Dvaačtyřicetiletý britský umělec Stephen Wiltshire maluje dechberoucí panoramata světových metropolí. Na tom by nebylo nic převratného, kdyby obrazy nevznikaly na základě jeho fenomenální fotografické paměti. Pro to, aby si zapamatoval, jak městské budovy vypadají, mu stačí 15 minut.

Stephenovi Wiltshirovi byl ve třech letech diagnostikován autismus. Uzavřený ve svém vlastním světě a nemluvný přišel v pěti letech do londýnské speciální školy Queensmill, kde si všimli, že nejšťastnější je v momentě, kdy kreslí. S okolím tak začal komunikovat pomocí kreseb, plynule mluvit začal až o čtyři roky později.

"Když jsem byl malý kluk, kreslení mě uklidňovalo a dělalo šťastným. Trénoval jsem a moje kreslení se zlepšovalo. Chtěl jsem pokračovat a dělat to co nejlépe," řekl serveru Huffington Post před pěti lety.

Jeho fascinace londýnskými budovami a výraznými body v krajině začala v sedmi letech. Svůj první obraz prodal v osmi letech a ve stejném roce získal uznání a zakázku od tehdejšího britského premiéra Edwarda Heatha na nakreslení Salisburské katedrály.

V jednom z rozhovorů u příležitosti své návštěvy New Yorku uvedl, že nejzajímavějšími vlastnostmi města jsou "zároveň chaos a pořádek, ulice a čtverce, mrakodrapy, stejně jako dopravní zácpy, chaotická denní špička a lidi".

Pár minut ve vrtulníku a pět dní kreslení perem

Britský umělec už procestoval kus světa - od New Yorku přes Peking či Jeruzalém až po Brisbane. Starostové nejznámějších světových metropolí si jej zvou, aby zvěčnil krásy jejich měst.

Wiltshirova panoramata vznikají na základě jediné prohlídky města z paluby vrtulníku nebo nejvyšší budovy v metropoli. Následující dny potom uzavřen do svého světa se sluchátky na uších kreslí na několikametrové plátno budovy, ulice, parky… zkrátka celé město zpaměti.

"Velká panoramata jsou velmi náročná a trvá mnoho dní je dokončit. Je tam hodně detailů a informací a může to být únavné. Cestuji na hodně míst a rád navštěvuji nová města," řekl také Wiltshire Huffington Postu.

Nejvěrnější zůstává Londýnu

Do kreseb však vždy přidává něco svého. Britský Daily Mail před několika lety uvedl, že na jeho panoramatech lze vždy najít drobné odchylky oproti realitě - budovy přesunuty o několik bloků vedle, některé budovy zvětšeny, jiné zmenšeny.

Jeho oblíbeným městem je New York, nejvěrnější však zůstává svému rodnému Londýnu, jehož zákoutí i panoramata zvěčňuje již několik let na různě velkých formátech. "Mám rád pohled na Londýn z výšky," řekl v dokumentu televize ABC Stephen Wiltshire (dokument se jmenoval The Human Camera).

Umělcova neobyčejná fotografická paměť se stala předmětem dvou dalších dokumentů - v roce 2001 o něm natočila dokument britská televize BBC s názvem Fragments of Genius, o pět let později se geniálnímu Wiltshirovi věnovala německá stanice colourFIELD tell a vision v dokumentu Beautiful Minds: A Voyage Into The Brain.

Řád britského impéria a vlastní galerie

V roce 2006 získal britský kreslíř od královny Alžběty II. Řád britského impéria. A ve stejném roce byla v jedné z nejstarších londýnských nákupních pasáží Royal Opera Arcade otevřena umělcova galerie. Stará se o ni Wiltshirova sestra Annette spolu se svým manželem. Sestra zároveň umělce doprovází na všech jeho cestách po světě.

"Říkali nám, že vždycky bude potřebovat péči, nebude schopen cestovat sám, nebude vařit nebo se o sebe starat," svěřila se jeho sestra již dříve britskému Daily Mail. "Ale teď už vůbec není tenhle případ. Stal se velice sebejistým," dodala.

Mezi Wiltshirova známá díla patří např. 10 metrů dlouhá kresba Tokia, která mu trvala celkem 8 dní a dokončil ji jen s pomocí pera (2005), pět metrů dlouhá panoramatická kresba Říma (2006) či 76 metrů dlouhá panoramatická kresba New Yorku (2011), která byla umístěna na billboardu na letišti J. F. Kennedyho.