Architektka jim rozmluvila pergolu. Teď mají „živý strop“ a jezero, které se čistí samo

Na ploše 2130 m² v podhůří Šumavy vznikla zahrada, která propojuje prvorepublikový dům s okolní krajinou způsobem, jenž je spíše o prožitku než o dekoraci. Centrálním motivem se stalo přírodní koupací jezero, které spolu s ovocným sadem, svažitým terénem a citlivě volenými výsadbami vytváří klidný, přirozeně působící celek. Místo pracuje s vodou, výhledy i proměnami ročních období a nabízí rodinné zázemí, kde se architektura postupně rozpouští v krajině.

Zahrada je koncipována jako místo rodinné rekreace, ale zároveň jako promyšlený krajinářský celek, který pracuje s terénem, výhledy, vodou i historickým kontextem stavby. Hlavním motivem se stalo propojení domu s přírodou a vytvoření prostoru, který nepůsobí jako dekorace, ale jako přirozená součást místa. Projekt vznikl ve spolupráci týmu Ferdinand Leffler, Lenka Táborská a Ruby Pavoučková z ateliéru Flera, realizaci zajistila společnost Virtoni a vodní prvek vznikl ve spolupráci s Kořenovky.cz.

Související

10 fotografiíProhlédnout si 10 fotografií

Toskánsko kousek od Kolína. Sestry proměnily omšelou tvrz v italskou vilu, o které samy snily

Od tůňky ke koupacímu jezeru

Hlavní ideou návrhu bylo vytvořit zahradu, která bude žít – nejen vizuálně, ale i funkčně. Klíčovou roli v tom sehrála voda, která se postupně proměnila z drobného prvku v dominantní kompozici.

„Cílem bylo vytvořit přírodně laděnou zahradu, kde bude zachován sad a hlavně do zahrady dokážeme dostat život pomocí vodního prvku. Klienti nejprve uvažovali o menší tůňce s potůčkem linoucím se zahradou. Návrh jsme několikrát přepracovali, až jsme skončili s požadavkem na koupací jezero,“ říká Lenka Táborská.

Jezero se tak stalo výsledkem dlouhého hledání rovnováhy mezi estetikou, přírodou a reálným užíváním prostoru, díky promyšlenému kořenovému systému se čistí samo. Nejde o dekorativní vodní plochu, ale o funkční ekosystém, který má v zahradě zásadní roli.

Související

22 fotografiíProhlédnout si 22 fotografií

Žádná ruina za euro. Matěj si na Sicílii vybral dům, který má duši, a popsal, co to obnáší

Předzahrádka a krajina za domem

Samotné rozdělení zahrady na dvě výrazně odlišné části nevzniklo uměle, ale přirozeně reagovalo na charakter domu i jeho zasazení do krajiny. Přední část působí klidněji a formálněji, zatímco zadní část se otevírá do svahu a postupně přechází v krajinu.

„To vzešlo zcela přirozeně z charakteru domu a jeho usazení na pozemku. Jelikož se jedná o prvorepublikový dům v zástavbě, předzahrádka si žádala trochu formálnější přístup, zatímco v hlavní části zahrady za domem už jsme si mohli dovolit se zvětšující se vzdáleností od domu dát větší prostor přirozenější zahradě s ovocným sadem,“ vysvětluje Táborská.

Tento přechod mezi strukturou a volností je jedním z hlavních principů celého návrhu. Zatímco u domu zahrada rámuje architekturu, v dálce se rozpouští v přírodě.

Živá pergola místo stavby

Jedním z nejvýraznějších zásahů je netradiční řešení zastínění v blízkosti domu. Místo klasické pergoly vznikl živý prvek tvořený tvarovanými lipami, které vytvářejí zelený strop.

„Byl to určitý kompromis. K původnímu prvorepublikovému domu byla přistavěna zimní zahrada a už jsme nechtěli do zahrady přidávat další pevné objekty, pergolu v obvyklém pojetí. Zároveň ale majitelé chtěli vytvořit přistíněné venkovní posezení a právě takové, z tvarovaných topiarů klienti viděli u realizátora jejich pražské zahrady,“ dodává Táborská.

Zobrazit
26 fotografií

Výsledná atmosféra nevzniká z jednotlivých prvků, ale z jejich vztahů. Klíčovým místem je spojení vody a sadu, které definuje celou kompozici. „U této zahrady je zásadním momentem umístění přírodního jezera na okraj ovocného sadu ve svahu, který se pomalu mírně zvedá nad jezerem. Toto spojení vytváří zcela jedinečnou atmosféru a přitahuje pohledy. Myslím, že pokud jste v domě nebo v zahradě, jen těžko se budete koukat jinam.“

Zdroj: autorský text, ateliér Flera