„Asi jste překvapení, že mě tu vidíte.“ Mrtvý muž na Everestu promluvil na horolezce

V posledních týdnech se na sociálních sítích znovu objevuje téma nebezpečí výstupů na Mount Everest. Uživatelé TikToku připomínají takzvanou zónu smrti, oblast v nadmořské výšce přes osm tisíc metrů, kde lidské tělo bez podpory kyslíku rychle selhává. Právě tam se v roce 2006 odehrál jeden z nejdramatičtějších příběhů moderního horolezectví.

Zázrak v zóně smrti

V květnu 2006 dosáhl Australan Lincoln Hall vrcholu Everestu. Jenže během sestupu ho postihla těžká forma mozkového edému způsobeného nadmořskou výškou. Začal halucinovat a ztratil vědomí. Spolulezci v čele se šéfem expedice Alexandrem Abramovem se podle dostupných svědectví snažili Halla několik hodin oživit. Když nereagoval, jim docházel kyslík a padala tma, sundali mu část výstroje a nechali ho v zóně smrti ve výšce zhruba 8 500 metrů nad mořem. Následující ráno, 26. května, obdržela Hallova rodina zprávu, že padesátiletý horolezec na Everestu zahynul.

Jenže Lincoln Hall nezemřel.

Ještě téhož dne ho při výstupu náhodou objevil jiný horolezec – tehdy pětačtyřicetiletý Američan Dan Mazur, který stoupal vzhůru se šerpou a dalšími dvěma lezci. „Narazili jsme na něj úplně nečekaně. Seděl na hraně hřebene, na jedné straně měl sráz, který padal dolů asi osm tisíc stop. Ruce měl vytažené z péřového obleku, na sobě jen tenkou fleecovou mikinu. Neměl čepici, rukavice ani brýle. Žádný kyslík. Žádnou výbavu. Jen tam seděl a civěl před sebe,“ popsal později v rozhovoru pro server People Mazur.

Mazur s ostatními horolezci tak na Australana narazili v prostředí, kde by i zdravý člověk vydržel bez úhony jen velmi krátce. „On byl přece ,mrtvý‘, takže si lidé, kteří s ním byli, jeho věci vzali,“ pokračoval Mazur. „Slyšel jsem, že mu při snaze o oživení strkali prsty do očí a on stejně nereagoval. Mysleli si, že je po něm. Možná byl skoro mrtvý. Někteří mi pak říkali, že udělali všechno, co mohli,“ dodal ještě.

Jo, kamaráde, hodně překvapenej

To, co podle Američana následovalo, zní dnes až absurdně. Když se k Hallovi přiblížili, promluvil na ně: „Musíte být překvapení, že mě tady vidíte.“ Mazur reagoval spontánně: „Jo, kamaráde, jsem fakt hodně překvapenej, že tě tady vidím.“ Setkání s Halllem znamenalo okamžitou změnu plánů. Podle Mazura nebylo o čem přemýšlet. „Ani na vteřinu jsme nezaváhali, že bychom se nezastavili. Jak bych mohl jen tak projít kolem někoho v takovém stavu?”

Mazur se nejprve snažil Halla přimět, aby si zapnul bundu a oblékl rukavice a čepici. Jenže Hall si je stále sundával. „Jeho prsty vypadaly jako svíčky. Promrzlé do poloviny, voskové, žluté. Bylo minus dvacet, možná minus třicet stupňů. Naštěstí nefoukal vítr,“ líčil bezvýchodnou situaci Mazur. „Říkal jsem mu: ,Podej mi ruku, kámo. Tohle je tvoje rukavice. Tak si ji vezmi. Kde máš čepici? Zapni si bundu.‘ Jenže on se choval jako tříleté dítě.“

Hall byl v tu chvíli připnutý karabinou k sněhovému kotvícímu kolíku, aby nespadl. Nedostatek kyslíku v mozku u něj zřejmě vyvolával halucinace. „Měl pocit, že je na lodi,“ vzpomínal Mazur. „Říkal věci jako: ,To je ale divná plavba, co?‘ nebo ,Tak vy jste na téhle lodi taky?‘“

Návrat mezi živé

Nepravděpodobní zachránci mu dali tyčinky Snickers, vodu a trochu kyslíku z náhradní láhve. Hall začal postupně vnímat a podařilo mu se začít hýbat. Díky logu na bundě se jeho zachráncům podařilo zjistit, ke kterému základnímu táboru patří. Horolezci proto tábor neprodleně kontaktovali s neuvěřitelnou zprávou: Lincoln Hall žije.

Mazur a jeho skupina se kvůli záchraně vrcholu vzdali. „Ty čtyři hodiny, které jsme ztratili, by udělaly pokračování příliš riskantním,“ vysvětloval. „Odpoledne přicházejí bouře a my jsme spotřebovali hodně kyslíku jen tím, že jsme tam seděli. Ale celý ten zážitek mě hluboce zasáhl. Cítím obrovský respekt k hoře i k té situaci. Najednou si připadáte strašně malí. Úplně titěrní.“

Lincoln Hall se nakonec plně zotavil. Lékaři jej léčili s omrzlinami a otokem mozku způsobeným výškovou nemocí. Za návrat mezi živé zaplatil na poměry Everestu poměrně nízkou cenu – přišel o palec u nohy a konečky prstů. Příběh muže, který byl na Everestu prohlášen za mrtvého a o den později nalezen živý, tak zůstává dodnes jedním z nejsilnějších svědectví o tenké hranici mezi životem a smrtí v himálajské zóně smrti.

Zdroj: people.com