Britští vědci zkoumali chování 15 skupin dvou druhů menších amazonských opiček, tamarínů pestrých a tamarínů žlutorukých. První jmenovaní se vyznačují černým obličejem, bílou srstí na ramenou, mandlovým zbarvením od pasu dolů a žijí v okolí brazilského města Manaus. Druzí mají zrzavé přední končetiny i chodidla, tělo jim pokrývá černá srst a vyskytují se v severovýchodní části Amazonie.

Na rozdíl od člověka jiné druhy primátů nekomunikují vícero jazyky. Ve svém vokálním repertoáru mají omezený počet skřeků, z nichž některé slouží k varování před nebezpečím a jiné například k namlouvání. "Zcela nové zvukové projevy si tak vytvářet nemohou," upozornil vedoucí výzkumu a profesor evoluční biologie na Anglia Ruskin University Jacob Dunn.

Se svým týmem porovnával nahrávky skřeků dvou zmíněných druhů tamarínů ze tří typů lokalit. V některých oblastech se nacházeli pouze tamaríni pestří, v některých jenom tamaríni žlutorucí a v některých oba druhy opiček. Z analýzy pořízených záznamů vyplynulo, že ve sdíleném teritoriu tamaríni žlutorucí přejímali skřeky svých sousedů z příbuzného druhu.

"Ve společně obývaných teritoriích se zvukové projevy tamarínů žlutorukých mnohem více podobaly skřekům tamarínů pestrých. Jsme přesvědčení, že k tomu došlo proto, že když opičky obývají sdílený prostor a jsou blízce příbuzné, soupeří mezi sebou o tytéž zdroje, takže si potřebují lépe rozumět, aby si mohly domlouvat pravidla," vysvětlil Dunn deníku The Guardian.

"Přestože oba druhy tamarínů mluví stejným jazykem, jejich akcenty se liší. Aby se přízvuku svých vzdálených příbuzných přizpůsobili, snaží se v rámci limitů skřeky natahovat, zvyšovat jejich tóninu nebo přidávat na hlasitosti. Říkají stejná slova, jen podobně jako u lidí trochu jinak zní," přiblížil Dunn.

Proč přejímání skřeků nefunguje i naopak a tamaríni pestří se svým příbuzným z řad tamarínů žlutorukých ve zvukových projevech nepřizpůsobovali, zatím zůstává záhadou. Dunn a jeho tým se záhadné otázce hodlají věnovat v navazujícím výzkumu.