Bez teplé vody, ale v klidu. Život na sedmi metrech čtverečních si nemůže vynachválit

V malém domku našla prostor, který jí paradoxně dává víc než běžné bydlení – klid, soustředění i odstup od neustále zahlceného světa.

Každý centimetr prostoru je promyšlený. Uvnitř se vešla postel, malá kuchyňka, trouba, lednice i množství úložných prostorů, díky nimž nepůsobí interiér přeplněně.

Uvnitř je postel, malá kuchyňka, trouba, lednice i množství úložných prostorů, díky nimž nepůsobí interiér přeplněně.

Koupila si buňku, která se používala na stavbách.

S přestavbou jí pomáhala rodina a přátelé.

V malém domku našla prostor, který jí paradoxně dává víc než běžné bydlení – klid, soustředění i odstup od neustále zahlceného světa. |

Foto: Veerle Hedwig, se souhlasem

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Sedm metrů čtverečních, minimum věcí a život blízko přírodě. Pro sedmadvacetiletou Veerle Hedwigovou z Nizozemska to není experiment ani dočasné řešení, ale vědomá životní volba. V malém domku našla prostor, který jí paradoxně dává víc než běžné bydlení – klid, soustředění i odstup od neustále zahlceného světa.

Na první pohled se může zdát, že sedm metrů čtverečních nemůže stačit k plnohodnotnému životu. Pro Veerle Hedwigovou je ale právě takto omezený prostor odpovědí na otázky, které si kladla dlouho předtím, než se rozhodla změnit svůj život.

„Žiju na venkově na východě Nizozemska. Miluju kreativitu, kreslení, malování, baví mě stavění, příroda, zvířata i otázky spravedlnosti. Před více než rokem jsem si adoptovala malého psa z Rumunska. Studovala jsem humanitní studia a teď si dávám pauzu, abych se mohla soustředit na své fyzické i duševní zdraví,“ popisuje. Její rozhodnutí není útěkem od společnosti. Spíše návratem k jednoduchosti, k přírodě a k sobě samé.

Domov za 90 tisíc korun

Na rozdíl od mnoha lidí, kteří malé domky využívají jen jako víkendové útočiště, je pro ni tiny house skutečným domovem.

„Bydlím tady trvale, i když sprchu a WC využívám v domě na pozemku. Mám ale i vlastní kompostovací toaletu,“ vysvětluje. Každý centimetr prostoru je promyšlený. Dovnitř se vešla postel, malá kuchyňka, trouba, lednice i množství úložných prostorů, díky nimž nepůsobí interiér přeplněně. Velká část vybavení navíc pochází z druhé ruky, což podtrhuje nejen ekonomický, ale i ekologický rozměr celého projektu.

Základem jejího bydlení přitom nebyl žádný designový koncept, ale obyčejná stavební maringotka. „Koupila jsem buňku, která se používala na stavbách. Zachovali jsme konstrukci a doplnili kuchyň, postel, podlahu, elektřinu a okno. Měla jsem obrovské štěstí, že mi pomohla rodina – hodně jsem se při tom naučila o stavění a rekonstrukci. Celkem mě to stálo asi 3800 eur (cca 92 tisíc korun), včetně koupě samotné maringotky,“ říká.

Minimalismus jako životní cesta

Myšlenka na podobný způsob bydlení nevznikla ze dne na den. Veerle ji v sobě nosila dlouho, jasnější obrysy ale dostala během cestování.

„Vždycky jsem milovala kempování a malé prostory. Před pár lety jsem byla na výletě v Anglii, v oblasti Peak District, a bydlela jsem tam v karavanu. Právě tam mi došlo, že takhle bych chtěla žít,“ vzpomíná.

Z krátkodobého zážitku se postupně stal životní styl. Romantická představa jednoduchého života má ovšem i praktickou stránku. Tiny house znamená neustálé řešení věcí, které většina lidí v běžném bytě považuje za samozřejmost.

„Mám vlastní třicetilitrovou nádrž na vodu a jsem napojená na elektrickou síť, takže nejsem úplně off-grid. Odpad vyhazuji do kontejnerů na pozemku a mám tu i kompost,“ popisuje.

Každodenní rutina tak zahrnuje řadu drobných úkonů, které jí připomínají, kolik práce se skrývá za komfortem moderního bydlení. Zajímavé je, že sama sebe nevnímá jako typickou minimalistku.

„Možná by to do mě nikdo neřekl, když žiju v tak malém prostoru, ale jsem docela sběratelka a těžko se zbavuju věcí. Tiny living mi v tom hodně pomohl – není tu místo a díky tomu mám kolem sebe méně chaosu. Uklidňuje mi to mysl,“ říká otevřeně. Dnes musí přemýšlet nad každou věcí, kterou si domů přinese.

Bydlení, které není pro každého

Výhody svého života popisuje jednoduše. „Žít v tak malém uzavřeném prostoru je útulné. Nemít kolem sebe spoustu věcí mě uklidňuje a hlavně jsem mnohem blíž přírodě,“ vysvětluje Veerle.

Zároveň ale zdůrazňuje, že podobný způsob bydlení není pro každého. „Musíte chtít žít jednoduše. I když mě to baví, někdy je to náročné – doplňování vody, zvládání chladu nebo horka, nepořádek se tu udělá velmi rychle. Nemám teplou vodu. Pro mě to není problém, ale o to víc si těch věcí vážím, když je někde mám,“ přiznává.

Zachovali konstrukci a doplnili kuchyň, postel, podlahu, elektřinu a okno.

Celkem ji rekonstrukce stála asi 3800 eur, včetně koupě samotné maringotky.

Základem bylo vytvořit velká okna, aby mohla být v kontaktu s okolní přírodou.

Problémem je termoregulace – v zimě je tu chladněji, v létě horko.

Zobrazit
36 fotografií

Budoucnost zatím plánuje jen velmi opatrně. „Teď žiju hlavně přítomností a tenhle životní styl mi vyhovuje. Do budoucna si ale umím představit o něco větší tiny house, třeba i s vlastní koupelnou.“

Na otázku, zda by podobný způsob života doporučila i ostatním, odpovídá s rozvahou. „Není to pro každého, ale myslím, že spoustě lidí by prospěla ta jednoduchost, méně hluku a neustálý kontakt s přírodou.“

Pro Veerle tak není sedm metrů čtverečních omezením, ale způsobem, jak žít jednodušeji a blíž tomu, co je pro ni důležité. Je především o vědomém rozhodnutí, co si člověk ve svém životě ponechá – a čeho se naopak dokáže vzdát.