalekohledů a moderních technologií. Vědci teď v nové studii konečně rozkryli, jak se jim to dařilo. Historici zanalyzovali tzv. Drážďanský kodex, nejznámější dochovaný záznam mayské astronomie, který přežil evropské dobytí. Mayští astronomové používali tabulku založenou na cyklu 405 lunárních měsíců, tedy 11 960 dní. Právě po této době se vzor zatmění zhruba opakuje, jak zjistili empirickým pozorováním po generace.
405měsíční cyklus se shoduje s jejich 260denním kalendářem. "Odborníci na mayský kalendář předpovídali sluneční zatmění tak, že jejich výskyt korelovali s daty ve svém 260denním věšteckém kalendáři," píše se ve studii. "Tabulka zatmění o 405 měsících vycházela z lunárního kalendáře, ve kterém 260denní věštecký kalendář odpovídal lunárnímu cyklu."
Jinými slovy: 11 960denní délka tabulky přesně odpovídá 46 cyklům 260denního kalendáře. Tato synchronizace umožnila mayským astronomům předpovídat, kdy se zatmění budou shodovat s konkrétními rituálními daty, a propojit tak vědecké pozorování s duchovním významem. Aby se jim podařilo udržet přesnost po dlouhá staletí, pracovali se systémem překrývajících se tabulek, díky čemuž opravili malé astronomické chyby.
