


Jak by čeští teenageři reagovali na zákaz Instagramu či TikToku? Ještě před pár lety by podobná otázka zněla skoro absurdně. Dnes se ale debata o omezení sociálních sítí pro mladší 16 let dostává i do centra politiky. Zeptali jsme se proto na názor přímo těch, kterých by se případná omezení dotkla nejvíc: samotných teenagerů. „Kdyby to platilo pro všechny, asi by to bylo v pohodě,“ shodují se.

Právě dnešní teenageři jsou první generací, která se sociálními sítěmi prakticky vyrostla. Instagram, TikTok nebo Snapchat pro ně nejsou jen aplikace v mobilu, ale přirozená součást každodenního života – místo, kde komunikují s přáteli, sledují dění, tráví volný čas nebo si budují vztahy. Právě tento online svět se ale stále více zemí snaží regulovat a omezovat.
V Austrálii už půl roku platí zákon zakazující sociální sítě lidem mladším šestnácti let, podobná debata sílí napříč Evropou. „Debata o minimálním věku pro používání sociálních sítí už nemůže být ignorována,“ prohlásila v úterý předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Ve Francii se mezitím projednává přísnější regulace sociálních sítí pro děti mladší 15 let, podobné plány jsou i ve Španělsku a Norsku. V Portugalsku potřebují teenageři do 16 let souhlas rodičů.
Téma však rezonuje i v Česku. Pro zpřísnění pravidel se už dříve vyslovil také premiér Andrej Babiš. „Já jsem pro, protože odborníci, které znám, říkají, že je to strašně škodlivé pro děti. My musíme ochránit naše děti,“ uvedl řekl šéf ANO v únoru.
Jenže zatímco politici a odborníci diskutují o dopadech sociálních sítí na psychiku mladých lidí, samotní teenageři mají na věc překvapivě střízlivý pohled. Nejde o bezpodmínečnou obranu TikToku nebo Instagramu. Naopak – mnozí otevřeně mluví o šikaně, toxickém obsahu, manipulaci algoritmů nebo o tom, že sociální sítě dětem často berou dětství rychleji, než si dospělí uvědomují.
„Dnes jsou na sociálních sítích i děti mladší deseti let a setkávají se tam s výsměchem nebo kritikou, aniž by si to často uvědomovaly,“ říká osmnáctiletá Veronika. Úplný zákaz si sama představuje jen těžko, zároveň si ale nemyslí, že by šlo o něco nepřekonatelného. „Kdyby to platilo pro všechny, asi bych s tím byla v pohodě,“ dodává.
Právě pocit férovosti se v odpovědích opakoval často. Patnáctiletá Anička přiznává, že kdyby zákaz dopadl jen na ni nebo část vrstevníků, nesla by ho těžce. Pokud by ale stejná pravidla platila pro všechny, dokázala by je přijmout. A sama vidí i jasné výhody regulace. „Aspoň by malým dětem nepsali úchyláci,“ shrnuje bez okolků problém, před kterým odborníci varují už roky.
Teenageři přitom sociální sítě nevnímají jen jako zdroj zábavy nebo nekonečného scrollování videí. Pro většinu z nich jsou především základním komunikačním nástrojem. „Nevěděl bych, jak se jinak spojit s přáteli,“ říká šestnáctiletý Oliver. Přesto i on podporuje přísnější pravidla. Podle něj se mladší děti dostávají k obsahu i názorům, které pro ně nejsou vhodné. „Udělaly by se prostě sociální sítě pro děti,“ navrhuje.
Právě tahle ambivalence se v odpovědích objevovala nejčastěji. Mladí lidé dobře vidí rizika online prostoru, ale zároveň si neumějí představit, že by z něj úplně zmizeli. Sociální sítě jsou pro ně místem, kde udržují přátelství, sdílejí zážitky, sledují dění nebo hledají informace. Zákaz proto vnímají spíš jako krajní řešení.
Austrálie – jako první země na světě zavedla v prosinci 2025 zákaz sociálních sítí pro děti mladší 16 let.
Velká Británie – připravuje přísnější regulaci sociálních sítí pro osoby do 16 let; ve hře jsou zákazy, ověřování věku i omezení obsahu.
Francie – prosazuje zákaz přístupu na sociální sítě pro děti do 15 let, cílem je zavedení od září 2026.
Španělsko – plánuje zákaz sociálních sítí pro osoby mladší 16 let.
Portugalsko – vláda schválila návrh, podle něhož budou uživatelé ve věku 13 až 16 let potřebovat souhlas rodičů; zároveň se zpřísní omezení pro děti do 13 let.
Německo – vláda připravuje potenciální zákaz pro děti do 14 let a omezení pro teenagery do 16 let. Počítá se s přísným ověřováním věku, „bezpečnými“ verzemi sítí pro mladé a omezením návykových algoritmů.
Norsko – plánuje do konce roku 2026 zavést přísný zákaz sociálních sítí pro osoby do 16 let.
Nový Zéland, Malajsie a Indie – všechny tyto země také navrhly omezení nebo zákaz sociálních sítí pro děti.
Osmnáctiletý Ludvík považuje hranici 16 let za příliš přísnou. Regulace podle něj smysl má, ale spíš v kombinaci s nižším věkovým limitem nebo větším dohledem rodičů. „Menší děti by se vyhnuly tomu, že tam dají něco, čeho budou později litovat,“ myslí si.
Z ankety tak vychází možná překvapivý závěr. Čeští teenageři se sociálních sítí slepě nezastávají. Naopak velmi dobře chápou jejich temnější stránku a často o ní mluví otevřeněji než dospělí. Úplný zákaz by ale většina z nich nevnímala jako ideální řešení. Místo odstřižení od online světa by spíš chtěli jasnější pravidla, větší bezpečnost a rozumnější kontrolu.
Debata o vlivu sociálních sítí na děti a dospívající však rozděluje nejen politiky, ale i odborníky. Zatímco část z nich podporuje přísnější regulaci nebo věkové limity, jiní upozorňují, že samotný zákaz problémy mladých lidí nevyřeší. Proti plošnému omezování se staví například členové Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti (IRTIS) Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Opatrnost vůči plošným zákazům doporučuje například členka týmu IRTIS Michaela Šaradín Lebedíková. „V tomto ohledu se může zdát, že plošný zákaz je nejjednodušší řešení. V současné době ale neexistuje dostatek odborných závěrů, které by jednoznačně podporovaly pozitivní dopady celoplošných zákazů,“ vysvětluje. Hrozí tak podle ní, že zavedeme opatření, která mohou napáchat nejasné škody a psychickému zdraví dospívajících spíše uškodit.
„Dospívající na internetu i sociálních sítích vyhledávají obsahy, které souvisí s jejich potřebami. To ale může být pozitivní i negativní. Pokud má například dospívající psychické problémy a na sociálních sítích je dále vystavený zraňujícím obsahům, je nanejvýš pravděpodobné, že přes zákaz tyto obsahy najde jinde na internetu,“ říká David Šmahel z Fakulty sociálních studií MU, který téma používání internetu adolescenty dlouhodobě zkoumá.
Samotný zákaz navíc podle něj psychické problémy adolescenta nevyřeší – a spíš než řešit důsledek je podle Šmahela třeba pátrat po příčině.






