Architekti zkrotili 37 metrů pro pětičlennou rodinu. Místo postelí jim navrhli kajuty

Před stěhováním dostal každý člen nekompromisní ultimátum: do nového domova si smí přinést jen dvě krabice osobních věcí.

V „patře“ je pak ložnice rodičů, kromě matrací se do konstrukce patra vešly i výklopné úložné prostory. Na vložené spací patro směrem k oknu plynule navazuje vodorovná válecí síť, která rodině slouží místo gauče.

Každý člen rodiny si s sebou do nového bytu zvládl přinést jenom 2 krabice osobních věcí.

V interiéru je využitý doslova každý centimetr.

V chodbě jsme pak doplnili pár úložných prostor na boty a svršky a malou šatní skříň kombinovanou s příležitostnou pracovnou.

Před stěhováním dostal každý člen nekompromisní ultimátum: do nového domova si smí přinést jen dvě krabice osobních věcí. |

Foto: Radek Šretrr Úlehla

Když chybí podlahová plocha, musíte stavět do výšky. Architekti Alexandra a Jakub Hoffmannovi otestovali limity moderního bydlení a navrhli pro pět lidí domov, kde má každý centimetr svůj smysl. Podívejte se, jak funguje domácnost, která odmítla syndrom satelitních městeček a raději se uskrovnila v centru.

Pro většinu rodin je to nepředstavitelný logistický horor, pro ně realita, kterou by neměnili. Když se pětičlenná rodina rozhodla opustit nájemní byt o velikosti 85 metrů čtverečních a přestěhovat se do vlastního, který měl pouhých 37,5 metru, okolí to vnímalo spíše jako sociální experiment.

Před stěhováním dostal každý člen nekompromisní ultimátum: do nového domova si smí přinést jen dvě krabice osobních věcí. Všechno ostatní muselo pryč.

„Mikrobyty nejsou novinkou, ale obvykle se navrhují pro singles, maximálně pro bezdětný pár. Případně slouží jako dočasné airbnb. Vtěsnat na takto malý půdorys pětičlennou rodinu pro trvalé žití byla obrovská výzva,“ říkají architekti Alexandra a Jakub Hoffmannovi z HURÁ STUDIA. Projekt pro ně byl hledáním absolutní hranice toho, co je v moderní architektuře ještě únosné a komfortní.

Tři stoly jsou zbytečnost, děti tvoří na zemi

Klíč k úspěchu neležel v katalozích s nábytkem, ale v hlavách samotných klientů. Rodina měla proces minimalismu vnitřně odpracovaný a detailing každodenního života probrala s architekty do nejmenších detailů.

„Hodně jsme analyzovali, jak jednotliví členové i rodina jako celek fungují. Díky tomu jsme zjistili, kolik věcí v bytech držíme jen ze setrvačnosti,“ popisují architekti. Ukázalo se například, že není nutné dětem projektovat tři psací stoly, protože i ve velkém bytě si kluci nejraději kreslili a hráli na zemi.

Ušetřené metry tak autoři mohli investovat tam, kde to rodině dávalo největší smysl. Prioritou se stala plnohodnotná, velkorysá kuchyň, protože rodiče i děti rádi vaří, a masivní společný stůl – centrum rodinného vesmíru, u kterého se jí, tvoří a hrají deskové hry.

Když chybí plocha, roste se do nebe

Zásadním trumfem bytu byla nadstandardní výška stropů. Architekti proto přestali uvažovat v ploše a začali prostor skládat vertikálně. Vznikla vestavěná patra, která se doslova krejčovsky přizpůsobila tělům obyvatel.

Úložné prostory byly realizované na míru.

Kuchyňská linka plynule přechází do poloostrůvku, který slouží jako jídelní stůl, pracovna ale i jako prostor pro trávení společného času. Kuchyňské úložné prostory a poličky jsou vytvarovány a umístěny tak, aby se daly použít jako přístupové schůdky do patra.

Nespornou výhodou jsou velké světlé výšky místností (3,1 a 3,3 m), díky čemuž se nám povedlo podlahovou plochu téměř zdvojnásobit, protože bylo možné uspořádání jednotlivých pokojů řešit i vertikálně.

Byt sestává ze dvou místností o ploše zhruba 12 m2, koupelny, samostatného záchodu a chodby.

Zobrazit
11 fotografií

„Vycházeli jsme z reálných rozměrů klientů. Změřili jsme si je vestoje i vsedě. Tím jsme určili minimální podchodnou výšku v kuchyni a zároveň pohodlnou výšku pro sezení na posteli v patře. Do milimetrů, které zbyly mezi tím, jsme museli napěchovat nosnou konstrukci, matrace a úložné prostory,“ vysvětlují autoři návrhu. Velká část navrhování proto probíhala formou simulací přímo na místě v surové stavbě, kde se zkoušely výšky schodů i průchody kolem kuchyňského ostrůvku.

Nejoriginálnějším prvkem se stal dětský pokoj. Tři klasické postele by prostor spolehlivě zabily. Architekti proto pokoj rozsekali na čtyři rovnocenné boxy. Tři z nich slouží jako soukromé „lodní kajuty“ pro syny, čtvrtý jako společná šatna a chill-zóna.

Soukromí? Když je nejhůř, jdou na záchod

Otázka, která napadne každého: Jak na 37 metrech neztratit rozum a právo na soukromí?

„Klienti k tomu od začátku přistupovali s obrovským nadhledem. S humorem říkali, že když bude chtít mít někdo absolutní klid, půjde na záchod,“ usmívají se Hoffmannovi. Architektonické řešení ale klukům paradoxně přineslo víc soukromí než v běžném panelákovém pokoji. Když zalezou do své dřevěné kajuty, jsou pro zbytek bytu neviditelní. Mají svůj vlastní mikrosvět.

Vzdušnosti bytu pomáhají i netradičně vysoká, členěná okna, která interiér zaplavují přirozeným světlem. Právě kvůli nim musely být vestavby odsunuty hlouběji do interiéru, aby šla křídla oken bez problému otevírat.

Obývák, který končí až v parku

Projekt z HURÁ STUDIA, který soutěžil v silné konkurenci 215 realizací v prestižní anketě Interiér roku 2025, otevírá zásadní otázku o budoucnosti městského života. Ceny nemovitostí vyhánějí rodiny na periferie měst, odkud pak tráví hodiny dojížděním. Tento koncept ukazuje alternativu: vyměnit metry za lokalitu.

Rodina totiž své bydlení nevnímá jako vězení ohraničené vchodovými dveřmi. Kavárny, městské parky, hřiště a knihovny v nejbližším okolí berou jako přirozené rozšíření svého obýváku. Funkce města zkrátka nemusí duplikovat doma.

„Pro většinu rodin znamená vlastní bydlení kompromis,“ uzavírají architekti Alexandra a Jakub Hoffmannovi. „Buď zvolíte kompromis v podobě dojíždění ze satelitu za městem, nebo uděláte kompromis v metrech čtverečních, ale zůstanete v centru dění. Tato rodina ukázala, že ta druhá cesta může být překvapivě komfortní a inspirativní.“

Zdroj: autorský článek, HURÁ STUDIO

Prohlédnout 11 fotografií