reklama
 
 

Je tady ošklivý oheň! Od tragédie Apolla 1 uplynulo 50 let, smrti kosmonautů se dalo zabránit

27. 1. 2017 9:36
Před 50 lety, 27. ledna 1967, shořela při přípravě prvního pilotovaného letu projektu Apollo na startovací rampě kabina, v níž zahynuli astronauti Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee. Během simulace startu kosmické lodi se objevil zkrat na elektrické instalaci, který způsobil požár. Následky byly o to horší, že kabina byla naplněna čistým kyslíkem a nevhodná konstrukce vstupního otvoru lodi neumožňovala rychlou evakuaci posádky.

Dne 27. ledna 1967 během původně plánované 3,5 hodiny trvající zkoušky měla tříčlenná posádka vesmírné lodi Apollo 1 Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee vyzkoušet velké množství předstartovních činností. Start NASA plánovala o necelý měsíc později, přitom řada věcí nebyla dotažená do konce.

Ač šlo o americký projekt číslo jedna - dobytí Měsíce do konce 60. let -, vyhlášený tehdejším prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym, provázela ho řada ledabylostí.

Firma North American Aviation údajně nezískala zakázku na stavbu vesmírné lodi Apollo zrovna tím nejčistším způsobem a její zkušenosti v této oblasti nebyly valné. Na všechny nedostatky opakovaně upozorňoval zejména kapitán Apolla 1 Virgil Grissom a zoufale se potýkal s malou odezvou svých připomínek ze strany NASA. Firmu však tlačil čas, stejně jako celý americký program.

Kosmonauti se dožadovali oprav a změn. Marně

A tak v kabině zůstalo příliš mnoho rizikových věcí. "Jednalo se například o nekrytý kabelový svazek, jenž vedl pod vstupním otvorem, jímž kosmonauti i technici vstupovali do interiéru kabiny. Kabely byly téměř bez ochrany taženy po celé kabině, takže se mohly prodřít. Právě jejich poškození a následné zajiskření některého z prodřených kabelů bylo spouštěčem tragického požáru v kabině," říká Milan Halousek z České astronomické společnosti.

Jak dále uvádí, firma ve velkém množství použila vysoce hořlavé textilní tkaniny velcro, neboli suchý zip, k upevňování předmětů ve stavu beztíže a také nylon, kterým byly mimo jiné potaženy sedačky kosmonautů a částečně i stěny kabiny.

"Kosmonauti, především Virgil Grissom, na potenciální nebezpečí, které velcro a nylon v kabině představovaly, opakovaně upozorňoval. Příkaz k jeho výměně za méně hořlavý materiál však nikdo z manažerů NASA, kteří k tomu byli oprávněni, nedal. Ke změně došlo až po smrti posádky Apollo 1."

Program Apollo

Program Apollo

Vesmírný program Apollo, jehož výsledkem mělo být přistání Američanů na Měsíci, vyhlásil americký prezident John Fitzgerald Kennedy ve svém památném projevu 25. května 1961. Havárie Apolla 1 v lednu 1967 americký projekt neohrozila. Již po 2,5 letech z floridského Mysu Canaveral odstartovala posádka kosmické lodi Apollo 11 ve složení Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins a 21. července 1969 na měsíční povrch vstoupila poprvé lidská noha. Nakonec se v letech 1969 až 1972 na Měsíc podíval tucet astronautů a projekt Apollo zůstává navzdory počáteční tragédii jedním z největších úspěchů amerického vesmírného programu.

Zdroj: ČTK

Těch změn bylo podstatně více. Najednou odpovědní manažeři seznali, že dveře, které tři lidé otevírají nejméně minutu, nebo kabina naplněná ještě na Zemi čistým kyslíkem nejsou z hlediska bezpečnosti ty nejlepší nápady.

Tyhle okolnosti nedaly trojici kosmonautů nejmenší šanci uniknout z ohnivé kabiny s trojitými dveřmi a složitý systémem uzavírání, ačkoliv se nacházeli na rampě a za dveřmi měli techniky. Nakonec i oni byli přiotráveni a popáleni při marné snaze dostat posádku rychle ven. Astronauti se odmlčeli zhruba patnáct vteřin po zoufalém výkřiku "Je tady ošklivý oheň!".

"Američané provedli na lodi Apollo, nosné raketě Saturn i startovacím komplexu velké množství změn. Mezi ty nejdůležitější patřilo nahrazení hořlavých tkanin nově vyvinutou nehořlavou textilií beta, což je skelné vlákno potažené teflonem, přesně tak, jak to chtěl již předtím velitel Grissom. Dále to byla změna uzavírání poklopu vstupního otvoru tak, aby ho bylo možné otevřít do třiceti sekund. A atmosféra v kabině již nebyla na Zemi čistě kyslíková, nýbrž ji tvořila směs 60 procent kyslíku a 40 procent dusíku. Za čistě kyslíkovou se vyměňovala až po dosažení orbitální dráhy," vyjmenovává Milan Halousek.

