Porto, město melancholie, skvělého vína a prudkých schodů

Tržnice Bolhão i po rekonstrukci slouží původnímu účelu. Nakoupíte tu čerstvé květy, ovoce, ale i spoustu typických portugalských surovin. Leccos s turistickou přirážkou, leccos i za normální ceny.

Strmé kopce a domy mnohdy na šířku jednoho okna. Právě kvůli nepohodlí, regulaci nájemného a dědickým zákonům se Porto začalo v 70. letech vylidňovat směrem na předměstí. Dnes se město snaží podporovat obnovu, gentrifikace je tu ale obrovská.

Kachlíky a modré nebe nad Portem, to je záruka pohodového odpoledne. Třetí den už jsme si kafe nekupovali jinde než v omšelých kavárničkách pro místní, ale porto-tónico umí udělat dobře snad všude.

Výhled na řeku Douro a Ribeiru je od horní stanice lanovky na Jardim do Morro dechberoucí. Večer se tu v parku sejdou spousty místních i turistů a sledují západ slunce – bez toho by návštěva Porta nebyla kompletní.

Ponte de Dom Luís I., most Ludvíka I. Ikonická stavba spojuje Ribeiru a Vila Nova de Gaia. Na horní mostovce se lidé co chvíli vyhýbají projíždějícímu metru (z našeho pohledu spíš rychlotramvaji). Tohle panorama dělá Porto Portem.

Lanovkou se za 7 eur projedete z nábřeží k Jardim do Morro, za 10 vás odveze i zpátky. Vznášet se nad řekou je rozhodně hezký zážitek – i když cesta trvá asi 3 minuty.

Když se dva perou, třetí se směje. Po zákazu dovozu francouzského vína do Anglie se víno začalo importovat z Portugalska, trvanlivost mu měla prodloužit vinná brandy. Rozsáhlé sklady portského tu stojí a používají se dodnes.

Uličky Ribeiry nabízí směs vůní i hru světel. Fotbalové vlajky i sušící se prádlo tady visí turistům kousek nad hlavou, zatímco se z oken linou vůně portugalské kuchyně. Nutno podotknout, že voní lépe, než chutná.

Vlakové nádraží na São Bento patří k nejkrásnějším stavbám ve městě i nejkrásnějším nádražím v Evropě. Vlaky ze stanice vjíždí rovnou do tunelu, výzdoba je tu – jak jinak – z azulejos.

V obchodě Fernandes, Mattos & Ca. si můžete zblízka prohlédnout stovky starých i moderních azulejos a třeba si nějakou koupit (nebo sami namalovat).

Portugalské národní koláčky Pastéis de Nata z pekařství Manteigaria musíte ochutnat, lepší nikde nemají a testovali jsme to důkladně. V pobočce u tržnice Bolhão na Rua de Santa Catarina můžete sledovat jejich ruční přípravu – správný koláček musí být trochu připálený, jinak nechutná, jak má.

Domy, které drží už jen silou vůle, v Portu najdete i na nejprestižnějších adresách v centru města. U některých se bojíte, že vám doslova každou chvíli spadnou na hlavu.

Cestou do Muzea objevitelů projdete pořádný kus nábřeží, nebo se můžete svézt historickou tramvají č. 1. Pěší cesta místo turisty přeplněného vozu nabídne typicky omšelou portskou atmosféru.

Budova Armazens Cunhas je jednou z mála art decových budov v Portu. Nově zrekonstruovaná doslova září na celé náměstí Praça de Gomes Teixeira kousek nad slavným kostelem Igreja dos Clérigos.

Čím blíž k řece, tím strmější kopec. Tyhle schody vedou z nábřeží Vila Nova de Gaia k parku nad ním, do Jardim do Morro. Cesta lanovkou zase nabízí výhled na řeku.

Umění je v Portu všudypřítomné nejen v galeriích a muzeích, ale i na domech a starých zdích. Kde nejsou kachličky azulejos, tam je aspoň murál.

Portská čtvrť Ribeira je zapsána na seznamu UNESCO, Ribeira v portugalštině znamená břeh řeky.

Uličky mezi sklady vína ve Vila Nova de Gaia mají svůj kus romantiky