Intenzivně zpívala od dětství. Působila v několika sborech a účinkovala v ochotnických operách. Stejně jako Schumann pak také Miah Persson započala univerzitní studia na právech, konkrétně v kombinaci se společenskými vědami - a byla o poznání úspěšnější. Skladatel si v první polovině 19. století na právnické fakultě v Lipsku uvědomil, že je šťastný jen s hudbou.
Švédka na rozdíl od něj školu dokončila. Až pak vystudovala hudbu ve Stockholmu. Na jevišti debutovala jako Zuzanka ve Figarově svatbě.
Právě role subret neboli komorných a služek jako Zerlina nebo Barbarina v Mozartových operách jí na přelomu tisíciletí přinesly úspěch. Její jemný pohyblivý hlas v nich působí něžným dívčím dojmem, ve výškách mu ale nechybí plnost a technická jistota v koloraturách. "Podává jeden z nejdetailnějších a nejnuancovanějších hereckých výkonů ze všech pěvkyň nejen poslední dekády," napsal britský nedělník The Sunday Times.
Dnes už vystupovala na většině světových scén, mimo jiné v londýnské Covent Garden, na festivalech v anglickém Glyndebourne a francouzském Aix‑en‑Provence, ve vídeňské opeře či milánské La Scale. Ve slavné newyorské Met roku 2009 ztvárnila Sophii ve Straussově Růžovém kavalírovi.
S postupujícím hlasovým vývojem si osvojila závažnější role: Paminu v Kouzelné flétně, Hraběnku ve Figarově svatbě či Donnu Elvíru v Donu Giovannim. Přičemž v Růžovém kavalírovi se prozpívala také k hlasově a herecky náročné roli Maršálky. V ní kritika ocenila lyrické pasáže s dostatečnou výdrží pro náročné výšky ve třetím dějství. "Připomíná velké vídeňské Maršálky 50. let, z nich většina nejprve absolvovala Sophii," přirovnal časopis Opera.
Dnes má Miah Persson dále v repertoáru Matoušovy pašije od Johanna Sebastiana Bacha, Beethovenovu Devátou symfonii, Mahlerovu Druhou a Čtvrtou nebo Brahmsovo Německé rekviem. Díky procítěnému projevu a precizní práci s textem i výrazem je ale především vyhledávanou interpretkou písní. Právě v této poloze se představí Pražanům.
Doprovodí ji klavírista Malcolm Martineau, pevná opora světových hvězd. Čtyřiašedesátiletý Skot účinkoval po boku pěvců jako Thomase Hampsona a Bryna Terfela nebo Frederiky von Stade a Magdaleny Kožené. "Spolupracujeme už dlouho a mám vždy ohromnou radost, když s ním mohu zpívat. Svou muzikalitou a citlivostí k písňovému repertoáru i zpěvákům je jedním z nejlepších, jaké máme," oceňuje Miah Persson.
Těžištěm jejich programu bude romantický cyklus Láska a život ženy Roberta Schumanna. Ten vokálním kompozicím zprvu nevěnoval zvláštní pozornost, opravdovou vášeň pro ně objevil až po seznámení s klavíristkou Clarou Wieckovou, do níž se zamiloval. "Ach Kláro, psát písně je blaho," napsal snoubence v roce 1840.
Skladatel měl přitom k psanému slovu blízko - jeho otec August Schumann byl spisovatel a překladatel. Syn tak ještě v době, kdy studoval práva, vykazoval předpoklady spíše pro literární než hudební dráhu. Až setkání s Clarou v něm probudilo dosud nepoznané city, které mu otevřely cestu k vokálnímu stylu a spojení hudby se slovem. Právě v roce 1840 složil 138 písní, mezi nimi cyklus Láska a život ženy na texty německého básníka Adalberta von Chamissa. A také konečně dosáhl sňatku se svou vyvolenou.
Lyricko‑epický soubor písní zachycuje jednotlivé fáze ženského života od něžného citového vzplanutí přes zralost mateřství až po zármutek z předčasného úmrtí manžela. V textové lince Schumann výborně využil své básnické cítění pro prozódii neboli souhrn zvukových vlastností jazyka založených na přirozené melodii řeči.
Miah Persson se s tímto cyklem seznámila během studií ve Stockholmu. "Už tehdy jsem si ho oblíbila a dokázala se s ním ztotožnit. Ale až když jsem potkala manžela a měla vlastní děti, tak mě zasáhlo, jak úžasně krásné a pravdivé vyprávění to je," přibližuje svůj vztah k repertoáru sopranistka, která s manželem, tenoristou Jeremym Ovendenem, vychovala dceru a syna.
Ví, že písně Schumannových se navzdory své rozdílnosti vzájemně doplňují. Ostatně odrážejí zkušenost z téhož vztahu, i když každá jiným jazykem a úhlem pohledu. Právě proto pěvkyně na Pražském jaru kromě Schumannova cyklu zařadí výběr písní jeho manželky.
"Velmi ráda kombinuji písně Clary a Roberta. Vždyť se samozřejmě navzájem ovlivňovali, hráli je jeden druhému a diskutovali o své hudbě," říká umělkyně. "Clařiny skladby mi připadají o něco živější, výbušnější a přitom velmi hluboké a upřímné. Na to, že byla v té době ženou, se velmi dobře prosadila a ve svých skladbách si naprosto stojí za svým," dodává.
Večer nicméně bude mít ještě jeden možná trochu nečekaný aspekt. Romantický schumannovský repertoár doplní písně skandinávských skladatelů, jako byli Edvard Grieg, Jean Sibelius či v Česku nepříliš známí Gösta Nystroem, Ture Rangström či Wilhelm Stenhammar.
Švédka se tím pokouší vytvořit jakousi syntézu. Nevypráví jen příběh ženské lásky a života, ale rozšiřuje jej o širší severský pohled.
"Vždy se snažím do svých recitálů zařadit nějaké skandinávské písně. Téma ženské lásky a života se vyskytuje v mnoha dílech velmi různých skladatelů. Když jsem zpívala rozsáhlý program Stenhammarových písní, které pojednávají o mladé dívce snící o svém milém a jejích prvních zkušenostech s láskou či srdcebolem, uvědomila jsem si, jak zajímavé by bylo vytvořit skandinávskou verzi tohoto mistrovského díla," říká.
Zároveň je nadšená, že program poprvé zazní právě v Česku. K němu měli Schumannovi vztah - Robert si zde v létě 1842 léčil chatrné zdraví v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Později s manželkou v Česku několikrát koncertoval a uvedl tu například premiéru svého klavírního koncertu. Příjemný švédský zvonivý hlas se tak rozezní na příhodném místě.
Koncert
Miah Persson
(Pořádá festival Pražské jaro)
Rudolfinum, 16. května