Američané spěchali, na Měsíci chtěli být první za každou cenu

Když si dnes člověk čte o závažných nedostatcích na lodi Apollo 1, nutně se vkrádá myšlenka: Jak si NASA mohla myslet, že jí tohle vyjde?

"Do té doby jim všechno vycházelo. Měli i velké problémy, ale nakonec vždy všechno dobře dopadlo. Saturn byla úžasná nosná raketa, Apollo byla neméně úžasná kosmická loď. Ale dnešním pohledem zpět je jasné, že to chtělo trochu víc času a klidu na její konstrukci a přípravu k letu. Američané ale ten čas neměli," říká Halousek.

Zprávy americké rozvědky podle něj hovořily o tom, že Sověti jsou v souboji o Měsíc už krůček před Američany. "Dnes už víme, že to pravda nebyla, že v Sovětském svazu těžkou lunární raketu N-1 nezvládli, ale tehdy to byl pro USA veliký strašák," dodává.

Spojené státy utrpěly dle jeho slov v kosmických závodech již příliš mnoho porážek na to, aby si mohly dovolit další. SSSR měl první umělou družici, prvního živého tvora ve vesmíru i prvního kosmonauta ve vesmíru. Po Sputniku, Lajce a Gagarinovi přišlo v březnu 1965 ještě další vítězství - první člověk ve volném kosmickém prostoru, jímž byl Alexej Leonov.

"Američané si zkrátka nemohli dovolit prohrát i v souboji o Měsíc. Proto ten spěch, proto ty odhalené kabely v kabině, proto stálé a nekončící menší i větší změny v konstrukci kabiny i jejího vnitřního vybavení. Možná si říkali, že jim doposud všechno vycházelo a že to vyjde i teď."

Zdálo se to jako absolutně zbytečná smrt při pouhé zkoušce na rampě a také jako hazard s lidskými životy ve jménu vesmírného boje mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem. 

Oběťmi tohoto boje se stali i Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee. Podle Milana Halouska byl stejnou obětí i ruský kosmonaut Vladimir Komarov, který o pouhé tři měsíce později zahynul v kabině lodě Sojuz 1 při neúspěšném přistání.

"Tak jako Američané spěchali s prvním startem nové lodě Apollo, tak stejně spěchali Sověti s prvním startem nové kabiny Sojuz. V obou případech byl spěch tragický a na obou stranách, u Sovětů i u Američanů, se na tom výrazně podepisoval i politický tlak."

Nicméně smrt tří kosmonautů z Apolla 1 nebyla podle předsedy Astronautické sekce České astronomické společnosti až tak úplně zbytečná. Pomohla prý ukázat na problémy, chybné předpisy a postupy a odstranit je. Cesta pro úspěšné vesmírné mise byla otevřena.

"Uvádí se, že díky těmto změnám po tragédii Apolla 1 přežila o tři roky později výbuch kyslíkové nádrže posádka Apollo 13 a šťastně se jí podařilo dostat zpět domů. Navíc pokud by Amerika přišla o tři kosmonauty během cesty k Měsíci, tak by to pro celý program mělo asi mnohem fatálnější následky, než byla smrt tří kosmonautů během výcviku. Zní to možná krutě, ale smrt posádky Apolla 1 hodně pomohla celému programu cesty prvních lidí na Měsíc," domnívá se Milan Halousek.

Kosmonauti si předpověděli svůj osud

Vzhledem k tragickému konci Apolla 1 nutně zaujme fotografie, na níž se White, Grissom a Chaffee modlí. Snímek doprovází ironická věta, že ne že by nevěřili hlavnímu konstruktérovi, ale obrací se raději na vyšší místa. Člověka nutně napadá: Tušili kosmonauti, jak moc závadné Apollo 1 je? A proč raději nevypověděli poslušnost?

"Ano, bezesporu zvláštní fotografie," přitakává Halousek. "Ona byla věnována Josephu F. Sheovi, manažerovi a inženýrovi NASA, který měl na starosti dohled nad konstrukcí velitelského modulu Apolla. Dnes to věnování od kapitána Virgila Grissoma a zbytku posádky působí děsivě, tehdy se ale nad tím nikdo nepozastavil. Grissom byl totiž svými kritickými poznámkami známý."

Halousek připomíná, jak kapitán označil Apollo 1 za "kýbl šroubů" a o textiliích v kabině mluvil jako o "hořlavých hadrech". Vzpomíná ještě na Grissomovu větu z autobiografické knihy, kterou dokončil krátce před svou tragickou smrtí: "Jestliže zahyneme, ať se s tím lidé smíří. Děláme riskantní povolání. Dobývání vesmíru stojí za to, aby člověk riskoval život."

Tragédii Apolla 1 dodnes na floridském mysu Canaveral připomíná torzo železobetonové odpalovací rampy s pamětní plaketou. Zde v pátek 27. ledna 1967 v 18 hodin 31 minut místního času k osudnému požáru došlo.

Americký astronaut "československého" původu Eugene Cernan si s Jackem Schmittem zpívají, zatímco jdou po Měsíci během poslední mise programu Apollo. | Video: NASA |  00:32

autor: Zuzana Hronová | 27. 1. 2017 9:36

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama