Foto: Herbert Slavík

Růžový sad

Dobrý den, jmenuji se Renata a vesnička pro mne byla mým prvním opravdovým domovem. Do SOS dětské vesničky v Doubí u Karlových Varů jsem se přišla na začátku sedmdesátých let, když mi byl rok a půl. Byla jsem jedno z prvních dětí, které se do vesničky dostaly.

Naše rodina ve vesničce byla opravdu veliká - mám 6 bratrů a 3 sestry. Naše nová maminka měla opravdu spoustu práce, aby z nás všech vychovala slušné a pracovité lidi, ale povedlo se jí to. Byla velice hodná, poctivá, ale i přísná. Tenkrát jsem měla dojem, že je k nám děvčatům přísná až příliš. Dnes mám sama 19letou dceru a už vím, co je to, mít o ni strach. Vychovávám ji skoro stejně, jako mě vychovávala moje maminka.

Život není procházkou růžovým sadem, ale tady ve vesničce všichni drží při sobě a snaží se, aby dětem nic nechybělo. Věřím a z vlastní zkušenosti vím, že se to daří.