Americký prezident Donald Trump řekl listu The New York Times, že dohoda, které dosáhl s Íránem, nakonec zajistí, že plavba Hormuzským průlivem bude trvale bezplatná. Uvedl také, že obnoví vojenské útoky na Írán, pokud Teherán nepřistoupí na konečnou dohodu o svém jaderném programu, anebo ze Spojených států učiní „strážce Blízkého východu“ výměnou za pětinu příjmů regionu.



Radnice Prahy 3 prověřuje podle Deníku N podnájem v bytě, který si pronajímá vedoucí úřadu vlády Tünde Bartha. Je v něm evidovaná, ona ani její rodina tam ovšem nebydlí. Využívají ho dvě studentky ze Slovenska. Městská část má proto podezření na nepovolený podnájem, za který hrozí až výpověď z nájmu. Bartha uvedla, že studentky za byt nic neplatí.



Čtvrteční druhý zápas českých fotbalistů na šampionátu v Americe proti Jihoafrické republice bude rozhodovat americká sudí Tori Pensová.



Ruský oligarcha Roman Abramovič se nemůže zbavit svého, řekněme, prokletí. Zůstal věrný Kremlu, dostal se k ještě většímu bohatství – beztrestně si ponechal tři miliardy dolarů v hotovosti od tehdy nejbohatšího Rusa Michaila Chodorkovského za fúzi, k níž nedošlo. A od té doby musí Vladimiru Putinovi sloužit.



Vláda v pondělí schválila návrh zákona, který nahrazuje financování veřejnoprávních médií z poplatků příspěvkem ze státního rozpočtu. Česká televize by měla v příštím roce získat z rozpočtu 5,74 miliardy korun, což je o jednu miliardu méně, než letos plánuje vybrat z poplatků. Český rozhlas by měl mít z rozpočtu příjem 2,065 miliardy Kč, tedy zhruba o 400 milionů proti letošku méně.