Místo oslav v "mekáči" hypotéky a mimina na Instagramu. Jak stárnou čeští mileniálové

Tomáš Maca Tomáš Maca
13. 5. 2021 10:51
Od oslav vysvědčení v "mekáči" a tajného sledování seriálů namísto kroužků až po splácení hypoték a fotky zdánlivě bezstarostných matek s miminy na Instagramu. Autorka bestselleru Devadesátky! Johana Fundová vydává román o stárnoucích mileniálech, kteří někdy s nostalgií vzpomínají na své dospívání. Jmenuje se Hezký, ale narovnej se! podle hlášky, kterou její vrstevníci slýchávali od svých rodičů.
Dnešní třicátníci se podle Johany Fundové sice často odmítají příliš vázat, současně ale vidí, jak jejich vrstevníci pomalu zakládají rodiny, takže si říkají, jestli by taky neměli zapustit kořeny.
Dnešní třicátníci se podle Johany Fundové sice často odmítají příliš vázat, současně ale vidí, jak jejich vrstevníci pomalu zakládají rodiny, takže si říkají, jestli by taky neměli zapustit kořeny. | Foto: Gabriela Nováková

Kniha Devadesátky! před dvěma lety na českém trhu vyvolala zájem, který se jinak strhne snad jenom kolem novinek Radky Třeštíkové nebo Aleny Mornštajnové. Atakovala nepsanou hranici deseti tisíc prodaných kusů, která v Česku znamená bestseller, a nakladatelství nakonec u nečekaného hitu dělalo tři dotisky. Na začátku úspěchu přitom stála jen populární facebooková stránka Pure devadesátky, kterou dnes sleduje přes 40 tisíc lidí.

Její zakladatelka a zároveň autorka zmíněné knihy Johana Fundová začala shromažďovat fotky upomínající na období 90. let, kdy do Česka rychle pronikala západní popkultura - od fastfoodového řetězce McDonald’s přes bizarní módní výstřelky typu šusťákovek a ledvinek až po televizní seriál Divoký anděl. V bestselleru pak obrazový záznam doby doplnila o vlastní vzpomínky a eseje od známých osobností, jejichž hvězda v porevolučních časech strmě stoupala.

"Myslím, že knížce hodně pomohl fakt, že se Češi rádi ohlížejí do minulosti. Milujeme retro, což je vidět při retro týdnech v Lidlu, ale i na oblibě seriálů typu Vyprávěj. Dlouho se ale u nás vzpomínalo hlavně na hezkou tvář socialismu a na porevoluční fenomény tolik ne. Knížka vyšla v době výročí sametové revoluce, kdy jsme se k polistopadovému období začali vracet víc, a z ohlasů čtenářů vím, že lidi často chtěli mít vzpomínku na svoje dětství nebo dospívání v jedné ucelené publikaci," vysvětluje si Fundová vysoká čísla prodeje.

Sama se narodila v roce 1989, takže fialová saka, zmrzlinářské auto Family Frost nebo pořad Volejte řediteli tvořily kulisy jejích dětských let. "Dekáda, ve které prožijeme dětství, bývá pro každého z nás výjimečná. Člověk, který už byl ve stejné době dospělý, by si podle mě spoustu věcí z devadesátek tak živě nevybavil. Nevěnoval jim totiž třeba takovou pozornost, jako kdyby byl dítě," myslí si Fundová.

Hranolky v zaplivaném stánku byly dobrodružství

Tam, kde Devadesátky! končily, začíná její nová knížka Hezký, ale narovnej se!, kterou nakladatelství 13. května uvádí na trh pod nálepkou "generační román". Autorka, která se jinak živí marketingem, sice škatulku román nemá moc ráda, protože to její odlehčený beletristický debut staví po bok umělecké literatury, ale nostalgii stárnoucích mileniálů se jí v novince skutečně zachytit podařilo.

První polovina knihy se odehrává na prahu milénia a sleduje tři páťáky, kteří spolu chodí na základku, než se jejich cesty rozejdou, jeden skončí jako premiant na gymplu, druhý se zase kvůli rozvodu rodičů stěhuje z Prahy na maloměsto. Jako většina dětí řeší hlavní hrdinové nejdřív zdánlivě banální věci spojené s porevoluční popkulturou, těší se na oslavu vysvědčení v "mekáči" nebo přemlouvají rodiče, aby jim koupili první mobil, a oni tak zapadli mezi spolužáky.

"Inspirovala jsem se knihami jako Děti z Bullerbynu, kde se sice nic závratného neděje, ale je tam krásně vykreslený dětský svět a obyčejné okamžiky, které v tom věku prožíváte. Sama si vzpomínám, že když jsme se spolužáky vyrazili třeba na hranolky do zaplivaného stánku, bylo to pro nás velké dobrodružství. Nebo když jsme s kamarády nešli do kroužků, abychom se doma mohli dívat na seriály, a rodiče o tom netušili. Doufám, že se čtenáři do téhle atmosféry přenesou," říká Fundová.

S Alcatelem jsem ve třídě byla trapná

Když se sama zamyslí, čím v roce 2000 žila, vybaví se jí, jak se vždycky těšila, až se v trafice objeví nové číslo časopisu Bravo. "Někteří spolužáci měli Bravíčko zakázané, což se u nás naštěstí nedělo. Moje máma sice dala oči v sloup, když viděla, že si v páté třídě čtu o sexu, ale zároveň věděla, že kdyby mi časopis zatrhla, tak bych si ho sehnala někde jinde," vypráví.

