Roztomilá grafika a snadné ovládání, kdy se víceméně spoléhá na řetězovou reakci pádů jednotlivých objektů na sebe, udělaly z Angry Birds globální fenomén. Zpracovat tuto čistě fyzikální hříčku do podoby celovečerního dějového filmu ale znamenalo podobnou výzvu jako zfilmovat Tetris coby existenciální drama.
První snímek Angry Birds se objevil v roce 2016, stál kolem 70 milionů dolarů a celosvětově utržil kolem 350 milionů. Disneymu, který navíc nedávno spolknul nejlukrativnější animační studio Pixar, nebo konkurenčnímu DreamWorks, proslulému sériemi Shrek či Kung-fu Panda, se Angry Birds komerčně ani nepřiblížili. Každá nová disneyovka a pixarovka nyní míří k tržbám kolem miliardy dolarů a cokoli pod tři čtvrtě miliardy je považováno za propadák. Animační divize studia Sony, která má na svědomí Angry Birds, hraje s animační divizí studia Fox, jež stojí například za čtyřdílnou Dobou ledovou, vyloženě druhé či třetí housle.
V portfoliu Sony najdeme jako největší hity třídílný Hotel Transylvánie, dvoudílné 3D Šmouly či dvoudílnou ztřeštěnost Zataženo, občas trakaře. Filmy, na něž se nikdo opravdově netěší a nikdo nežádá pokračování. Nicméně když už se v nabídce kin objeví, rodičům nezbývá nic moc jiného než jít se svými ratolestmi a tiše oněch několik desítek minut protrpět.
Překvapivé je, že druhý díl Angry Birds do českých kin dnes přichází již s pověstí, že je lepší než jednička. Jak poznamenala jedna americká recenzentka, "i prasata mohou létat a dvojky se můžou povést lépe než první pokusy".
Těžko říct, zda tomu dát za pravdu. Druhý díl má v sobě hodně chaotické energie a je ekvivalentem fastfoodového jídla s hodně kaloriemi, ale malou výživovou hodnotou. Stojí za ním každopádně tvůrci, kteří před lety určovali, co je trendy v animované televizní produkci. Jeden z režisérů Thurop Van Orman byl autorem krásně praštěných The Marvelous Misadventures of Flapjack, spolurežisér John Rice ještě nedávno patřil k týmu, který dělal populárního Ricka a Mortyho. Za scénářem pak bohužel stojí Peter Ackerman, jenž se v oblasti animáků nechvalně zapsal otravnými snímky Doba ledová 1 a 3.
Celý problém Angry Birds spočívá v tom, že šlo vždy jen o design a nikdy o příběh. Souboj mezi nelétavými ptáky a bůhvíproč zelenými prasaty postrádá byť jen možnost vtisknout do tohoto antagonismu nějakou hlubší mytologii, která jinak bývá součástí mnohých videoher.
Zde musí být úplně uměle dotvořena geografie a demografie, což ale v zásadě obnáší jen načrtnout dva přeplácané ostrovy, na nichž se podle potřeb může nacházet cokoli, a zároveň na žádném z nich nikdy to, co by obyvatelé zrovna nejvíc potřebovali.
Každý detail, předmět, budova, instituce či vehikl se tu jen magicky "vytahují z klobouku", aniž by o nich někdo předtím věděl. Ani společenství ptáků, ani prasat nemá řád či strukturu. Můžeme se tomu smát nebo to považovat za zbytečné. I takoví Šmoulové, kde je na rozmnožování jediná Šmoulinka, jsou ale po ostatních stránkách promyšlenější.
Vše, co v Angry Birds existuje, tu je jen proto, aby tvořilo další "level" či misi. Takto se záhadně v moři objeví třetí ledový ostrov, kde vládnou zlí orlové, kteří umí létat, a nelétaví ptáci a prasata se proti nim musejí spojit. Jak hlásají plakáty, stávají se z nich "frenemies", což bychom do češtiny přeložili asi jako "přátelovníci" nebo "kamarádovatelé".
První díl, jenž byl podobně prázdný, si alespoň vysloužil promyšlenou konspirační teorii. V ní byl obsažený narativ obrany proti imigrantům. Hlavní rozzlobený pták Ruďák přesvědčuje "naivní sluníčkářské ptáky", že prasata jsou zlá a nebezpečná, ale nikdo mu nevěří. Teprve až prasata ukradnou ptákům vejce a Ruďák se vydá na vítěznou záchrannou misi, všem dojde, že ne všichni cizinci jsou "kulturní obohacení".
Američtí příznivci směru alt-right v příběhu našli obrovské množství paralel s dnešní dobou, zatímco oponenti se jim vysmívali, že Ruďák je podobně emočně nestabilní jako Donald Trump a to, jak to neumí s holkami, ho zařazuje do subkultury incelů (nedobrovolných celibátníků), z nichž se obvykle líhnou extremističtí teroristé, již mají v USA na svědomí více životů než radikální islamisté.
Druhý díl v tomto ohledu americké ultrapravičáky nepotěší, protože se veze zpět do "politicko-korektní propagandy", jako ostatně většina ostatních animáků oslavujících diverzitu a prosazujících rovnoprávnost žen.
Ruďák v druhém díle představuje typicky "toxicky maskulinního" jedince, který se neustále chvástá a má potřebu být obdivován, ale ve skutečnosti si nedovede přiznat vlastní nekompetenci a to, jak zaostává ve vývoji. Hravě ho předčí vědkyně a vynálezkyně Stříbrnka, která jako jediná ve snímku uvažuje racionálně, byť si s sebou nosí i dost klišé navázaných na stereotyp trhlého vědátora.
Zápletka s pomstou se navíc točí kolem dávno neopětované lásky, a tak konflikt zažehná znovuvzkříšený něžný cit, a ne více hněvu. Zatímco první film říkal, že hněv je někdy správný, nyní poselství obrací.
Kulisy zůstávají víceméně stejné, stále připomínají hlavně výstavu cukrátek - jako by tu ani nebyli živí tvorové, ale jenom různé formy cukru, želé, pěny a vaty. Většina scén drží pohromadě tenoučkou nitkou a spousta gagů spočívá čistě v tom, že se někdo chová zcela nepřístojně dané situaci, jako by trpěl poruchou pozornosti nebo osobnosti.
Angry Birds ve filmu 2
Režie: Thurop Van Orman a John Rice
Falcon, česká distribuční premiéra 29. srpna
Kdykoli tvůrci nevědí, jak dál, postavičky zatančí na melodii nějakého známého popového hitu. Nikdo se ani nepokouší o muzikálová čísla, vidíme jen náhodná kratochvilná trsání. Těžko si představit, že by podobně šel derivovat ještě třetí díl, což naštěstí spíše nehrozí, protože tržby Angry Birds ve filmu 2 jsou v zámoří zatím slabé - 28 milionů dolarů v USA a Kanadě při rozpočtu 65 milionů.
Druhý díl Angry Birds nezanechá stopu, tedy nejspíš alespoň ne v dětských duších. Pouze dospělácký doprovod donutí k zamyšlení, zda trpí více oni, nebo ty stovky lidí, kteří tento film museli měsíce vytvářet, byť za to dostali zaplaceno.
