Často se o něm mluví jen jako o „tom druhém“ portugalském městě, v němž se dělá slavné víno. Druhá největší metropole Portugalska vás ale uhrane autentičností a donutí zapomenout na naleštěné turistické skanzeny – a na konci mu budete u řeky tleskat tak jako místní.
Porto. Tahle čtvrtmilionová metropole stále žije ve stínu slavnějšího a většího Lisabonu, se svojí bohatou historií, všudypřítomnými kachlíky azulejos, nádhernými mosty klenoucími se nad řekou Douro a typickými úzkými vysokými domky je perlou západního pobřeží Evropy. A nečekejte benátský skanzen ani nablýskaný Amsterdam.
Modrá krev a ranní ticho
Kulturní šoky jsou po příjezdu do Portugalska nenápadné, ale o to překvapivější. Kdo byl někdy v jižní Evropě, ví, že děti tady po večerníčku spát nechodí – a už vůbec ne v sobotu. V Portu za to ale nemůže jen teplé klima, nýbrž fotbal. Dresy, šály, modrým sprejem nastříkané vlasy a teenagerky s logem FC Porto na mobilech. Tady mají modro-bílou snad i krev v žilách.
Kdo ale nespí večer, spí ráno. Pokud si jako my přivstanete a chcete vyrazit na snídani, narazíte. Před půl devátou ranní tu rohlík ani kafe nekoupíte.
Luxus na prodej, realita za zdí
Když jsme se konečně vydali do centra směrem k nejstarší tržnici Mercado do Bolhão, přišel třetí a nejsilnější kulturní šok: stav zdejších domů. V širším centru je neobydlený snad každý třetí objekt. Zazděná okna i dveře, opadávající kachlíky, náletová zeleň. Z některých budov zbyla jen čelní zeď, škvírami jsou vidět propadlé stropy, torza schodišť i zbytky dávného nábytku.
Nově opravených domů je poskrovnu a většina z nich nese cedulku AL (Alojamento Local) – tedy byty pro turisty. Na domy, které drží pohromadě snad jen silou vůle, ale narazíte i na těch nejprestižnějších adresách. A když už konečně objevíte otevřenou kavárnu, za tři eura dostanete celkem mizerné cappuccino. Dobrá káva se tu obecně hledá těžko, ale v maličkých místňáckých ošuntělých podnicích dostanete dobré espresso za 70–90 centů a úsměv k tomu.
16 tisíc kachliček a dechberoucí propast
Přesto Porto umí okouzlit během vteřiny. Slavná Capela das Almas (Kaple duší) je pokryta zhruba 16 tisíci ručně malovaných modrobílých kachliček, které vyprávějící příběhy svatých. A protože jsme k ní vyrazili v neděli dopoledne, dostali jsme se i dovnitř.
Od kostela vede přes okouzlující pěší zónu až nad svah k nábřeží a k hlavní ikoně: mostu Luíse I. Tam se cesta nakonec promění ve strmé úzké schody. Vyjít z nich na úzké nábřeží slavné čtvrti Ribeira, přímo pod monumentální konstrukci mostu, je doslova dechberoucí moment.
Místo fronty na Harryho Pottera raději drink
Protože nábřeží praskalo ve švech, přešli jsme spodní patro mostu do čtvrti Vila Nova de Gaia, kde sídlí slavné vinné sklepy. Místo nich jsme ale zamířili do staré tržnice Mercado Beira-Rio. Právě tady si dáváme naše první porto-tónico – drink ze suchého bílého portského, toniku a pořádné porce citronové kůry a ledu. Návyková záležitost.
Zpátky k hornímu patru mostu nás za 7 eur vyvezla kabinková lanovka a výhled na město nám vyrazil dech podruhé. Zbytek dne už patřil línému courání, popíjení drinků a architektuře kolem kostelů Igreja do Carmo a Igreja dos Clérigos.
Minuli jsme i slavné knihkupectví Livraria Lello. Platit 12 eur za vstup do místa, kde se prý J. K. Rowlingová inspirovala při psaní Harryho Pottera, se nám ale nechtělo. O ulici níž jsme objevili obchod Fernandes, Mattos & Ca. Zvenčí vypadá jako nóbl suvenýry, ale uvnitř ukrývá nádherné schodiště, skvělý výhled z horních pater a jako bonus desítky druhů azulejos, spoustu informací k jejich historii a kachličku si tu můžete dokonce sami namalovat. Bez davů.
26 pater nahoru, 26 pater dolů
Další dny už v Portu ztrácíme pojem o čase. Naše kroky vedou do interaktivního muzea World of Discoveries, které je věnované věku portugalských zámořských objevů. A jak nejsem muzejní typ, tak zdejší expozici můžu všem doporučit, dětem i dospělým. Největší zážitek totiž přichází ve chvíli, kdy nastoupíte do repliky lodi, která vás doslova proveze umělou džunglí i historií portugalských plaveb.