Velkým milníkem pro ni byla taky chvíle, kdy od rodičů dostala vysněný tlačítkový Alcatel s roztomilou anténkou. "Až nedávno jsem zjistila, že jsem s ním před spolužáky možná byla trapná, protože se mu prý říkalo Alcas**č. Když jsem na facebookové skupině nechala lidi hlasovat o tom, jaký mobil si bude přát jedna z hlavních postav, myslela jsem, že Alcatel anketu jednoznačně vyhraje, ale ukázalo se, že všichni fandili Nokii a můj tehdejší telefon pro ně byl Alcas**č," směje se Fundová.

Hlášku "hezký, ale narovnej se", která skončila v názvu románu, od své mámy sama slýchávala, když toužila po ocenění a místo toho slízla napomenutí, že se hrbí. "Myslím, že moji generaci rodiče oproti dnešním dětem ještě tolik nechválili, a když už jsme nějakou pochvalu dostali, stejně po ní následovala ještě nějaká výčitka. Tím nechci svoje rodiče rozhodně nějak hanět, byl to zkrátka styl výchovy, který se tady držel dlouhé roky před revolucí," upozorňuje.

Kamarádi dnes mění práci jako na běžícím pásu

Zmíněná rodičovská hláška je zároveň leitmotivem, který spojuje první polovinu knihy s druhou. Tu autorka naopak zasadila do současnosti, kdy se trio hlavních hrdinů po 20 letech potkává na třídním srazu. Někdejší spolužáci zjišťují, kdo ze třídy se už usadil v satelitním městečku někde za Prahou a vede tam spořádaný středostavovský život a kdo naopak zůstává stále single a bydlí v podnájmu.

Postava přidrzlé markeťačky Anety, se kterou se sama autorka ztotožňuje nejvíc, patří do druhé skupiny a s rodiči už se po 20 letech nehádá kvůli dvojce na vysvědčení, ale spíš rozdílným představám o budoucnosti. Když jim například oznámí, že dá v práci výpověď, protože ji to tam nebaví, klepou si na čelo. Rychlá a razantní změna, kterou si česká společnost se sametovou revolucí prošla, totiž podle autorky mohla mezi dnešními třicátníky a jejich rodiči vytvořit ještě větší generační propast, než jaká mezi různými věkovými skupinami existovala dříve.

"Generace mých rodičů je třeba zvyklá, že když nastoupíš do práce, musíš tam nutně vydržet dlouho, aby sis budoval kariéru. Představa, že po roce po dvou ze zaměstnání odejdeš, aniž bys povýšil, je pro ni nepochopitelná. Spousta mých kamarádů přitom mění práci jako na běžícím pásu. Existují ale samozřejmě i případy, kdy moji vrstevníci dělají něco jenom proto, že to tak chtějí jejich rodiče," uvažuje Fundová.

"Inspirovala jsem se knihami jako Děti z Bullerbynu, kde se sice nic závratného neděje, ale je tam krásně vykreslený dětský svět," říká Fundová o své novince.
"Inspirovala jsem se knihami jako Děti z Bullerbynu, kde se sice nic závratného neděje, ale je tam krásně vykreslený dětský svět," říká Fundová o své novince. | Foto: Gabriela Nováková

Z jedné strany na nás tlačí rodiče, ze druhé Instagram

Dnešní třicátníci si podle ní na jednu stranu často chtějí zachovat nezávislost a odmítají se příliš vázat, současně ale vidí, jak jejich vrstevníci pomalu zakládají rodiny a berou si hypotéky, takže si říkají, jestli by přece jenom taky neměli zapustit kořeny. Ti, kteří se usadili, naopak kolikrát přemítají, jestli udělali dobře, obzvlášť když se jim vztahy hroutí pod rukama, jak se to děje některým hrdinům v její knize.

"Myslím, že jsme zmatení a nevíme, co ve skutečnosti chceme. Z jedné strany nám radí rodiče, ze druhé vidíme dokonalé životy našich kamarádů na Instagramu, takže o sobě čím dál víc pochybujeme. Člověk má pocit, že všichni kolem něj jsou hrozně happy a on jediný není. Když se pak přitom potká s ostatními mimo sociální sítě, tak mu kamarádi řeknou, že ve skutečnosti nejsou tak spokojení, že se s někým rozešli, že je vyhodili z práce a podobně," přemýšlí Fundová.

Vzpomínky na bezstarostné časy dětství na přelomu tisíciletí pak mohou mileniálům přinášet útěchu a některé postavy románu Hezký, ale narovnej se! k nim i po 20 letech rády unikají. "Sama nostalgii někdy propadám víc, než bych chtěla. Občas si to vyčítám. Člověk by totiž v minulosti neměl uváznout, protože když neustále přemýšlí, co kdysi mohl udělat jinak, může se zaseknout a těžko se mu pak dělá krok novým směrem," dodává Fundová.

Mohlo by vás zajímat: Potřebuju se zpovídat jako člověk, lidi na balkoně sbírám jako pokémony, říká Třeštík

Moje kniha je bilance života, žiju rychle, spoustu věcí zapomínám, napsal jsem něco, co bych si chtěl přečíst o lidech kolem sebe, říká fotograf. | Video: Daniela Písařovicová, DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy