Byl konec listopadu 2018 a novináři se scházeli v kině Mat na Karlově náměstí v Praze na projekci dokumentu Poslední naděje Věry Bílé, který měla začátkem prosince uvést Česká televize.
Hlavní protagonistka snímku se dostavila na vozíku a v restauraci u kinosálu jedla oběd. V době, kdy mělo promítání začít a novináři se již usazovali před plátnem, si ještě objednala palačinky. Novináři si šli dát cigaretu a čekali.
Po lehkém zpoždění se již schylovalo k začátku, ale objevili se reportéři bulvárního deníku a žádali zpěvačku o rozhovor. Zpěvačka odmítla a organizátoři opět zaháněli žurnalisty zpět do sálu, že se už opravdu začne. Jenže Věra Bílá pak při dojídání palačinky na opakované naléhání bulvární reportérky odvětila, že za pětistovku možná. Reportérka jí dala na stůl peníze a její kolega zapnul kameru. "Děláte si srandu?" okřikla je Bílá. "Na kameru leda za tisíc!"
Kameraman spolu s reportérkou před ni vyskládali zbytek hotovosti a rozhovor začal. Ostatní novináři už supěli vzteky. Tvůrce dokumentu David Vondráček je zatím v kinosále bavil historkami o tom, jak se mu natáčení se zpěvačkou také dost prodražilo. Nehledě na předchozí domluvu odmítala natáčet a říkala si o různé částky, které pak platil z vlastního. Jednou se prý naštvala, že neměl u sebe větší obnos a vytáhl jen menší bankovku, tak mu ji podpálila zapalovačem.
Když projekce konečně začala a zpěvačka v sále emotivně prožívala jednotlivé scény, člověk se neubránil dojetí z jejího osudu a také velkému uznání k této dámě. K dámě, jež světové turné zazdila hraním automatů, cukrovku "léčila" oblíbenými talířky plnými moučníků, hlas pokoušela nepřetržitým proudem cigaret a při pokusu o velký comeback se spojila s člověkem z podsvětí, nicméně skvělým muzikantem Džinem Čonkou.
Člověk totiž cítil respekt k jejímu geniálnímu hlasu, když ve filmu viděl, jak navzdory zdravotním potížím, špatné kondici a všudypřítomné cigaretě v ruce dokáže bez rozezpívání a příprav vystřihnout i náročně zaranžované skladby. Problémy jí nedělaly ani zcela nové, rockové polohy.
Dokument zachycuje její největší úspěchy a přináší i zajímavé srovnání od hudebních publicistů s jmenovkyní Lucií Bílou. Ta měla slavíky, ceny Týtý, vyprodané haly a nezměrnou popularitu u českých fanoušků. Ale dveře na světová pódia jí to neotevřelo. To se mohlo opakovaně podařit romské zpěvačce Věře z nuzné rokycanské ubytovny. Zažila si slávu i prestižní světová pódia. A mohla to kdykoliv zopakovat, jen mít více vůle, zodpovědnosti, lepší životosprávu i trochu více štěstí.
Když sledovala Vondráčkův snímek, nejvíce radosti v ní vyvolala fotka, kde je zachycená na společném koncertě se Zuzanou Navarovou či Bárou Hrzánovou. "To je nádhera, tuhle fotografii bych hrozně chtěla mít!" přála si se slzami v očích. Vzápětí propukla v pláč, když dokument v rámci zachycovaných vzestupů a pádů ukázal i pohřeb manžela a adoptivního syna.
Za nic se nestydím
David Vondráček ji s kamerou nejčastěji navštěvoval v nuzné rokycanské ubytovně, kam se dostala kvůli svým dluhům z hraní automatů. Sympatie přítomných novinářů si získala i svou upřímností a otevřeností. Jakákoliv stylizace jí byla před kamerou cizí. "Já si na nic nehraju a za to, jak žiju, se nestydím. Ten dokument je velmi pravdivý," vyprávěla po projekci.
V emotivním krátkém rozhovoru pak novinářům líčila, že má hlas i písničky, jen nemá muzikanta, který by jí je zahrál, a manažera, který by sjednal koncerty. "V hudbě nejsem nemocná a nic mi není. Bez hudby brzy umřu steskem," uvedla tehdy na závěr. Po comebacku moc toužila, i když lidé obeznámení s jejím zdravotním stavem byli trochu skeptičtí.
Dokument vyvolal velký ohlas, a dokonce i nabídku k velkému návratu na pódia. Pomoct jí měli někdejší spoluhráč ze skupiny Kale Milan Kroka a romský účastník SuperStar Jan Bendig. Schylovalo se k dlouhému turné s názvem Comeback, naplánovanému na duben. Média psala o návratu romské královny a Věra Bílá se měla stát hlavní tváří oslav Mezinárodního dne Romů, které proběhnou od 4. do 8. dubna.
"Věra Bílá je pro současnou generaci mladých Romů nesmírně důležitou osobností. Vyrůstali s ní, milovali ji a obdivovali nejen její hudbu, ale také její obrovský celosvětový úspěch. Bez nadsázky lze říci, že svou hudební činností inspirovala, a tedy odstartovala hudební dráhu mnoha mladých romských muzikantů," řekl k jejímu angažmá ředitel přehlídky David Tišer.
"A když pak z těch velkých výšin spadla na dno, nikdo nevěřil, že o ní ještě někdy uslyšíme. Vybojovala zápas s těžkými závislostmi i osudovými tragédiemi, dokázala vstát, zvednout hlavu a jít dál. Lidé, jako je Věra Bílá, jsou právě ti skuteční hrdinové, na něž chceme poukázat," dodal.
V úzkém kontaktu s ní zůstával také dokumentarista České televize David Vondráček.
"Mluvil jsem s ní ještě předevčírem (10. března, pozn. red.) a říkala mi, že se cítí hrozně unavená, přípravy jsou narychlo a je toho na ni moc," vypráví. "Na svůj návrat se nicméně nesmírně těšila, byla ráda, že se jí oba muzikanti ujali, ale zároveň neskrývala obavy, zda to všechno zvládne."
Podle něj zpěvačka a její noví kolegové nezvolili nejlepší cestu návratu pomocí rychle naplánovaného dlouhého turné. Měla se prý raději věnovat studiovým nahrávkám rockových balad, které stále byla schopna skvěle vyzpívat.
"Nebral se v potaz její aktuální zdravotní stav a všechno se dost uspěchalo," říká. "Myslím, že tak náročné turné bylo nereálné a nezvládla by ho. Možná jsme se ale mohli dočkat pěkného cédéčka nebo televizního záznamu," uzavírá Vondráček, jenž všechny její vzestupy a pády zachytil v dokumentu Poslední naděje Věry Bílé, dostupném na webu České televize. Ten poslední vzestup a pád již zůstane nezaznamenán.