Po dávce kultury přichází krutá realita portského terénu: je potřeba se vyškrábat z nábřeží zpátky nahoru. Den předtím jsme podle hodinek vystoupali 26 pater a nohy dnes už protestují, naštěstí mezi domy zahlédneme spásu. Porto myslí i na unavené poutníky a veřejné eskalátory vybudované místo části jednoho z mnoha schodišť nás vyvážejí na vrchol.
Paví park a pulzující srdce univerzity
Odtud míříme k Super Bock Areně, která je obklopená nádhernými zahradami Palácio de Cristal. Výhledy na řeku Douro jsou odsud velkolepé, ale architekturu tu nečekaně zastiňuje místní fauna. Všude kolem se zcela svobodně popásají kachny, slepice, hluční kohouti a majestátní pávi. Idylu v parku trochu kazí jen místní gastro služby: dostáváme další mizerné kafe, ale naštěstí i skvělé porto-tónico.
Atmosféra nás pak definitivně pohlcuje v univerzitní čtvrti. Zapomeňte na melancholické město duchů s prázdnými domy. Tady to žije. Ulice jsou obsypané krásnými podniky, stylovými restauracemi a bary, ze kterých se do noci line smích a hudba.
Rituál na kopečku: Když město tleská slunci
Úplné finále naší návštěvy města vína ale patřilo Ribeiře a vodě. Křivolaké uličky zapsané v UNESCO, prádlo, které se suší turistům přímo nad hlavou a tentokrát překvapivě dobré kafe: v to už jsme ani nedoufali. Pozdní odpoledne je pak ideální čas pro okružní plavbu lodí podél všech šesti ikonických mostů. Pohled z paluby na barevné terasy Ribeiry dává Portu úplně jinou perspektivu. Loď vás doveze téměř na dosah otevřenému Atlantiku.
Z paluby vystupujeme zase na břehu čtvrti Vila Nova de Gaia. Tentokrát jdeme pěšky po schodech, které se klikatí mezi historickými sklady s portským vínem. Naším cílem je travnatý kopeček Jardim do Morro, který se večer mění v jedno velké pulzující mraveniště. Scházejí se tu stovky lidí, všichni sedí v trávě, popíjejí, hraje hudba a všude kolem se vznáší uvolněná atmosféra.
Když se pak slunce konečně dotkne horizontu a zalije údolí řeky zlatavým světlem, ozve se jásot a potlesk. Je to nepsaný městský rituál, kterého se účastní i místní, kteří sem chodí pokuřovat, venčit psy i dát si drink. Právě tady vám dojde, v čem je Porto výjimečné. Je to syrové, energické a trochu dekadentní město, které vás sice občas potrápí strmými kopci, ale nahoře nelitujete ani kapky potu.
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Těžké zklamání, opakovala Muchová. Popsala faktory, které ji ovlivnily, i výjimečnost Noskové
Už na kurtu během ceremoniálu na Centre Courtu dala Karolína Muchová jasně najevo, jak tvrdě ji porážka ve finále Wimbledonu zasáhla. Na následné tiskové konferenci silné zklamání potvrdila a dala nahlédnout do zákulisí fascinující české bitvy mezi ní a novou šampionkou Lindou Noskovou. Pro svou kamarádku měla jen slova respektu a obdivu.
ŽIVĚ Ruský útok zabíjel. Bombardování nepřežilo šest lidí a dítě, plameny krotili hasiči
Nejméně pět lidí – včetně dítěte – zabil ruský útok leteckými pumami na ukrajinské město Sumy, dalších 30 osob utrpělo zranění. Na platformě Telegram to uvedl šéf správy Sumské oblasti Oleh Hryhorov. Ruský útok leteckými bombami na město Slovjansk v Doněcké oblasti zabil jednoho člověka a tři další zranil, napsal později server Ukrajinska pravda s odvoláním na úřady.
„Snaží se nás zastrašit.“ Trump zuří kvůli článku o daru od Arabů, autoři byli předvoláni
Vláda amerického prezidenta Donalda Trumpa poslala předvolání několika novinářům deníku The New York Times (NYT) před federální velkou porotu kvůli jejich článku o bezpečnostních nedostatcích nového prezidentského speciálu Air Force One. Ten Spojené státy dostaly darem od Kataru. Deník označil postup ministerstva spravedlnosti za pokus zastrašit média a útok na svobodu tisku.
Tragédie v Brně. Při havárii po startu zahynuli dva motocykloví závodníci
Na Masarykově okruhu v Brně dnes zemřeli dva jezdci po nehodě při závodu silničních motocyklů v rámci seriálu Alpe Adria Championship.
Český tenis je ve skvělých rukou, žasne Laver. McEnroe prý nic podobného neviděl
Vypadalo to na nečekaně krátkou podívanou s nulovou zápletkou. Nakonec nabídlo historicky první české finále tenisového Wimbledonu epické drama, o kterém básní i ty největší hvězdy tohoto sportu. Pochvalu sklízí vítězka Linda Nosková i poražená Karolína Muchová.