Reklama
Reklama

Modrý brouk zmizel v ranní mlze. Odtajněný spis odhalil paniku kolem Mengeleho

Měl zůstat pod zámkem až do roku 2071. Švýcarsko však nečekaně odtajnilo vyšetřovací spis k Josefu Mengelemu. Dokumenty podrobně rekonstruují dramatické březnové dny roku 1961, kdy byla curyšská policie přesvědčena, že má nejhledanějšího nacistického lékaře na dosah ruky. Proč tehdy podezřelý vůz nechali odjet – a byl v něm skutečně osvětimský „Anděl smrti“?

Josef Mengele
Nacistické špičky. Richard Baer, Josef Mengele (uprostřed) a Rudolf Hoess během přátelského rozhovoru v Osvětimi.Foto: Wikimedia Commons – United States Holocaust Memorial Museum
Reklama

Ráno 8. března 1961 stáli švýcarští policisté v civilu před obytným domem v Klotenu nedaleko curyšského letiště. Z protějšího bytu sledovali okna a vchod. Uvnitř žila Martha Mengeleová, vdova po bratrovi osvětimského lékaře a od roku 1958 také Josefova druhá manželka, která sem přijela zapsat svého syna do soukromé školy.

V 7:15 vyšla Martha z domu v doprovodu neznámého muže. Dvojice nasedla do modrého Volkswagenu a odjela. Kriminalisté nezasáhli, auto nezastavili a nechali ho zmizet v ranní dopravě.

Německý novinář Günther Schwarberg, který stál za původním tipem, přitom tvrdil, že hledaného muže viděl chvíli předtím na balkoně. Jenže policisté měli svázané ruce – pokyn z Bernu, zda mohou muže zatknout, aniž by tím způsobili diplomatický incident se Spolkovou republikou, dorazil příliš pozdě.

Odtajněno o 45 let dříve

Fascikl, který celou operaci dokumentuje, shromáždila tehdejší švýcarská federální policie podřízená generálnímu prokurátorovi. V roce 2001 byl uložen do Švýcarského federálního archivu s přísnou ochrannou lhůtou až do konce roku 2071.

Reklama
Reklama

Ještě na začátku roku 2026 úřady žádosti badatelů o nahlédnutí odmítaly. Zvrat přineslo až zjištění, že dokument spadá pod zvláštní režim výzkumu spojeného s Bergierovou komisí, jež v minulosti mapovala roli Švýcarska za druhé světové války. V září 2026 tak Federální zpravodajská služba složku s minimem nutných začernění zveřejnila na internetu.

Záznamy ukazují horečnou komunikaci

  • 5. března 1961: Šéf curyšské informační služby Otto Marthaler žádá novináře Schwarberga o fotografii podezřelého a telegrafuje kriminálce do Wiesbadenu pro přesný popis.

  • Otázka do Bernu: Policie se dotazuje federálních úřadů, zda případné zatčení nezpůsobí mezinárodní komplikace.

  • 8. března 1961: Povolení k zadržení za účelem vydání do Německa sice přichází, ale až v okamžiku, kdy modrý brouk opouští sledovanou ulici.

Skutečně v autě seděl Mengele?

Zatímco novinář Schwarberg byl přesvědčen, že Mengele Švýcarům proklouzl mezi prsty, moderní historici vidí klotenskou epizodu střízlivěji.

V březnu 1961 byl Josef Mengele v Jižní Americe paralyzován strachem. Jen deset měsíců předtím, v květnu 1960, uneslo izraelské komando Mossadu z Buenos Aires Adolfa Eichmanna. Mengele okamžitě pochopil, že je dalším na řadě. V panice opustil Paraguay a ukryl se v Brazílii na odlehlé farmě nedaleko São Paula. Podle historika Christopha Mörgeliho i dochovaných deníků byl tehdy osvětimský lékař svázaný tak silnou paranoií z dopadení, že by se neodvážil překročit oceán a riskovat návrat na evropskou půdu.

Pod falešným jménem Helmut Gregor získal Josef Mengele italský pas, s nímž v roce 1949 uprchl z Evropy do Argentiny.
Pod falešným jménem Helmut Gregor získal Josef Mengele italský pas, s nímž v roce 1949 uprchl z Evropy do Argentiny.Foto: Jackdawson1970 / Wikimedia Commons

Kdo tedy seděl v Klotenu v modrém autě? Nejpravděpodobněji šlo o jiného člena vlivné rodiny Mengeleových z bavorského Günzburgu – patrně Josefova bratrance Aloise Mengeleho, který v té době stál v čele rodinné továrny na zemědělské stroje, nebo jiného zástupce rodiny, kteří Marthu ve Švýcarsku finančně podporovali. Švýcarská policie tehdy s největší pravděpodobností sledovala falešnou stopu.

Reklama
Reklama

Bezstarostné Alpy a hořký konec

Švýcarsko přesto v Mengeleho poválečném útěku sehrálo klíčovou roli. Po válce mu stačilo padělat identitu – s pasem Červeného kříže na jméno Helmut Gregor uprchl v roce 1949 přes Itálii do Argentiny.

V 50. letech se v Jižní Americe cítil tak bezpečně, že v roce 1956 přicestoval do Evropy na dovolenou. Ve švýcarském Engelbergu tehdy strávil týden na lyžích, setkal se s vdovou Marthou i se svým tehdy dvanáctiletým vlastním synem Rolfem (kterému tehdy tvrdili, že Josef je pouhý „strýc“). Nikdo ho tehdy nehledal; německý zatykač byl vydán až v roce 1959.

Klotenský poplach z roku 1961 byl poslední chvílí, kdy se Mengeleho jméno v Evropě reálně dotklo policejních složek. Zbytek života strávil lékař z Osvětimi v úkrytu v Brazílii, kde až v posledních letech života převzal doklady svého známého Wolfganga Gerharda.

Josef Mengele po válce.
Josef Mengele po válce.Foto: Arquivo Nacional, Brazilský národní archiv / Wikimedia Commons

Spravedlnosti unikal 34 let. V únoru 1979 dostal při plavání v oceánu u brazilské Bertiogy mrtvici a utopil se. Teprve exhumace v roce 1985 a definitivní analýza DNA o sedm let později potvrdily, že muž pohřbený pod cizím jménem byl skutečně lékař z Osvětimi. Švýcarský spis tak neukazuje promarněnou šanci dopadnout samotného zločince, ale především byrokratickou pomalost a nervozitu neutrální země v éře studené války.

Reklama
Reklama

Zdroj: sepos.admin.ch, swissinfo.ch, wikipedia.org, apnews.com, srf.ch, encyclopedia.ushmm.org, auschwitz.org, justice.gov


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama