Jestli vám výčet témat z úvodu přišel tak trochu všeobjímající, nejste sami. Tématem letošního ročníku jedné z největších světových přehlídek, respektive její architektonické části, je totiž inteligence - přírodní, kolektivní i sdílená. A její jednotlivé expozice najdete zejména na dvou místech - v parku Giardini a v bývalých loděnicích a zbrojařských dílnách v Arsenale. Doporučuje se rozhodit si návštěvu minimálně na dva dny, ne nutně za sebou. Ostatně i základní vstupenka za 25 eur vám platí právě na jeden vstup do obou "objektů". Po prvním dni ji tedy rozhodně nevyhazujte, bude se vám ještě hodit.
V bienální části parku Giardini na vás čekají jednotlivé národní pavilony, přičemž ne všechny se přehlídky pokaždé účastní. Celkem si jich tady různé státy postavily 29 a povětšinou za nimi stojí velká architektonická jména země i doby, kdy vznikaly. Jsou totiž různě staré. Některé jen desítky let.
Třeba ten československý ale v příštím roce oslaví 100 let. Snad i proto zůstává pro letošek zavřený a žádnou expozici v něm nyní nenajdete. Mimochodem, autorem této stavby je Otakar Novotný, který je považován za zakladatele moderní české architektury.
Zajímavostí také je, že, jak upozorňuje Adam Gebrian ve svém YouTube videu k bienále, výstavy uvnitř jednotlivých pavilonů mohou a nemusí souviset s aktuálně vyhlášeným tématem. Třeba Nizozemci tak řeší shora zmíněný fotbal a proměnu kolektivní inteligence a soupeřivosti po přidání třetí brány. A hned vedle narazíte pro změnu na fotbálek stolní, který má ale jednu zradu - esovitou konstrukci. I hospodská zábava tak dostane jinou dynamiku.
V pavilonu severských zemí lze zase potkat poměrně robustní ukázky vzájemné interakce architektury a jejího okolí. V případě sloupu proraženého kapotou auta je poměrně dost jasné, kdože vyhrál.
V případě kmenů stromů, které zdejším pavilonem prorůstají a vlastně přirozeně tak splývají s tématem výstavy, už to tak úplně zřejmé není.
Jinde ale tuhle metafyzickou hru kurátoři neřešili a prostě do pavilonu umístili třeba výstavu o budoucnosti teras. Tu najdete v americkém pavilonu a přímo před ním i jednu praktickou ukázku. Musím přiznat, že ta mě zmátla tak dokonale, že jsem usoudila, že právě tohle je prezentace Skandinávie, kde chybí snad už jenom obchod Ikey. Zároveň si v americkém pavilonu můžete projít i prezentaci na téma, jak architekti vnímají svoji práci a co je pro ně nezávislost. Anebo to, co pro lidi vůbec znamená slovo terasa.
Svou vizuální stránkou mě ohromil zase australský pavilon, má totiž "kouzelné" okno vedoucí do jednoho z benátských vodních kanálů. Když jsem před ním stála, měla jsem pocit, jako by budova sama přecházela volně do prostoru a rozpouštěla se v něm. Jen vykročit…
Vzhůru do Arsenale
Doková část přehlídky v Arsenale působí oproti zahradám trochu více kompaktním dojmem. Na jednom relativně uzavřeném prostoru tady totiž najednou soupeří o lidskou pozornost desítky exponátů blízko u sebe. A už tady nejde vybočit ze zadaného tématu. Tato část akce má také jednoho společného kurátora.
Už samotný vstup do této části je impozantní. Tvoří ho totiž designově pojatý průchod přes vzduchotechnické zázemí výstavy. Musím říct, že tenhle nápad mě velmi zaujal, a cením, že organizátoři bienále našli cestu, jak ukázat to, co se většinou složitě skrývá. A bonusem se jim ještě úplně nenásilně povede převést člověka do nového světa.
Když totiž u východu z tohoto předsálí rozhrnete oponu, otevře se před vámi už zmíněný prostor doslova "nacpaný" hromadou prezentací, které soupeří o vaši pozornost.
Vyhraje "fremenská výbava pro život v poušti", tedy oblečení a přístřešek, které umí velmi dobře zadržovat vodu a vlhkost? Nebo snad obří černé panely shromažďující veškeré lidské vědomosti od počátku věků na několika obřích panelech? Začtete se v nich do historie komunikace, matematiky nebo radši do oblasti soudnictví a lidských práv? Najdete zde i výše zmíněnou komunitní zahradu pro příští etapy, bránu pro průchod slonů z Thajska, vybudovanou z čistě přírodního materiálu alias sloního trusu.
A můžete zaskočit i na kus řeči s AI robotem a zkusit zjistit, jestli si náhodou neuvědomuje sám sebe. Při našem pokusu o komunikaci v češtině se tak nejspíš nestalo, nicméně robot aspoň ukázal, že má smysl pro humor. Na naši otázku, jestli se nám povede trefit druhý den správně zastávku vodní tramvaje na letiště, odpověděl, že: "Šance je. Tak padesát na padesát." Což je odpověď při znalostí poměrů a zmatenosti v italské MHD vpravdě královská.
Benátky hostí bienále už od roku 1895, kdy se postupně stalo jednou z nejprestižnějších akcí na poli umění. Tato jeho nejstarší část se bude příště konat příští rok 2026 - od května opět do listopadu. Právě končící architektonické bienále do kalendáře přibylo v roce 1980. A nepřekvapivě, zdejší každoroční filmový festival spadá také pod hlavičku bienále.
